Vysokou školu lze studovat i bez maturity

Miroslav Donutil, známý český herec, měl velké štěstí, že Janáčkova akademie múzických umění přijímá studenty i bez maturitního vysvědčení. Jak sdělil před třinácti lety v rozhovoru pro deník Blesk: „…když jsem pak na brněnském gymnáziu dostal pětku z francouzštiny, tak mi vlastně ani nezbylo nic jiného, než zkusit udělat zkoušky na herectví na JAMU. Kde brali i bez maturity (…) v podzimním termínu jsem ji pak udělal.“

Brněnská JAMU není v tomto ohledu mezi českými vysokými uměleckými školami výjimkou – projde-li uchazeč talentovými zkouškami, je přijat bez ohledu na to, zdali složil maturitní zkoušku.

Důvodem však nemusí být jen snaha zpřístupnit umělecké vzdělávání co nejširšímu spektru zájemců (tyto školy ostatně přijímají jen velmi málo zájemců), nýbrž i to, že se na ně hlásí i absolventi konzervatoře, tedy typu školy, na němž se studium obvykle neukončuje maturitní zkouškou, respektive kde maturitní zkouška není obvykle povinná.

Ve světě ale existují i neumělecké vysoké školy, kam se lze dostat bez ukončeného středoškolského nebo, v případě navazujícího magisterského stupně, i bez bakalářského vzdělání.

Kázání místo bakaláře

Londýnský SOAS neboli School of Oriental and African Studies je vysoká škola zaměřená na studium Afriky, Blízkého východu a Asie. Jedním ze studijních programů, které tato instituce nabízí, je i navazující magisterské studium islámského práva. Program se zabývá aplikací islámského práva, též zvaného šaría, v právních systémech na Blízkém východě, v severní Africe, jižní Asii i jinde ve světě a je určen jak právníkům, tak i neprávníkům.

A právě jedním z takových je i Fátima Barkatulla, známá britská islámská učenkyně, která mimo jiné studovala i na prestižní egyptské univerzitě Al-azhar. Působila také jako kaplanka pro britské veřejné zdravotnictví a řídila konferenci SEEDS OF CHANGE, největší konferenci muslimek v Evropě.V roce 2019 začala také studovat tento magisterský program na SOASu, ačkoliv neměla za sebou klasické bakalářské studium, nýbrž jen maturitu a teologické kurzy.

„I když nemáte požadované vzdělání, škola vaši přihlášku zváží, neboť chápe, že starší studenti mají za sebou nějaké životní zkušenosti,“ říká ve videu na svém youtubovém kanále. Barkatulla se, dle svých slov, rozhodla vystudovat tento obor proto, aby se mohla zapojovat do akademické debaty, tedy do debaty s právními teoretiky, lidmi, kteří přednášejí právo na vysoké škole a o právu bádají.

Nebylo však takové studium náročné pro člověka, který bakalářským stupněm neprošel? „Před začátkem semestru všichni z nás, kteří neměli vystudované právo, absolvovali úvodní kurz do právní teorie, který trval dva týdny. Velmi mi pomohl,“ vysvětluje Barkatulla. Ta také absolvovala workshopy akademického psaní, které SOAS nabízí a které se zaměřují na psaní esejí a diplomových prací.

Největší šok tak pro ni nejspíš bylo nakonec to, že studium islámského práva se netýkalo konkrétních právních nařízení (například jaké tresty se v islámu dávají za konkrétní prohřešky), nýbrž toho, jak byla šaría, tedy islámské právo, implementována do právních systémů jednotlivých zemí nebo v mezinárodních úmluvách. To byl velký rozdíl oproti tomu, co poznala na teologických seminářích.

Barkatulla však studium oceňuje a v současné době píše diplomovou práci na téma sňatků muslimek s nemuslimy. „V psaní jsem se zlepšila tak desetinásobně a během studia jsem toho přečetla víc než za posledních deset let,“ uvádí.

Opravdu pro každého?

Jak vidíme, dostat se na vysokou školu lze i netradičním způsobem, není to však jednoduchá cesta. Chcete-li být přijati ke studiu a zdárně vystudovat, musíte přesvědčit přijímací komisi, že máte ke studiu stejné předpoklady jako studenti, kteří mají běžnou kvalifikaci. Jak jsme si ukázali výše, někde je potřeba složit talentové zkoušky, jinde je nutné doložit, že máte alespoň praxi, z níž je zřejmé, že jste schopni studium dokončit.

Ale i když úspěšně projdete přijímacím řízením, budete muset projít zkouškami spolu se svými spolužáky, kteří maturitu nebo jinou závěrečnou zkoušku splnili. Na uměleckých školách se totiž nesetkáte jen s uměleckými, nýbrž i s teoretickými předměty, byť s vaším uměleckým oborem budou hodně propojené: například s dějinami umění, cizím jazykem, estetikou, pedagogikou…

Máte takové znalosti, abyste předmět úspěšně zakončili? A pokud ne, jste schopni si mezery doplnit a spolužáky dohnat? Na vysokých školách je studijní režim obvykle o dost volnější než na střední škole, nicméně se očekává, že si vy sami zjistíte, s čím máte problém, a také si o pomoc sami řeknete.

U zahraničních vysokých škol vyvstává ještě jedna otázka, a tou je školné. Půjdete-li studovat do země nebo na školu, kde se za studium platí, a vy si zažádáte o stipendium, budete o něj soupeřit především se spolužáky, kteří mají maturitní vysvědčení nebo ukončené bakalářské studium, tedy změřitelný školní výkon, zatímco vy budete takzvaně bez papíru, tedy dost možná v nevýhodě.

Jak ale ukazují výše uvedené příklady, je-li student pilný a ochotný na sobě pracovat, má dveře otevřené.