Odpovědnost ředitele školy za vzdělávání poskytované každému konkrétnímu žákovi

Které konkrétní osoby budou odpovědné za vzdělávání žáka, záleží vždy na zařazení žáka do konkrétní třídy či studijní skupiny, jeho rozvrhu, volbě předmětů, speciálních potřebách apod. Za vzdělávání různých žáků jsou tak odpovědní různí třídní učitelé, různí učitelé jednotlivých předmětů, různí zástupci ředitele pověření vedením určitých úseků a další.

Je zde však osoba, která je odpovědná vůči každému žákovi dané školy za vše, co se v souvislosti s poskytováním vzdělávání ve škole odehraje, a tou je ředitel školy. V tomto článku si proto budeme klást otázku, jak je právně zakotvena odpovědnost ředitele školy za vzdělávání každého konkrétního žáka a jaké má ředitel nástroje k ovlivňování průběhu tohoto vzdělávání?

Co má žák právo obdržet od školy, a tedy i od jejího ředitele?

Díváme-li se na věc z pohledu žáka, má tento především právo (zakotvené v § 22 odst. 1 zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání [školského zákona]) na vzdělávání a školské služby podle tohoto zákona. Žák tedy oprávněně od školy očekává např. to, že vzdělávání jí poskytované bude probíhat podle vzdělávacích programů (§ 3), že budou zohledněny jeho speciální vzdělávací potřeby (§ 16), že budou výsledky jeho vzdělávání hodnoceny v souladu se zásadou hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy zakotvenou (v § 2 odst. 1 písm. g), ale i takové „drobnosti“, jako že mu bude poskytnuto školní stravování (§ 122).

Nicméně ať již na poskytování vzdělávání vůči jednotlivým žákům pracuje kdokoli, je to vždy ředitel školy, který nese finální odpovědnost za to, aby toto vzdělávání zákonu odpovídalo. Tuto jeho povinnost zakotvuje § 164 odst. 1 písm. b) školského zákona: Ředitel školy a školského zařízení (…) odpovídá za to, že škola a školské zařízení poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu s tímto zákonem a vzdělávacími programy uvedenými v § 3 .

Z práva žáka na „zákonnost“ poskytovaného vzdělávání však lze vytknout jednu zvláště podstatnou část. A tou je právo žáka na to, aby vzdělávání poskytované školou bylo kvalitní. Jaké vzdělávání lze v souladu s právními předpisy označit za kvalitní? Zákon přímo o „kvalitě“ nehovoří, nicméně v § 174 odst. 8 hovoří o hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání Českou školní inspekcí. Stanovuje přitom, že toto hodnocení vychází ze zásad a cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem, přičemž za zásadní kritérium označuje účinnost podpory rozvoje osobnosti dítěte, žáka a studenta a dosahování cílů vzdělávání.¹⁾  Na to navazuje sada konkrétních hodnoticích kritérií, kterou Česká školní inspekce každý rok aktualizuje a předkládá ministerstvu ke schválení.²⁾

I za kvalitu vzdělávání je ze zákona odpovědný ředitel školy. Tato odpovědnost mu vyplývá z § 164 odst. 1 písm. c) školského zákona, podle nějž odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb.

Co má ředitel školy činit, aby naplnil svou odpovědnost?

Stručná odpověď by mohla znít „cokoli, co vede ke stanovenému cíli“. Nebyla by však úplná – ředitel samozřejmě není neomezeným vládcem školy, je při své činnosti vázán právními předpisy, a to nejen školským zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení, ale i např. zákonem o ochraně veřejného zdraví, zákonem o pedagogických pracovnících či zákoníkem práce. Tyto mu jednak stanovují rámec, v němž se při naplňování dané odpovědnosti musí pohybovat, ale zároveň mu dávají do rukou nástroje, kterými tak může činit.

Vymezovat rámec by bylo zbytečné, jsou jimi obecně právní předpisy, zejména školský zákon. Možná je na místě připomenout, co rámcem není: nejsou jimi některé tradiční instituty, které jsou sice ve školství zaužívané, nicméně ze školského zákona ani jiných předpisů neplyne povinnost se jich držet. Tak například školský zákon nezná předmětové komise. Pokud by to ředitel uznal za vhodné k plnění svých výše uvedených odpovědností, může je (po projednání s pedagogickou radou) ze dne na den zrušit a nahradit jinou formou organizace. Školský zákon nezná ani tematické plány – pokud je v některé škole mají pedagogové povinnost vypracovat, je to jen z rozhodnutí ředitele. Zákon nezná žákovskou knížku ani poznámku do ní, funkci zástupce ředitele, třídní schůzky, prvouku ani hospitaci. Všechny tyto instituty se ve škole vyskytují jen proto, že o tom ředitel rozhodl, nebo to minimálně umožnil, a to právě proto, aby naplnil svou povinnost poskytovat kvalitní vzdělávání v souladu se školským zákonem. Využil k tomu totiž nástrojů, které mu zákon k naplnění této odpovědnosti dává.

Hlavním z nich je pravomoc dle § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona rozhodovat ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak. Z nástrojů dle školského zákona zmiňme ještě pravomoc dle § 5 školského zákona, a to vydat školní vzdělávací program, pravomoc dle § 30 školského zákona, tedy vydat školní řád, nebo pravomoc dle § 51 či § 69 školského zákona, a to stanovit způsob hodnocení vzdělávání žáků. Při uplatňování některých těchto pravomocí je ředitel povinen získat souhlas školské rady.

Zmiňme v této souvislosti rovněž to, že vůbec žádnou rozhodovací kompetencí, jakkoli je to ve školách často zažito obráceně, nedisponuje pedagogická rada. Ta je v souladu s § 165 odst. 2 školského zákona pouze poradním orgánem ředitele školy. Nechá-li ji ředitel školy o něčem „rozhodovat“, z hlediska práva jde vždy o jeho vlastní rozhodnutí, za něž sám ponese odpovědnost.

Neméně důležité jsou však také kompetence ředitele dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Ředitel školy je totiž vůči všem ostatním zaměstnancům v pozici vedoucího zaměstnance ve smyslu jeho § 11.³⁾ Jako takový je oprávněn stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny .⁴⁾ Jakkoli tedy ředitel školy zpravidla nemůže ani učit každého z žáků ve škole a tak zajistit kvalitu jeho vzdělávání, ani osobně sledovat pokroky každého žáka ve vzdělávání, může, a následkem aplikace § 302 zákoníku práce ve spojení § 164 odst. 1 písm. b) a c) školského zákona dokonce musí, prostřednictvím svých oprávnění vůči podřízeným zaměstnancům ovlivňovat podobu vzdělávání každého žáka, kontrolovat, jak je mu vzdělávání poskytováno a jak jsou ověřovány jeho výsledky.

Hlavní je dobrá organizace školy

Je ovšem nasnadě, že zvláště ve větších školách nemůže být v možnostech ředitele obsáhnout sám všechny výše uvedené úkoly. Tedy řídit a kontrolovat činnost každého jednotlivého zaměstnance, přijímat zaměstnance, sestavit a pravidelně aktualizovat školní vzdělávací program či školní řád, vést správní řízení a plnit další povinnosti nejen dle školského zákona a zákoníku práce, ale i dalších předpisů upravujících např. hospodaření příspěvkových organizací či účetnictví. Zároveň ani v těchto školách jej nic nezbavuje odpovědnosti za kvalitu a zákonnost vzdělávání poskytovaného každému konkrétnímu žákovi.

Zákoník práce v kombinaci s § 165 odst. 1 školského zákona proto svěřuje řediteli pravomoc, aby nastavil dle svého uvážení vnitřní organizaci právnické osoby vykonávající činnost školy a podmínky provozu školy tak, že bude zajištěna jeho kontrola nad podobou vzdělávání poskytovaného jednotlivým žákům a zároveň i možnost ji efektivně ovlivňovat. Nemusí se při tom držet jen tradičních institutů, jako jsou jmenování zástupců ředitele a jejich pověření řízením určitých úseků či ustavení již zmíněných předmětových komisí. Může organizaci nastavit takovým způsobem, jaký uzná za vhodný k tomu, aby svou odpovědnost naplnil. V soukromých a církevních školách, které nejsou zřízeny v právní formě školské právnické osoby, tyto úkoly plní ve spolupráci se statutárním orgánem dané osoby.

Jednotliví zaměstnanci jsou pak v rámci nastavené organizace vůči řediteli školy odpovědní za plnění jím vymezených úkolů na daném úseku. Dobrý ředitel přitom dokáže do funkcí vybrat takové osoby a stanovit takový způsob řízení, který mu umožní spolehnout se na kvalitu práce vykonávané všemi podřízenými zaměstnanci. Ani tak jej však nic nezbavuje konečné odpovědnosti za zákonnost a kvalitu poskytovaného vzdělávání vůči konkrétnímu žákovi a za to, že se každý žák skutečně posouvá kupředu. Měl by proto věnovat dostatek prostoru tomu, aby osobně zjišťoval, jak reálně vzdělávání probíhá a jakých pokroků žáci dosahují, a přijímat opatření na svá zjištění navazující.

A co když ředitel své povinnosti neplní?

Poslední otázkou je, co se stane tehdy, pokud ředitel své odpovědnosti za kvalitu a zákonnost poskytovaného vzdělávání nedostává.

Prvotním nástrojem by měla být vlastní autoevaluace školy prováděná v souladu s § 12 odst. 1 školského zákona. Je ovšem nasnadě, že pokud ředitel nenaplňuje své odpovědnosti za kvalitu a zákonnost poskytovaného vzdělávání, nebude se příliš hrnout ani do poctivého sebehodnocení. Svou roli však v tomto může sehrát školská rada, v jejíž pravomoci je v souladu s § 168 odst. 1 písm. b) schválení nebo případné neschválení výroční zprávy, přičemž je-li podle § 12 odst. 2 východiskem pro zpracování výroční zprávy právě provedené vlastní hodnocení školy, může být nepoctivé či nedostatečné hodnocení i důvodem pro neschválení výroční zprávy. Školská rada může rovněž v souladu s § 168 odst. 1 písm. h) zákona podávat podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli, orgánům vykonávajícím státní správu ve školství a dalším orgánům státní správy a podle písm. i) podat návrh na vyhlášení konkursu na ředitele [veřejné] školy.

Druhým na řadě je v případě veřejných škol jejich zřizovatel. Vyjma podnětů, které dostane od školské rady nebo jiných dotčených osob a orgánů, je i on sám v souladu s § 12 odst. 5 oprávněn k hodnocení školy podle kritérií, která předem zveřejní. Je to pak on, který disponuje zásadním nástrojem k nápravě vadného stavu, a sice možností v souladu s § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona odvolat ředitele školy z důvodu závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z jeho činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitele. V případě škol soukromých a církevních pak tuto roli může zastat rada či zřizovatel školské právnické osoby, nebo, v případě škol zřízených v jiné právní formě, statutární orgán právnické osoby vykonávající činnost školy, člen jiného jejího orgánu, pověřený zaměstnanec nebo jiná osoba vykonávající v této osobě rozhodující vliv (typicky např. společník s. r. o.).

Selžou-li i kontrolní mechanismy na straně zřizovatele, nezbývá než se spolehnout na to, že porušování právních předpisů nebo nevyhovující kvalitu poskytovaného vzdělávání odhalí Česká školní inspekce při výkonu inspekční činnosti dle § 174 odst. 2 písm. b) až d) školského zákona. Ta v prvním plánu nedostatky vytkne a ředitel školy, jakož i zřizovatel, jsou v souladu s § 175 odst. 1 školského zákona povinni je bez zbytečného odkladu odstranit. Jsou-li však nedostatky v činnosti školy závažné, může v případě veřejné školy inspekce v souladu s § 174 odst. 14 školského zákona navrhnout zřizovateli odvolání ředitele školy, v případě školy soukromé pak v souladu s § 6 odst. 4 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolníma školským zařízením, může krajský úřad odstoupit od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, popřípadě také od smlouvy o poskytnutí dotace vůbec. V krajní situaci pak v případě škol všech zřizovatelů může v souladu s § 175 odst. 2 školského zákona předložit ústřední školní inspektor orgánu, který vede školský rejstřík, návrh na výmaz školy, školského zařízení nebo oboru vzdělání ze školského rejstříku.

Závěrem

Objasnili jsme, že ředitel školy je v každém případě odpovědný za to, že vzdělávání poskytované každému konkrétnímu žákovi je poskytováno v souladu se školským zákonem a že toto poskytované vzdělávání má žádoucí úroveň. Součástí kvalitně poskytovaného vzdělávání je i to, že každý žák je veden k dosahování cílů vzdělávání a že jeho vzdělávací výsledky jsou sledovány a hodnoceny. Školský zákon, jakož i další právní předpisy, zejména zákoník práce, mu k naplnění této odpovědnosti vymezují mnohé nástroje, a zároveň stanovují závazné mantinely, v nichž se musí pohybovat. Nedostání této odpovědnosti může vést k odvolání ředitele školy a v krajním případě až k výmazu školy ze školského rejstříku.

Autor je odborníkem na školské právo ve společnosti Scio.

Text byl otištěn v časopise Řízení školy 9/2021, www.rizeniskoly.cz