Duševní zdraví studentů nebývá na našich univerzitách prioritou

Našli zde vysněné obory, nová přátelství i spoustu zábavy. Na vysokoškolská léta kdekdo rád vzpomíná a nerozhodní středoškoláci tak slyší ze všech stran, ať jdou studovat. Vzpomínkový optimismus občas zastiňuje méně pozitivní zkušenosti, které si absolventi odnesli. Často se tak nemluví o stresu a náročnosti, které k vysokoškolskému studiu patří. Zvládat jej pomáhá aplikace Nepanikař či mindfulness.

Zkoušky, zápočtové, státnice či obhajoby závěrečných prací bývají pro studenty nejstresovějším obdobím z celého semestru. Mnohdy se učí celé dny i noci a ze svého režimu vyřazují jinak pravidelné aktivity. „Pokud je člověk zvyklý se několikrát týdně hýbat a spát určitý počet hodin, neměl by tyto zvyky měnit ani ve zkouškovém období. Psychohygiena je totiž doping při učení. Mozek díky ní lépe vstřebává informace,“ říká zakladatelka organizace Nevypusť duši Marie Salomonová.

Pečovat o duši stejně jako o zuby

Právě stres často mívá neblahé dopady na psychické zdraví studentů. Překonávat těžká období se vysokoškoláci naučí s pomocí spolků zajímajících se o duševní zdraví, relaxačními technikami či pozitivním myšlením.

Studenti přicházející ze středních škol častou nejsou připravení na novou organizaci výuky, nepočítají se stresem. „Na středních školách schází příprava, jak zvládat stres. Chybí sociálně emoční učení, které by se ale mělo zavádět už ve školkách. Měli bychom děti učit, jak se starat o duševní zdraví, stejně jako je učíme, jak si čistit zuby,“ podotýká Salomonová.

Podpora duševní pohody bývá nedostatečná i na vysokých školách. Podle zákona tam sice musí povinně fungovat poradenská centra, ale studenti o nich často neví. „V jedné místnosti sedí pár psychologů, kteří mají pomoci desetitisícům studentů. Univerzity by tyto služby měly více podporovat, stanovit si je jako prioritu. Na druhou stranu v době pandemie si spousta vysokých škol u nás objednala webináře, a nabídla tak možnost psychohygieny pro studenty,“ říká Salomonová.

Upřímné univerzity

Škola není každý den, na přednášky se nemusí. Splnit docházku, zorganizovat si čas a udělat zkoušky, se ale musí. Mýty o vysokoškolském studiu vyvracely třeba kampaně Technika poznání brněnského Vysokého učení technického a Dostuduj! Masarykovy univerzity. Instituce se před časem rozhodly bojovat proti studijní neúspěšnosti, která se v případě bakalářských programů pohybuje kolem čtyřiceti procent. Zároveň však uchazečům o studiu nastínily, co reálně vysoká škola obnáší.

Masarykova univerzita spustila zároveň s Dostuduj! i kampaň Jedno ucho, která vysokoškolákům ukázala, že je má kdo vyslechnout a radí jim, kam se obrátit pro pomoc. Přístup obou univerzit chválí i Marie Salomonová. „Určitě se těmito kampaněmi posunuly vpřed. Masarykova univerzita dala dost jasně najevo, že škola je psychicky náročné prostředí. Upozornily, že mají poradenské centrum, které je tu pro všechny studenty, nejen pro ty, kteří mají diagnostikovanou psychickou nemoc,“ ocenila zakladatelka Nevypusť duši.

Více všímavosti, méně stresu

Zvýšit psychickou odolnost a snížit míru stresu pomáhá podle psycholožky Aleny Slezáčkové metoda mindfulness, tedy všímavost. „Řada lidí žije většinu svého bdělého stavu v myšlenkách a představách týkajících se minulosti nebo budoucnosti. Jediné, kdy skutečně žijeme svůj život, je přítomnost. Mindfulness rozvíjí naše uvědomění, hlubší porozumění sobě i světu a osvobozuje nás od spletitých sítí často neúčelných myšlenek,“ vysvětluje odbornice.

Duševní pohodu si lidé udrží i pomocí techniky tři dobré věci. Spočívá v tom, že si člověk každý večer vybaví, co se mu daný den podařilo, co ho pobavilo či potěšilo. Počítají se i zdánlivě všední věci „Je dobré si u této techniky říci, díky čemu se to povedlo, jakou roli jsme v tom hráli. Bylo to jen štěstí, nebo máme dobrý pocit z něčeho, k čemu jsme sami aktivně přispěli? Dále můžeme popřemýšlet nad tím, co se dá udělat proto, aby se takové kladné zážitky a situace opakovaly,“ popisuje Slezáčková.

Důležitou součástí techniky tři věci může být právě všímavost. Zásadní je v případě, kdy si večer nemůžeme vybavit nic, za co bychom byli vděční. „Kolik věcí v běžném dni děláme skutečně soustředěně na přítomný okamžik? Když se v běhu všedních dní občas na chvíli zastavíme, zklidníme a plně a všemi smysly si prožijeme to dobré, co právě přichází, umožní nám to také si tyto chvíle snáze vybavit, když si je chceme později připomenout,“ radí psycholožka.

Optimismus jako cesta k pohodové duši

Pomocníkem při zachování duševní pohody je i pozitivní a optimistické naladění. Ocenit světlé stránky života, být vděční. „Pro někoho je optimistický přístup přirozený, někdo se nemůže vymanit z negativních myšlenek. Řada psychologů v otázce optimismu a pesimismu zastává názor, že se jedná spíš o naučený způsob uvažování o sobě a světě. Podle koncepce takzvaného naučeného optimismu hlavní rozdíly mezi pesimisty a optimismy tkví v tom, že pesimisté mají tendenci chápat svoje špatné zážitky a neúspěchy jako trvalé. Jeden dílčí neúspěch jako by znamenal prohru na celé čáře. Dobré zážitky zase vnímají jako náhodu, která brzy pomine. Optimisté vidí svět přesně opačně, negativní zkušenosti vnímají jako přechodného rázu, zatímco běžný stav je pro ně ten, kdy je všechno tak, jak má být,“ vysvětluje Slezáčková.

Naučený optimismus lze posilovat už od dětského věku. Podle Slezáčkové je třeba dát dětem najevo, že většina náročných situací a událostí v našem životě je přechodné povahy a že lze pracovat na zlepšení situací. Tento přístup tak již od útlého věku prospívá duševní pohodě.

Právníci cvičí jógu

Osvěta o duševním zdraví a destigmatizaci psychických onemocnění nepřichází jen zvenčí. Aktivně za ni bojují i studenti. Na Právnické fakultě Karlovy univerzity funguje spolek V jednom kole. Upozorňuje na zanedbanou péči o duševní zdraví právníků. Podle průzkumu, jehož se zúčastnilo zhruba čtyři sta studenů práv, jen třetina z nich ví, jak aktivně pečovat o svou duševní pohodu. V jednom kole tak nabízí řadu, workshopů o relaxačních technikách, organizují cvičení jógy a ukazují vysokoškolákům, koho požádat o pomoc. Během semestru pořádají přednášky, třeba o syndromu vyhoření či jak předcházet stresu.

Studentská aplikace zabrání sebevraždě

Učí lidi nepanikařit, zachraňuje životy. Aplikace Nepanikař, za kterou stojí studentka brněnské techniky Veronika Kamenská, pomáhá zhruba 80 tisícům lidí s duševním onemocněním. Nepanikař nabízí pět modulů, které radí, co dělat, když člověka přepadne deprese, silná úzkost či sebevražedné myšlenky. „Při úzkosti jsou efektivní dechová cvičení, při panickém záchvatu se osvědčilo počítání příkladů, protože odvede pozornost od toho, že má člověk pocit dušení nebo že se mu chce omdlít,“ přiblížuje studentka.

Při tvorbě aplikace se Kamenská inspirovala vlastním duševním onemocněním. „Rady v původních modulech vycházely z mých zkušeností. Jsou doplněné o doporučení odborníků a dalších lidí s psychickými problémy. Nejnovější modul pomáhá lidem s poruchami příjmu potravy. Mohou si v aplikaci zaznamenávat nálady a jídelníček,“ říká Kamenská. Aplikaci doporučuje i Linka bezpečí. „Několikrát do měsíce se nám ozývají lidé s tím, že jim aplikace pomohla,“ dodává studentka.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button