Výzkum vnesl trochu světla do stínového vzdělávání

Takzvané stínové vzdělávání označuje různé formy (většinou placené) výuky nad rámec povinné výuky ve škole. Jazykové kurzy, sporty nebo programování a robotika. Eliška Walterová, Martin Chvál a Vít Štastný, tým vědců z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání, zkoumal, jaký dopad mají volnočasové vzdělávací aktivity na školní život. Výzkumníci navštívili české školy, aby se setkali s řediteli, učiteli a žáky. Analyzovali dotazníky, zkoumali současnou situaci stínového vzdělávání v zahraničí a zjistili, že označení „stínové“ je víc než příznačné, neboť důsledky nadrámcových vzdělávacích aktivit vrhají na chod státních škol neviditelný stín, ovšem s naprosto zásadními dopady. Kolik hodin týdně se děti učí „navíc“ má vliv na rovný přístup ke vzdělání, výsledky žáků celostátních srovnávacích testech a úspěch či neúspěch v běžné školní výuce.

Pryč od obrazovek!

Pojďme však nejdříve probrat výhody, které s sebou kroužky přináší. Výzkum jasně prokázal, že mimoškolní kurzy jsou naprosto výjimečným místem, kde děti mohou najít individualizovanou a hlavně dobře adresovanou pomoc s čímkoliv, co ve škole skřípe a na co není mezi ostatními spolužáky čas. Dalším benefitem se ukázala být smysluplnost času stráveného na kroužcích, což bývá často i důvodem, proč jsou děti směřovány k tolika mimoškolním aktivitám. Studie prokázala, že rodiče se nejčastěji snaží vyvarovat tomu, aby ratolesti seděly u počítače či telefonu.

Tím se však dostáváme k ožehavému světu negativ, která se s návštěvami kroužků pojí. Může být kontroverzní, že všechny skvělé jazykové lekce, výkonnostní sporty a přípravné kurzy na přijímací zkoušky nejsou vždy jen prospěšné. Vždyť stojí tolik peněz! A vedou je odborníci, tak co na tom může být pro moje dítě špatného?

Vzdělané holčičky a znevýhodněné periferie

Strašák číslo jedna, který by každý rodič měl mít na paměti, je nepřiměřený tlak na výkon již od velmi mladého věku. Rozsáhlá rešerše zahraničních studií prokázala, že příliš produktivity a výkonu vede k výrazně zhoršenému psychickému zdraví dětí a mladistvých. Tento trend je již velmi dobře zmapovaný v asijských zemích s konfuciánskou tradicí, která klade na akademické výsledky nepřiměřený důraz.

Před tím, než se dítě přihlásí na další kurs, je tedy vhodné si s ním v klidu sednout a ujasnit, zda vychází z upřímného zájmu, nebo z obav o to, co z něj v budoucnu bude, pokud si neudělá další certifikát / zkoušku / doplňte podle zájmu vašeho dítěte.

Druhým alarmujícím zjištěním jsou prohlubující se nerovnosti v přístupu ke vzdělávání. Je logické, že do nadrámcových aktivit investují zejména bohatší rodiny, překvapením však bylo, že kurzů a kroužků se účastní více dívek než chlapců. Průměrný kluk ze sociálně slabé rodiny, Honza, tak v českých podmínkách obdrží diametrálně odlišné vzdělání než dobře situovaná Štěpánka bohatých rodičů. Oba mohou mít stejný potenciál a nadání, ale jeden z nich se uměl lépe narodit.

Kroužky však mnohdy nekomplikují život jen dětem. Učitelé v rozhovorech s vědci často zmiňovali, že se některé děti ve třídě nudí, protože se na doučování snaží naučit se látku dopředu a odchází pravidelně dřív z hodin, aby stihly všechny své odpolední povinnosti, což může narušovat plán výuky.

Po zohlednění všech výhod i negativ trávení času na mimoškolních aktivitách se nabízí jednoduchá otázka. Jak na tento trend tedy reagují samotné školy?

Byznys s kurzy i vítaný přivýdělek

Samotné školy jsou často poskytovateli stínového vzdělávání, protože mnohé organizují za nemalý poplatek přípravné kurzy pro víceletá gymnázia. Přijímačky znamenají pro mnoho škol příjemný vedlejší byznys. Kromě finančních otazníků ohledně dostupnosti přípravek pro žáky ze sociálně slabších rodin hraje roli i lokalita školy. Nůžky rovného vzdělávání rozevírají napříč republikou, neboť z výzkumu jasně vyplývá, že nejširší nabídka, ale taky nejvyšší ceny těchto kurzů jsou v Praze, zatímco možností účastnit se podobného kurzu přímo ve škole třeba v Královéhradeckém kraji moc není.

Z dotazníkového šetření vyplynulo, že téměř každý druhý žák nižšího stupně někdy navštívil soukromé lekce nebo kurzy. Tuto informaci můžeme interpretovat dvěma způsoby – máme 47 % dětí, které se formálně vzdělávají i ve volném čase a prokazatelně rozvíjí své dovednosti. Anebo se můžeme zaměřit na těch 53 % ostatních a ptát se, co ve volném čase dělají oni? Mají jejich rodiče finance na to, aby jim zaplatili kroužky navíc? Aby je podporovali v rozvoji jejich talentů? Jak si tyto dvě skupiny dětí stojí ve vzájemném porovnání? A která skupina je šťastnější? Na to však výzkum zatím nepřinesl žádné odpovědi a skýtá tedy pro vědce zajímavou příležitost do budoucna.