Je vědecky dokázáno, že hudba na mozek působí jinak než slova

Jaké je postavení hudební výchovy v USA? V Česku má hudební výchova na základních školách pověst odpočinkového předmětu, a pokud se jí někdo chce věnovat hlouběji, musí chodit na základní uměleckou školu.

I když to vypadá, že se v České republice nebere hudební výchova vážně, pořád má obecně vyšší úroveň než v USA. Už jenom z toho důvodu, že na českých základních školách je povinná. Je to způsobeno odlišným financováním školství, jelikož ve Spojených státech amerických financují školy jednotlivé okresy. Poté se třeba stává, že se na některých školách hudební výchova nevyučuje, jelikož na ni nejsou peníze. Není to ovšem jen problém hudební, ale například i výtvarné výchovy. V Česku je navíc pro učitele mateřských škol povinná hudební příprava. Když můj syn navštěvuje českou školku a naučí se tam písničku, dokážu si ji sama zahrát, protože poznám melodii. Jeho učitelka ji dokáže zazpívat nebo zahrát na nějaký hudební nástroj. V USA si sice děti ve školkách také zpívají, ale můžeme se tam u učitelů setkat s falešným zpěvem, protože je nikdo zpívat neučil.

Vystudovala jste muzikologii, v rámci níž jste se zabývala etnomuzikologií. Jak byste ji definovala? Jako laik si pod tím představím studium world music nebo moravské cimbálovky, ale je v rámci ní i prostor pro studium západní či „bělošské“ hudby?

Určitě ano a je to dobrý bod, kde začít. Co se týče klasické etnomuzikologie, ležela na okraji zájmu a alespoň pro americké a britské badatele platilo, že čím exotičtější země, tím lépe. Potom je také otázka, do jaké míry se jednalo o muzikologii a do jaké o folkloristiku, ale to jsou spíše detaily. V průběhu let se pohled měnil a během mého doktorského studia na Harvardu jsme se já a moji spolužáci zabývali více interakcemi lidí v kontextu hudby než samotnou hudbou. Ostatně, moje dizertační práce se týkala institucionální etnomuzikologie, to znamená toho, jak hudbu tvoří a rozvíjejí různé organizace, například školy, pořadatelské agentury apod.

Hodně se dnes diskutuje důležitost duševního zdraví. Hudbu a muzikologii tak lze využít v muzikoterapii. Je to pro tyto obory přínosné? Nebo může dojít k tomu, že se redukují jen na studium toho, co považujeme za užitečné?

To je pochopitelně problém teoretických a aplikovaných oborů. Já samozřejmě studium teorie vítám, nicméně během doktorátu jsem zjistila, že mě to teoretické studium nenaplňuje, protože bylo odtržené od reality, musela jsem hodně publikovat, ale mé texty si četlo jen pár akademiků. To je také důvod, proč jsem etnomuzikologii opustila.

Jak jste se vlastně k muzikoterapii dostala?

Mám tři děti a dvě z nich mají různé vývojové diagnózy. Začala jsem s nimi chodit k jedné muzikoterapeutcea, hodně mě to nadchlo. Samozřejmě nešlo poznat, jestli se jim vedlo dobře právě díky muzikoterapii, protože se to nedalo vědecky ověřit, ale byly z ní nadšení. Pár let předtím jsem dokončila doktorát a živila se etnomuzikologií, ale nebavilo mě to. Můj manžel, který se muzikologií živí, se mě zeptal: „Kdy sis naposledy četla ze zájmu článek o etnomuzikologii?“ Odpověděla jsem mu, že to muselo být strašně dávno. Poté se mě zeptal: „A kdy jsi naposledy četla ze zájmu o neurologii?“ Najednou mi došlo, že má pro mě smysl se věnovat právě jí, a tak jsem po doktorátu ještě vystudovala muzikoterapii na magisterské úrovni.

Překvapuje mě, že muzikoterapie není založena na důkazech. Přeci jen, u psychoterapie je to standard…

Ne, nemyslela jsem to obecně, jen v tomto konkrétním případě. Účinky muzikoterapie lze samozřejmě vědecky zkoumat. Ta muzikoterapeutická disciplína, které se věnuji, tedy vývojová a rehabilitační, má k vědeckému zkoumání dokonce nejblíž a propojuje v sobě poznatky z psychologie, muzikologie a neurovědy. Také se nedá říct, že by veškeré psychoterapeutické směry byly postavené na vědecky ověřených důkazech. Například taková psychoanalýza je postavena z velké části na teoriích, ty ovšem nebyly z velké části vědecky verifikovány.

Vyučujete externě na Ramapo College, vysoké škole v americkém státě New Jersey. Jaké předměty tam máte na starost?

V zimním semestru jsem učila dva předměty, a to Hudbu a mozek a Psaní o hudbě. První předmět byl interdisciplinární a zabýval se propojením muzikologie a neurověd. Chodili na něj převážně studenti psychologie i hudebních oborů. Jeho přínos spočíval ovšem v přenositelných schopnostech; studenti se tam totiž naučili pracovat s odbornými zdroji, diskutovali, kolik vědeckých článků potřebujeme, abychom mohli říct, že je nějaká teorie pravdivá, a podobně.

A předmět psaní o hudbě?

V druhém předmětu jsem učila studenty, jak o hudbě psát do médií. Rozvíjeli si tak své schopnosti psát na vysokoškolské úrovni. Ramapo College totiž není výběrová škola, bereme více než polovinu uchazečů a tak se stává, že studentům chybí některé základní znalosti. Mně to nevadí, ráda pracuji s lidmi různých věkových kategorií i z různého socioekonomického zázemí, ale vím, že někteří lidé se tomu cíleně vyhýbají. Co mě mrzí, je to, že jsem tentokrát se studenty na Psaní o hudbě nepřišla do kontaktu. Pouštěli si akorát předem nahrané přednášky a následně jsem opravovala jejich domácí úkoly.

Měla tedy výuka těchto předmětů podle vás vůbec smysl?

Určitě ano, ale dala by se pojmout lépe, třeba právě tím bližším kontaktem se studenty.

Hovořila jste o přenositelných schopnostech, které studenti získali na vašich předmětech. Ty lze ale získat i studiem jiných oborů, například filmu, divadla nebo výtvarného umění. Proč má tedy podle vás smysl studovat hudbu?

Rozhodně si nemyslím, že by bylo potřebovat studovat jenom hudbu. Pokud se studenti naučí totéž studiem filmu či jiných disciplín, bude to také mít smysl. Myslím, že ze studentů, které jsem učila na Psaní o hudbě, se hudbě budou profesně věnovat asi jen dva lidé, i když na Hudbu a mozek chodí víc budoucích hudebních producentů, zvukařů atd. Hudba jako taková ale nabízí něco, co jiné druhy umění postrádají. Je vědecky dokázáno, že hudba na mozek působí jinak než slova a způsobuje jiné mozkové reakce. A ačkoliv má hudba pozitivní účinky a může lidem pomoci, dokáže jim zároveň i uškodit.