Dneska nikam nejdu aneb Absence ve škole a její prevence

Záškoláctví je běžné označení pro neomluvené a úmyslné absence dítěte ve vyučování. Jev, který je zařazen mezi poruchy chování, mezi sociálně patologické jevy. Dítě bez vědomí rodičů (někdy i s jejich vědomím) nedochází do školy – buď pravidelně, nebo jen občas. Příčinou mohou být obecné obavy ze školy, nechuť ke vzdělávání, prostá neukázněnost, napojení na nevhodnou partu nebo obava ze zkoušení, ale i obava ze spolužáků (šikana) nebo z učitelů. Roli mohou hrát i rodiče bez odpovědného vztahu ke vzdělání.

Tzv. skryté záškoláctví či záškoláctví s vědomím rodičů vzniká tehdy, když úmyslná absence dítěte či absence zapříčiněná rodiči je omluvena buď pediatrem anebo přímo samotnými rodiči. Zejména u menších dětí se tak někdy rodiče „kryjí“, například i v případě, kdy nejsou schopni nebo ochotni vstát a dítě do školy vypravit. U starších dětí rodiče omluvenkami kryjí to, že se mu do školy prostě nechce. Toto řeší například společnost Člověk v tísni, která v rámci odborné příručky Mají na to! uvádí parametry, které skryté záškoláctví pomohou odhalit. Často se jedná o krátkodobé ale časté absence kolem víkendu nebo údajně nemocné děti, které však pobíhají venku v době vyučování. Důvody a příčiny bývají hlubší, jak si za chvíli ukážeme.

Nejčastější a zároveň těžko řešitelné je chození „za školu“ na střední škole, kde už si zletilí studenti mohou psát omluvenky sami. I tito studenti potřebují pomoc, aby neztratili svou příležitost a neukončili své vzdělávání předčasně.

Z lenosti nebo ze strachu?

Zatímco některým dětem se do školy prostě nechce, přibývá dětí, které do školy nezvládají dojít kvůli psychickým problémům. Nejčastěji se jedná o depresivní a úzkostné poruchy, případně i fobie ze školního prostředí a v neposlední řadě prožívanou šikanu ze strany vrstevníků. Taková situace ale vyžaduje pomoc odborníků a specifický přístup ze strany pedagogů pro postupný návrat dítěte do školy. Zde se této problematice pro nedostatek prostoru nebudeme dále věnovat. Uvádíme tuto možnost především pro úplnost.

V případě dětí, kterým se do školy prostě „jen nechce“, se často jedná o děti z rodin ze sociálně znevýhodněného prostředí, jejichž rodiče nevnímají vzdělání jako důležité, řeší spíše existenční potíže, nezvládají své děti do školy vypravit nebo jim poskytnout potřebné pomůcky. Může jít také o rodiče s nízkými rodičovskými kompetencemi, kteří nemají energii ani schopnosti na to, aby své děti přesvědčili a do školy je dostali. To bohužel snižuje jejich šanci na úspěch ve vzdělávání. Může se však jednat i o rodiče příliš zaměstnané, kteří nemají ani čas ani kapacitu dohlížet na školní docházku dítěte.

Příčiny absence

V komunikaci mezi rodičem ze sociálně znevýhodněného prostředí a učitelem je možné vysledovat určité vstupní překážky a bariéry, které se následně promění v tyto možné příčiny záškoláctví a skrytého záškoláctví u dítěte: 

1. Nerovné postavení rodičů a učitelů: rodiče žijící v odlišných kulturních a jiných životních podmínkách se hůře orientují v situacích odehrávajících se na formálním základě. Se sociálním statusem souvisí také sebevědomí. Schůzky se téměř vždy odehrávají na půdě školy, učitelé tedy v očích rodičů vždy zastávají „pozici silnějšího“. 
2. Vzájemná podezřívavost, vytvoření negativního obrazu druhé strany a ochota přiklánět se ke špatným tvrzením o ní („s tou rodinou / školou mám také své zkušenosti, které bych nikomu nepřál“). 
3. Dopad na pozici dítěte ve třídě a ve škole: to, jak doma rodiče komunikují záležitosti týkající se školy a učitelů, má dopad na chování a sebevnímání dítěte ve školním kontextu. Naopak negativní zážitky učitele s rodiči se mohou každý den výrazně promítat do jeho vztahu s dítětem.
4. Opakovaná zkušenost školního neúspěchu dítěte: dítě opakovaně zažívá problematické situace ve škole, bývá nepřipravené, nemá pomůcky, domácí úkoly apod. 

Je to vaše vina!

Když se škola snaží zabránit vzniklému záškoláctví a pomoci ohroženému dítěti, vzbuzuje to často u rodičů spíše nedůvěru. Zkušenost terénních pracovníků Člověka v tísni ukazuje, že rodiče při nahlášení neomluvených hodin na OSPOD prožívají pocit nespokojenosti se školou, nepochopení, nespravedlivého zacházení a kritiky. Situace může gradovat v projevy agrese, verbálních útoků a vyhrožování ze strany rodičů. Rodiče často za neúspěchy svých dětí viní školu, která je zodpovědná za průběh vzdělávání dítěte. Svou vlastní roli v procesu nejsou vždy schopni připustit. Rodiče jsou navíc téměř vždy na straně dítěte.

Nepříjemná atmosféra, kdy vázne komunikace a spolupráce neprobíhá, ještě více prohlubuje sociální vyloučení rodiny. Jak uvádí autoři metodiky Systémová spojení: Spolupráce jako nástroj překonávání důsledků sociálního znevýhodnění ve vzdělání projektu „Do lavic!“ realizované organizací Člověk v tísni, škola je pro mnohé dospělé klienty sociálních služeb (a jejich děti) jednou z mála veřejných institucí, která v jejich životě není primárně represivní a má tedy potenciál k rozvoji jejich sociálních kompetencí, a tedy i zmírnění sociálního vyloučení.

Není to práce jen pro školy

Vytvoření vztahu důvěry a funkční spolupráce je dlouhodobý a náročný úkol. Změnit přístup rodičů, kteří často mají vlastní negativní zkušenosti z vlastní docházky do školy, je možné, ale i při poměrně velké snaze to jde velmi pomalu.

Nastavení jasných pravidel a jejich důkladné komunikování rodině, budování vzájemné důvěry a respektu a společná práce na zvýšení školní úspěšnosti dítěte je klíčem k nastartování potřebných změn v přístupu rodin a dětí ke škole. Děti se sociálním znevýhodněním mají oproti ostatním až dvojnásobné omluvené absence, což výrazně snižuje jejich šanci na úspěch ve vzdělávání.

Prevence záškoláctví není úkol jen pro učitele a vedení školy. Pokud přesahuje určitou míru, svolává se případová konference s OSPOD a stanoví se konkrétní cíle, pomocí kterých lze dítě „vrátit“ do školy, pomoci může ale například i spolupráce s neziskovými organizacemi, či spolupráce se Sociálně aktivizační službu (SAS).

Autorský tým APIV B (Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi). Tento text vznikl z několika výstupů k dané problematice na webu Zapojmevšechny.cz, kde najdete další články k tématu záškoláctví a jeho prevenci. Projekt APIV B realizuje Národní pedagogický institut České republiky a je spolufinancován EU.

Zdroje

Metodika Systémová spojení: Spolupráce jako nástroj překonávání důsledků sociálního znevýhodnění ve vzdělání projektu „Do lavic!“ realizovaném organizací Člověk v tísni: https://www.clovekvtisni.cz/media/publications/236/file/1386083287-systemova-propojeni-tisk.pdf

Kol. autorů. MAJÍ NA TO! Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ. 32. Jak snížit absence u žáka se sociálním znevýhodněním? [online]. Dostupné z: http://www.majinato.cz/32-jak-snizit-absence-u-zaka-se-socialnim-znevyhodnenim.php

BITTNEROVÁ, D., DOUBEK, D., LEVÍNSKÁ, M. (2011). Lžou nebo se mýlí nebo nám nerozumí? Kulturní modely a vzdělávání ve vyloučených lokalitách. In ŠUCHA, M., CHARVÁT, M., ŘEHAN, V. (eds.). Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku…: sborník z konference. Brno: Psychologický ústav Akademie věd ČR, [2000]. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Psychologica. Supplementum; 37/2007. Sborníky. Monografie.

 GABAL ANALYSIS & CONSULTING. (2009) Vzdělanostní dráhy a vzdělanostní šance romských žáků a žákyň základních škol v okolí vyloučených romských lokalit. GAC, s.r.o., Praha. [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/1627_1_1/