Je digičas pro děti opravdu škodlivý?

Stejně tak jako může dítě slepě konzumovat jídlo z McDonalds, lze konzumovat i digitální obsah. Zakladatelé EduKids se rozhodli, že zakazovat digitální interakci nemá v dnešním přetechnizovaném světě smysl. Namísto toho chtějí děti naučit, jak se svým digičasem nakládat smysluplně.

„Screentime“ neboli Digičas je čas strávený sledováním televize, hraním videoher nebo používáním telefonu a tabletu. Zajímavé je, že tento pojem nepřišel do našich životů s iPhonem, ale už kolem roku 1920 s vývojem kinematografie a později nabyl důležitosti s masovým rozšířením televize. Přesto jsme se za více než století stále nenaučili s digičasem nakládat vědomě.

Kvalita, ne kvantita

Sledovat vtipná videa nebo učit se angličtinu či matematiku ve výukové aplikaci jsou dvě naprosto odlišné věci. EduKids proto rozlišují „digijunk“ a kvalitní digičas: „Digijunk si můžete představit jako hamburger z McDonalds, ale kvalitní digičas jako poctivou svíčkovou od maminky. Obojí lze jíst, ale požitek a přínos pro náš organismus je diametrálně odlišný.“

Na trhu je mnoho aplikací a life hacků (zlepšováků), které s managementem digičasu pomáhají. Průzkum společnosti Ofcom ukazuje, že 96 % rodičů screentime svých dětí nějakým způsobem reguluje. Mezi nejrozšířenější software pro správu digičasu patří Google Family Link a McAfee Safe Family. Uživatelé Applu iOS 12 a vyšší verze mají již screentime management zabudovaný v operačním systému. Kdo nechce vytloukat klín klínem a technologický problém řešit nainstalováním další appky, má i další možnosti. 

Analogicky ladění se mohou obrátit na českou organizaci Replug me, která pořádá pro firmy i školy workshopy o tom, jak se k digičasu postavit čelem. Replug me a Edukids sice problém screentimu řeší velmi odlišně, shodují se však v zásadním přesvědčení – délka doby strávené u obrazovky nemá výpovědní hodnotu. Důležitým ukazatelem je především kvalita.

Chceš Youtube? Nejdřív spočti příklad

„Primární faktor je tvorba důvěry. Hodně problémů, které se pojí s digitálním prostředím, mnohdy souvisí s mírou nedůvěry a obav ze strany rodičů. Rodič nevěří dítěti, že nebude celé odpoledne viset na Youtube a tak mu ho v telefonu buďto bez varování, nebo s křikem zablokuje. Vztah nefunguje, důvěra takřka neexistuje. My jsme si uvědomili, že je potřeba právě důvěru posilovat, dokud je děcko malé. Ve chvíli, kdy vstoupí do puberty, tak už je pozdě na tom pracovat a co bylo zanedbané, to se rodiči desetkrát vrátí,“ říká rodič a spoluzakladatel projektu Radek Švarz. Primárně se v projektu proto zaměřují na prvostupňové děti od 6 – 12 let, se kterými lze zavčasu nastavit otevřenou komunikaci a vytvářet bezpečné prostředí.

Důvěru nelze budovat jednostranně. V EduKids se proto rozhodli hledat kooperativní řešení a potomky ke správě digičasu přizvat. Po dlouhém výzkumu a debatách s rodiči začali vyvíjet mobilní aplikaci, která vnímá děti jako parťáky. Společně s rodiči mohou diskutovat o tom, jaké hry a appky z kategorie digitálního konzumu chtějí ve svém telefonu mít. Do této kategorie, tedy tvz. digijunk (digitální konzum), spadá třeba Spohádky, Youtube Kids či nejrůznější návykové hry.

Rodič po diskuzi s potomkem následně v uživatelském rozhraní nastaví, kolik času dítěti v dané appce poskytne. Dítě si však přístup ke svému digitálnímu fast foodu musí odpracovat. Aby si odemklo svůj digijunk, bude muset nejdříve vyřešit několik cvičení – např. pár matematických příkladů nebo přeložit si německý vtip. Tedy strávit digičas kvalitně. V tento moment pochopí, že technologie lze využívat i produktivně a že zvládnout třeba rovnice se dá i bez nekonečného drilování nad učebnicí. Cvičení, která dětem odemknou předem vybraný digikonzum, budou hravá a některá dokonce spoluvytvářená dětmi z EduKids komunity.  

Důvěru za důvěru

Někteří rodiče však mohou časové omezení aplikací a odemykání digikonzumu za plnění školních cvičení považovat za nefunkční řešení, které může vést k narušení důvěry. Právě proto EduKids považuje za zásadní partnerský vztah rodič-dítě a otevřenou komunikaci. Tým EduKids si je vědom toho, že žádné konkrétní řešení nikdy nebude vyhovovat všem: „Různorodost dětí a rodinných situací je tak velká, že neexistuje jednotný recept. Proto je EduKids dětské prostředí vytvořeno pro vztah rodič-dítě extrémně volně. Uživatelům bude umožněno si vše nastavit tak, jak potřebují. Můžou úplně ignorovat digičasové restrikce a používat appku jen na procvičování školní látky. Nebo naopak, pokud mají některé děti opravdu zásadní problémy s digičasem, lze pak využít vnější motivaci v podobě blokací a odemykání digijunku za odpracovaná cvičení. Aplikace se bude umět přizpůsobit požadavkům jednotlivých rodin.”

A proč se tým zaměřil na tvorbu mobilní aplikace a neřeší často tolik kritizované počítače? „Všimli jsme si, že děti tráví nejvíce času na chytrých telefonech. Tento trend stále roste. To dokazuje i současný výzkum. Podle studie Děti a nová média vlastnilo v roce 2016 skoro 60 % dětí do 14 let vlastní telefon. V důsledku koronavirové krize se toto číslo nepochybně zvýšilo, chybí však novější data,” říkají EduKids.

Zvýšit efektivitu učení pomocí algoritmů

Do budoucna projekt počítá i se spoluprací s učiteli, kterým chce nabídnout možnost adaptivního učení a statistiky pokroků jednotlivých dětí. V praxi to bude znamenat, že paní Nováková, učitelka matematiky, zadá Marušce třeba 5-10 minut denně procvičování v Matice do kapsy, projektu EduKids. Matika do kapsy se souhlasem rodičů nasdílí Maruščiny statistiky učení s paní učitelkou, která tak bude mít podrobný přehled o tom, s jakou látkou má Maruška problém, a naopak, v čem exceluje. Nakonec z toho mohou profitovat všichni. V ideálním případě se zefektivní proces učení a dětem zbyde víc času na koníčky, čas strávený v přírodě nebo odpočinek.

Podobné technologie, většinou podpořené umělou inteligencí, se již hojně využívají v Číně. Jedna z největších technologických edukačních firem, Squirell, zaznamenala až 12% zlepšení prospěchu u studentů, kteří používají jejich systém založený na adaptivním učení. V EduKids by se v budoucnu mohli radovat z podobných úspěchů.

Je screentime opravdu tak špatný?

Zbývá jediná otázka: Máme nějaké důkazy o tom, že digičas je pro děti opravdu škodlivý? Není lepší se spíš smířit s tím, že technologie si berou stále větší díl našich životů a nelze se tomu ubránit?

Závěry z nejnovějších českých i světových výzkumů mluví jasně: denně tráví američtí teenageři průměrně zhruba 9 hodin užíváním technologií za účelem zábavy. V Čechách to před pandemií bylo u 35 % dětí během školního dne 4 a více hodin online. Předškoláci pak podle průzkumu Ofcom tráví zatím „jen“ 8 hodin online týdně.  Studie od Common Sense Media rovněž odhaluje nepřekvapivou korelaci mezi délkou digičasu a fyzickou aktivitou. Čím více času děti tráví v digitálním světě, tím méně času mají tendenci trávit fyzickou aktivitou. Ač korelace neznamená kauzalitu, nedostatek pohybu má negativní vliv na imunitu a pocit životní pohody.

A co tomu říká dětská duše?

Z výzkumů vyplývá, že mnoho dospívajících na digitálních médiích provozuje tzv. „multitasking“ při plnění domácích úkolů. Scrolluje Instagram, kliká na Youtube. Většina dotázaných dětí si myslí, že to nemá žádný vliv na kvalitu jejich práce. Současné výzkumy však jasně hovoří o tom, že základem kvalitního učení a práce je hluboké soustředění, například věhlasná kniha Hluboká práce od Cala Newporta. Multitasking vytváří pravý opak toho, co náš mozek potřebuje, aby mohl produkovat kvalitní výsledky.

Dalším alarmujícím faktem je, že pouze 53 % českých dětí a dospívajících si umí na internetu ověřit pravdivost informací. Výsledkem je větší náchylnost k důvěře k dezinformacím či skrytým reklamám na sociálních sítích. Přímé ohrožení zdravého psychického vývoje dětí a dospívajících však neplyne z podprahových reklam, ale spíše sexuálních predátorů. Tomuto tématu se věnuje dokument V Síti. Studie ukazují menší, přesto však velmi závažnou, četnost sexuálního obtěžování než Klusákův dokument: 35 % dětí a dospívajících v posledním roce dostalo zprávu se sexuálním obsahem a 25 % dětí a dospívajících uvedlo, že po nich na internetu během posledního roku někdo vyžadoval intimní informace.

Naštěstí ne každé dítě se na internetu setká s obtěžováním, ale na všechny dopadá emoční zátěž spojená s digičasem. Více než dvě hodiny denně v online světě jsou spojovány s nárůstem úzkosti a depresí. 

Aby nám to nepřerostlo přes hlavu

„Na poli mobilních aplikací se permanentně svádí bitva o pozornost. Každý máme 24 hodin času denně a děti dnes toho potřebují zvládnout mnoho. Pro mne řeší EduKids téma, čemu budou moje děti věnovat pozornost během svého digičasu tak, aby to pro jejich rozvoj bylo přínosné,” říká Radek Švarz.

Petr Holub, v současné době hlava podprojektu Matika do kapsy a zároveň učitel, vidí problematiku digičasu pragmatičtěji: „Screentime začíná být dominantou našeho „time“. A pokud je něco opravdu dominantní v lidském životě, tak je potřeba si dát pozor na to, zda a jak je to prospěšné.“