Soukromé školy nevysávají veřejné školství. Jen umožňují vybrat si
Bavil jsem se onehdy s jistým komunálním politikem o úloze soukromých škol. Tvrdil mi, že „vysávají“ jak učitele, tak rodiče a děti, kteří za něco stojí, ze škol veřejných, a proto si je na území svého města nepřeje. A takový názor není ojedinělý. Pracuji pro soukromé školy a musím říci, že s tím „vysáváním“ to je nepochopení. I soukromé školy ve své současné podobě jsou totiž přínosem pro školství na území obce.
Představme si, že by v nějakém městě měli nemocnici, která všechny zraněné končetiny amputuje. A kdyby někdo chtěl zřídit nemocnici soukromou, kde postupují jinak, tak by to město zakázalo a slibovalo by si od toho opětovný nárůst pacientů v městském zařízení. Co by se stalo? Ti, kteří po amputaci netouží, by stejně do městské nemocnice nešli. Svěřovali by se různým pokoutným „domácím lékařům“ nebo by si doma zašívali nohy sami. Možná by si pár nejbohatších zajistilo operaci v cizině, a dost možná by mezi nimi byli i předseda vlády či ministr zdravotnictví, kteří by se sami do soukolí jimi budovaného systému nesvěřili.
Samozřejmě že se v žádných školách „neamputuje“, ale princip je podobný. Pokud rodičům veřejná škola nevyhovuje, cestu ven si najdou a zákazy nepomohou. Stejně tak učitelé – nejsou-li spokojeni s prací ve stávající škole, odejdou, a není-li v okolí jiná, která by jim vyhovovala, úplně opustí školství. Z mých tří přátel, středoškolských učitelů informatiky, už učí jen jeden. Druzí dva dali přednost programování – a ne kvůli penězům, nýbrž kvůli prostředí, v němž už dále nechtěli působit. Praxe tak například ukazuje, že do soukromých škol přicházejí učit mnohdy lidé, kteří dosud neučili a do tradiční školy by nikdy nešli.
Nabídnout to samé, ale zadarmo
Chceme-li tomu zabránit, musíme se zaměřit na příčinu. V případě nemocnice to mohla být výměna vedení nemocnice, primáře nebo i některých lékařů a hlavně změna postupů. Ve školství by obdobou byla změna vzdělávacích programů a personální obměna. Legislativa tomu nebrání – ani ve ScioŠkolách, pro něž pracuji, totiž nijak nevystupujeme z rámce právních předpisů. Děláme jen to, co může dělat kdokoli jiný, tedy i veřejná škola. Touto cestou se může každá obec, městská část či město vydat teď hned. Samozřejmě, přebudovat nějakou školu chvíli trvá, ale čím dříve se začne, tím lépe.
Racionální politik však energii věnuje zlepšování škol, na něž má přímý vliv – tedy škol veřejných, a ne házení klacků pod nohy soukromým školám. To nepomůže nikomu – stávajícím školám, dětem, a už vůbec ne rodičům – jeho voličům. I my v soukromém sektoru tak dnes již víme, že nemá smysl otevírat školu v Chrašticích, Šlapanicích či Kunraticích. Ne nutně kvůli velikosti těchto obcí, ale prostě proto, že tam působí tak dobrá veřejná škola, že by po té naší nebyla poptávka. Nikdo přece nebude chodit do soukromé školy za peníze, když mu obecní základka nabízí to samé zdarma.
Švédský model
Druhou cestou by mohlo být zajistit dětem přístup do soukromých škol za stejných podmínek jako do škol veřejných. V tom se lze inspirovat např. ve Švédsku – zde je úplně jedno, jakého má škola zřizovatele, jestli soukromého, nebo veřejného. Každá může od státu a samospráv obdržet shodnou finanční, materiální a další podporu. Ovšem, pobírá-li státní peníze, nesmí vybírat školné. Ani jedno nyní v ČR neplatí: finanční podpora je výrazně nižší, a bez školného se proto školy neobejdou.
Z pohledu švédského rodiče je ale zcela lhostejno, je-li škola v sousedství soukromá, či veřejná, protože ať je jakákoli, může tam dát zdarma vzdělávat své dítě. Systému jako celku to však dodává dynamiku – soukromé instituce, které vidí, že rodiče jsou nespokojeni s dosavadní nabídkou, mohou nabídnout alternativu. Navíc tím vzniká motivace ke zlepšování stávajících škol. Ke švédskému modelu je u nás hodně daleko. Je to úplně jiné chápání role soukromého sektoru ve školství, než jsme zvyklí. Ve Švédsku to funguje a za zamyšlení to stojí.
Zkrátka – řešit problém „útěku“ dětí do soukromých škol tak, že je budeme zakazovat a že jim budeme házet klacky pod nohy, je krátkozraké. Rodiče, kteří nejsou spokojeni s nabídkou současného školství, stejně někam „utečou“, ať již do domácího vzdělávání či do různých komunitních škol. Daleko lepší by bylo umožnit soukromým školám působit v rámci systému ku prospěchu všech, a nejlépe i těch, kteří nemají na školné, a zároveň pracovat na změnách škol vlastních.
Jan Kaczor, odborník na školské právo společnosti Scio a učitel společenských věd. (Text vyšel v Hospodářských novinách 15. 7. .2021)
Rok jsem učil na jedné soukromé sš. Soukromé školy znamenají nárůst počtu škol, stejně jako bývalá odborná učiliště, nyní sš. Na nich to funguje, že úroveň žáků spíš odpovídá tomu učňáku, obávám se, že i úroveň učitelů. Na té soukromé škole, kde jsem sám působil, jsem zažil, že dosti studentů tam bylo proto, že na normální státní by se nedostali. Soukromá škola je ovšem vzala ráda. Ale úroveň šla dolů i u těch původních státních sš. Dříve existovaly přijímací zkoušky, které byly výběrem. Dnes mnoho škol spíš dělá nábor, jsou tu druhá, třetí kola přijímacích řízení. Na školu se dostane nejspíš každý, kdo chce. Pár škol je skutečně kvalitních, s těmito soukromými sš problém nemám. Ale i tak si myslím, že na sš by nemělo chodit přes 90% populace.
Jinak co se pamatuji, tak soukromé sš dostávaly 70% státní dotace plus peníze – školné od rodičů žáků. Pak to ovšem nejsou soukromé školy, jen dle názvu. Systém školství se tu kdysi nastavil právě tak, aby to nahrávalo těm soukromým školám a podnikatelům v tomto oboru. Státní škola by měla fungovat jinak než podle počtu žáků. Toto financování vede leda k tomu se ze studia nevyhodí ti, kteří na ně nemají předpoklady. Buď pak jednou neodmaturují, nebo tu maturitu dostanou. Pokud soukromá škola někde místně odčerpá státní škole, tak to nabourává systém státních škol. Těm najednou chybí peníze. Stát by měl garantovat síť škol zdarma a soukromé sš by měly být něco navíc, ne tu síť nabourávat. Pokud někde bude v ročníku 18 studentů místo původních 25, protože ti přešli do soukromé školy, není to dobře. Škola je nyní finančně trestána. Dle mého názoru by měla dostávat stále stejnou dotaci, na ročník a ne na žáka. Samozřejmě to hlídat, aby nebyly školy, kde ročníky jsou poloprázdné.
Někde lokálně může mít cenu i ne zcela obsazená škola. To platí zvláště pro zš. Většina soukromých škol není žádným přínosem, pokud nabídnou jen běžnou úroveň jako státní škola, nevidím důvod k jejich existenci. Aby se do škol dostal opravdu každý? Pak chybí učňové, maturantů, kteří nic neumí máme fakt nadbytek.