Mimořádné nadání může být někdy pro děti danajským darem

Kvůli přerušení prezenčního vyučování tráví rodiče více času vzděláváním svých dětí, což poskytuje prostor pro vytipování slabých stránek, ale také pro objevení dětských nadání. Talenty či nadání mohou být různého druhu– hudební, výtvarné, sportovní a mnohá další, mezi která řadíme také nadaní intelektové, jemuž konkrétně se bude v textu blíže věnovat. „My těmto dětem říkáme MiND, tedy Mimořádně intelektově Nadané Děti. Typickým rysem MiND dětí je divergentní myšlení, to znamená myšlení jinak. Dalšími výraznými charakteristikami je nerovnoměrný vývoj, tedy mentálně jsou napřed, sociálně anebo motoricky jsou však pozadu,“ popisuje Miriam Janyšková, zakladatelka nadačního fondu Qiido, který se od roku 2014 věnuje podpoře a vzdělávání MiND žáků.

IQ není všechno

V České republice je testování intelektového nadání spojováno především s IQ. Za mimořádně nadané můžeme označit dítě, kterému vyšlo v testu, že má IQ od 130 výše. „V posledních letech se však přístup v zahraničí na základě výzkumů mění, a to tím způsobem, že nadání nelze redukovat na samotné IQ. Je to tedy především stav ducha,“ vysvětluje Monika Stehlíková, která působí jako lektorka a terapeutka a je také autorkou knih a článků o nadaných dětech.

Pro rozpoznání nadání je obecně využívaný Renzulliho třísložkový model, který předpokládá, že kromě rozumových schopností má dítě také vysokou míru tvořivosti či vnitřní motivace pro plnění úkolů. „Stále více se ve výzkumech posledních let sleduje i vliv psychosociálních faktorů, jako je schopnost riskovat, vyrovnávat se s neúspěchem, učit se z chyb, využívat příležitostí k rozvoji či překonávat překážky,“ vysvětluje Šárka Portešová, která vyučuje na Masarykově univerzitě na katedře psychologie a působí rovněž v Centru pro rozvoj nadaných dětí. Právě tyto schopnosti jsou podle ní totiž zřejmě nejvíce zodpovědné za samotné uplatnění talentu. Popisuje také, že je možné nadání objevit u dětí již ve velmi útlém věku, například už kolem dvou až tří let. Není to ale pravidlem, u někoho se objeví nadání třeba až na střední škole.

Jak poznat MiND děti?

Charakteristických rysů a projevů mimořádně nadaných dětí je celá řada, patří mezi ně například brzké čtenářství, bohatá slovní zásoba, velká zvídavost či perfekcionismus. „Mají výbornou paměť, jsou enormně zvídaví – stále se ptají ,jak´ a ,proč´, mají neustálou potřebu něco vymýšlet – jsou hodně kreativní, bývají přecitlivělé na různé podněty, což může vést až k nečekaným, nepřiměřeným reakcím jako je pláč, vztek, agrese apod. Také mají vysoké nároky na sebe i ostatní, jejich chování není zrovna společensky konformní, ovšem hodnotu přátelství mají posazenu velice hluboko,“ vysvětluje Miriam Janyšková. Obdobně tyto děti vnímá i psycholožka Šárka Portešová, podle ní pro ně může být charakteristická také schopnost spojovat zdánlivě nesouvisející věci do smysluplného celku nebo od časného věku disponovat schopností abstraktního uvažovaní. Mívají také velký, i když někdy specifický, smysl pro humor.

V Česku je okolo 40 tisíc mimořádně nadaných žáků a zhruba 119 tisíc žáků nadaných. V České republice ale je dle České školní inspekce na všech školách rozpoznáno a následné rozvíjeno okolo 1700 mimořádně nadaných dětí.

Přátelství MiND dětí tedy bývají zpravidla silná, ale zároveň pro ně není vždy lehké do kolektivu spolužáků zapadnout. To potvrzuje i terapeutka Monika Stehlíková: „Některé nadané děti jsou oblíbené v kolektivu, jiné zažívají posměch pro svou ,odlišnost’, setkávají se i s tím, že jsou ,divní’ někdy dokonce ,hloupí’ a podobně. Anebo naopak s tím, že jsou ,nějací moc chytří’, jenže ony to nehrají, ony takové prostě jsou.“ Jako každá odlišnost i intelektové nadání může být pro některé děti spíše danajským darem. „V jednoduchosti řečeno, někde je přidáno, jinde zase ubráno. S každou odchylkou od normálu se člověk vyrovnává těžko a nemá to jednoduché, protože ho okolí mezi sebe přirozeně nepřijímá,“ vysvětluje Janyšková.

Odlišnost MiND děti pramení totiž i z rozdílných zájmů a odlišných pohledů na svět, kdy je mohou často trápit „dospělácké“ nebo složité problémy. „Běžný předškolák se často bojí čarodějnice, čerta, velkého zvířete. Nadané děti, které třeba brzo čtou, se dostávají k jiným informacím a tématům, která ale ještě nejsou schopny adekvátně emočně zpracovat. Bojí se třeba, že se naše planeta srazí s meteoritem, že zanikne sluneční soustava. Tato témata se snaží sami zpracovat a vysvětlit, případně se ptají rodičů. Ve škole si nemají s kým o tom, co čtou a prožívají, moc příležitost povykládat, vrstevníci jim často nerozumí,“ říká vyučující a výzkumná pracovnice Šárka Portešová. Tyto děti mohou tedy do kolektivu obtížněji zapadat a také si hledat kamarády.

S výše zmíněnými charakteristikami se samozřejmě nemusí ztotožňovat všechny MiND děti, ale ze zkušenosti Miriam Janyškové se v nich najde zhruba 80 % z nich.

Mylné představy o nadání

Existuje řada stereotypních představ o tom, jak má MiND dítě vypadat. Pokud je nesplňuje, má větší šanci, že si jeho nadání nikdo nevšimne. „Nadaný žák obvykle není tzv. malým géniem, kterého bychom poznali hned na první pohled,“ vysvětluje Portešová. Pokud své hledání tedy zaměříme pouze na vzorné premianty, značnou část MiND dětí nikdy neobjevíme. „Nejsou mezi nimi jen úspěšné děti a studijní typy, nadané děti mohou být i rebelující, nebo rezignovaní defenzivní odpadlíci, některé mohou mít i špatné známky,“ poukazuje spisovatelka na častý problém.

Také vedoucí nadačního fondu Miriam Janyšková považuje takovéto představy za pouhý mýtus. „Skupina těchto dětí je velice různorodá – ano, mohou to být premianti, ale velmi často také děti, které ve škole zrovna neprospívají, těžko se přizpůsobují nebo je jejich nadání maskováno poruchami učení, psychickými potížemi nebo fyzickým postižením,“ dodává.

Skrývači schopností i defenzivní odpadlíci

Podle Bettse a Neimarka můžeme hovořit o šesti osobnostních typech intelektově nadaných dětí – úspěšní, autonomní, skrývači schopností, kreativní rebelové, defenzivní odpadlíci a děti s dvojí výjimečností. „Již ze samotných názvů je zřejmé, že první dvě skupiny bezproblémovými premianty být mohou, ovšem o dalších čtyřech se to říct opravdu nedá,“ uvádí tuto problematiku na pravou míru Janyšková.

Jelikož všechny typy MiND dětí mají své vlastní specifické potřeby, je třeba jim nabídnout individuální přístup. „Bohužel klasické školní prostředí, kde chybí partnerský, přátelský, empatický, improvizační přístup, který poskytuje prostor pro sebevyjádření a seberealizaci, to s těmito dětmi mívá těžké, nezvládá je a často je pak označuje jako problémové, drzé, nevychované, s poruchou chování, ADHD apod.,“ vysvětluje zakladatelka nadačního fondu Qiido. Pohodu a radost tak budou v takovémto prostředí hledat jen velmi obtížně a může to vést k rezignaci či zmíněnému rebelování. Proto je boření stereotypů a šíření osvěty o těchto dětech mezi pedagogickými pracovníky i rodiči důležité, bez tohoto povědomí se budou jejich vytipování a specifické potřeby realizovat pouze horkotěžko.

Odhalíme jen kapku v moři

Počet nadaných žáků v populaci se podle výzkumů pohybuje okolo 10-15 procent, za mimořádně nadané žáky (v ČR děti s IQ nad 130) pak bývá označováno okolo dvou až tří procent. Tomu by tedy odpovídalo, že je v Česku okolo 40 tisíc mimořádně nadaných žáků a zhruba 119 tisíc žáků nadaných. V České republice ale je dle České školní inspekce na všech školách rozpoznáno a následné rozvíjeno okolo 1700 mimořádně nadaných dětí. České školy tak zatím registrují jen malou část těchto žáků.

Rozpor mezi číselnými údaji z odborné literatury a výslednou realitou naznačuje, že máme zatím nedostatečnou proškolenost a povědomí o problematice v řadách pedagogů či nedostatek školských zařízení, která tuto diagnostiku provádějí. Problémem může být i samotné testování. „Občas se stane, že vysoce inteligentní děti neprojdou testem, který jim připadá jednoduchý, hledají v otázkách větší složitost a uvedou pak odpověď, která není v tabulce, tudíž nedostanou bod,“ vysvětluje terapeutka Stehlíková. Je proto vhodné vybrat psychologa, který má o této problematice povědomí.

Kvůli pozvolnému nárustu počtu nadaných dětí identifikovaných v průběhu let se Šárka Portešová se svou pracovní skupinou rozhodla na katedře psychologie na Masarykově univerzitě nepříznivou situaci měnit. Jako východisko zvolili cílené zaměřování se na vývoj nových diagnostických metod pro identifikaci nadání. Jeho jednotlivé oblasti budou testovat formou jednoduchých počítačových her. Věří, že takový diagnostický systém pomůžeme postupně zvyšovat počet dětí, které bude vhodné ihned zařadit do nadstavbových rozvojových školních či mimoškolních programů nebo doporučit k dalšímu vyšetření.