Kdo říká, že do třídy patří jen jeden učitel?
Češka Zuzana Tascas žije se svojí rodinou už čtvrtým rokem v Austrálii, ve státě Viktorie. Během koronavirového uzavření škol si vyzkoušela roli domácí učitelky pro svou starší dceru a na konci loňského roku začala pracovat jako asistentka učitele na základní škole. „Australský učitel je sice každý den ve škole do 16 hodin, ale nemusí suplovat nebo držet dozory. Řeší ale jiné starosti, hlavně ve třídách,“ říká.
Do naší základní školy jsem začala chodit při mateřské dovolené na dvě hodiny týdně jako dobrovolník. Protože jsem sama učitelka, lákalo mě nové poznání a hlavně jsem byla zvědavá, jak to v australské škole chodí. Nebylo těžké se do školy dostat, protože učitelé v australských základních školách (zejména těch nižších ročníků) pomoc rodičů velmi vítají. Ze začátku jsem dohlížela na děti v 1. třídě při výměně knížek na čtení a pomáhala při skupinových aktivitách v anglickém jazyce. Ty dávají dětem velký prostor pro jejich imaginaci a kreativitu, a protože se stříhá, maluje, lepí, je každá ruka navíc dobrá. S postupem času jsem se zapojila i do výuky čtení, psaní a anglické gramatiky a pomáhala dětem, které díky svým speciálním potřebám nestíhaly běžnému tempu. I když jsou osnovy základních škol v Austrálii dost odlišné od českého prostředí, velmi mi v práci pomáhá má předešlá pedagogická zkušenost a vzdělání z České republiky.
Po roce dobrovolnické výpomoci mi ředitel nabídl zkrácený úvazek asistentky ve 2. třídě, kde právě jedna odcházela na mateřskou dovolenou, a tak jsem se koncem loňského stala externím zaměstnancem školy. Pracuji pouze dva dny v týdnu na 4 hodiny (9.00-13.00) a střídám se tak s další kolegyní, která pokryje zbytek dnů. Po přijetí do australské školy, jsem jako všichni zaměstnanci školy, musela pouze absolvovat jednodenní kurz první pomoci. Letos se však chystám na další krátký integrační kurz, který mi nabízí nejen potřebnou terminologii, ale také nové metody a postupy při práci s dětmi s odlišnými potřebami v učení.
Každý svým tempem
I přesto, že v naší části města Geelong (vzdáleného cca 70 km od největšího města Melbourne) nežije mnoho přistěhovalců a naši komunitu tvoří většinou „australské rodiny“, rozdíly mezi dětmi mohou být veliké. Australské základní vzdělání klade důraz na to, aby si děti zvolili své tempo vzdělávání a na učiteli je, aby ke každému žákovi přistupovat individuálně. Alespoň náplň učiva není nabitá k prasknutí, postupuje se velmi pomalu (základní vzdělávání začíná již v 5 letech) a vždy je čas na to, se k problematické látce vrátit nebo jí věnovat více času.
Pedagog tedy má průměrně okolo 20 žáků ve třídě, kde je pár velmi chytrých dětí, velká část průměrných a potom pár dětí, které jsou s učivem pozadu nebo mají jiné vzdělávací a výchovné problémy. Ano, zdá se to jako normální skladba třídy, ale pokud chce školství zaručit individuální vzdělávání a rozvoj každého žáka, pak je to za pomocí pouze jednoho učitele téměř nemožné. To je právě jeden z důvodu, proč australské školství vynakládá dostatek peněz na externí výpomoc asistentů a nově od letošního roku i dalších pomocných učitelů (příčinou bylo domácí vzdělávání v minulém roce kvůli koronavirové krizi), kteří pomáhají srovnat velké rozdíly mezi žáky v některých třídách a umožnit tak uspět i slabším žákům.
Těm, kdo jsou napřed, učitelé zadávají úkoly navíc, pro ty pomalejší vymýšlí jiné aktivity, jak je motivovat, aby probíranou látku lépe pochopili. Asistent spolu s učitelem tak pracují se třemi až čtyřmi skupinami současně. Na rodiče se v tomto ohledu neklade téměř žádná zodpovědnost a z mého pohledu škola ani často o výchovných nebo akademických problémech dostatečně neinformuje. Třídní schůzky se konají pouze na začátku školního roku, a pak už záleží jen na učiteli nebo rodiči, kolik si toho mezi sebou sdělí. Škola také nezatěžuje rodiče a děti domácími úkoly. V nižších ročnících si děti nosí domů denně obměňované krátké knížky na trénink čtení, ve vyšších třídách pak mají žáci doporučenou literaturu.
Kvartální prázdniny a suplování jako externí servis
Učitel na australské škole, na rozdíl od svého českého protějšku, tráví ve škole více času, na druhou stranu má v průběhu roku více dnů volna. Po každém čtvrtletí (zhruba 10 týdnů) následují dva týdny prázdnin, Velikonoce, několik ředitelských dnů, státní svátky (i když připadnou na víkendový den, je pátek nebo pondělí volné) a 6 týdnů hlavních letních prázdnin spojených s Vánoci.
Vyučování začíná v 9 hodin a končí v 15:30. Celou dobu je třídní učitel přítomný ve škole a v době, kdy mají žáci speciální předměty s jinými vyučujícími (např. hudební, tělesná a výtvarná výchova, čtení, pohybová výchova atd.), se věnuje dalším přípravám a plánování. Během celodenní výuky nebo po ní také informuje o nejdůležitějších denních aktivitách na společném školním serveru, ke kterému má přístup každý rodič. Učitelé se mohou více věnovat své pedagogické práci i tehdy, když mají děti dlouhou obědovou pauzu, která trvá až hodinu, nebo během ranní půlhodinové přestávky. V tuto dobu na žáky dohlížejí třídní asistenti, kterým většinou práce kolem 13 hodiny (po obědové pauze) končí a mohou odejít domů. Po zbytek dne se děti věnují zejména speciálním předmětům nebo aktivitám, jež nevyžadují tak velké soustředění.
Suplování v australských školách zajišťují buď učitelé senioři, kteří pro danou školu pracují na výpomoc a jsou ochotni zastoupit i roli asistenta, nebo agentury, kde jsou učitelé připraveni vyrazit do škol na požadovanou dobu.
Trpělivost a pozitivní přístup podmínkou
Inkluzivní vzdělání je pro australské školství obecně další prioritou, a proto ve třídách potkáte žáčky s lehčími fyzickými i mentálními hendikepy, s poruchami autistického spektra nebo poruchami chování.
Do běžné třídy začnou chodit i takové děti, které nemluví plynule anglicky. Pokud se ale jedná o imigranty, tam je to jiné. Ty musí navštěvovat speciální školy, které mají tzv. překlenovací třídy, kde děti stráví i několik měsíců, než se mohou zařadit do své běžné třídy. Ve speciální třídě se učí jiným tempem hlavní předměty – anglický jazyk a matematiku, ale již zmíněné speciální předměty absolvují se svojí potenciální budoucí třídou. Ve škole se dbá hodně na skupinovou identitu a mezi dětmi se buduje sounáležitost, přátelství a hrdost na svoji zemi.
Možná pro všechna očekávání na rovnost ve vzdělání bojuje i Austrálie s nedostatkem učitelů a asistentů, zejména pak v méně obydlených oblastech nebo v menších městech. Být učitelem nebo asistentem ve škole sice nevyžaduje roky studia, ale velkou dávku trpělivosti, tolerance a pozitivní přístup za každých okolností. Odměnou jsou spokojené děti, které v Austrálii chodí do školy velmi rádi, a nadprůměrný plat s mnoha bonusy.