Co jsou to studia vědy a techniky aneb Zkoumám, jak zkoumáš

Studia vědy a techniky jsou oborem, který zkoumá „instituce, praxe, významy a výstupy vědy a techniky“, jak uvádí publikace Handbook of Science and Technology Studies (do češtiny by se dala přeložit jako Příručka studií vědy a techniky), editována Ulrike Felt, Rayvonem Fouchém, Clarkem A. Millerem a Laurel Smith-Doerr. Patří sem disciplíny jako filozofie vědy a techniky (Co je to věda? Můžeme o nějakém oboru říci, že je nevědecký nebo pavědecký? Lze to vůbec bezpečně odlišit?), dějiny (Jak, kdy a kde vznikly různé technologie?), sociologie téhož (Jaký vliv mají věda a technika na společnost? Nejsou věda a technika záležitostí mocných?) a mnoho dalších podoborů.

Dá se tedy říci, že ačkoliv se tento obor zabývá mimo jiné i přírodními vědami, je sám o sobě především humanitní a společenskovědní, podobně jako jsou například dějiny umění humanitním, nikoliv uměleckým oborem.

Vznik oboru

Studia vědy a techniky jsou relativně mladým oborem. Ne že by se vědou ani technikou nikdo předtím nezabýval, nicméně studijní programy s tímto názvem spatřily světlo světa teprve v sedmdesátých letech dvacátého století.

Jedním z prvních takových, ne-li úplně prvním, byl program na Stanfordově univerzitě ve Spojených státech amerických. Ten vznikl roku 1971 pod taktovkou inženýrů Waltera G. Vincentiho a Stephena J. Klina, filozofa Philipa H. Rhinelandera a religionisty Williama A. Clebsche.

„Občas jsme spolu zašli na oběd a vrtalo nám hlavou, proč na Stanfordu, stejně jako na řadě dalších škol, fungovala a prosperovala fakulta inženýrství, ovšem nikdo z humanitních oborů ani společenských věd nestudoval inženýrství jako lidskou činnost. Sice studovali vědu, ale neinženýrské studenty nikdo nevzdělával v důležitosti techniky a inženýrství ve společnosti, stejně tak o tom nediskutovali, ani to neklasifikovali neinženýrští vyučující. Nedávalo to prostě žádný smysl. Tak jsme se rozhodli, že zkusíme, aby se něco na tomto poli pohnulo. Jednoho dne jsme se sešli u mě doma v Los Altos Hills a dali jsme dohromady zhruba deset nebo dvanáct lidí, o nichž jsme se domnívali, že by je to mohlo zajímat. Celé odpoledne jsme si povídali, co by se třeba dalo vytvořit a jak bychom ten program mohli dát dohromady,“ vypráví v rozhovoru pro Stanfordskou historickou společnost orální historie profesor Vincenti.

Studijní program se tehdy nazýval Hodnoty, technologie a společnost, byl otevřen pouze na bakalářském stupni a fungoval na čistě interdisciplinární bázi – neměl vlastní katedru a výuku tedy zajišťovali lidé, kteří působili na jiných ústavech. To zapříčinilo některé problémy, ačkoliv byl tento program jinak populárním.

„Problémem bylo získat pro obor lidi, přesvědčit jejich katedry, aby jim poskytly čas k tvorbě předmětů /…/ Z nějakého důvodu se také deset, dvanáct let nazpět diskutovalo o tom, že program bude zrušen. To se dozvěděli studenti a řekli si, že se to nesmí stát. Udělali s námi akademiky rozhovory o oboru, ale chtěli, aby to bylo bráno čistě jako studentská iniciativa. Došli za vedením, ukázali mu svou práci a to si řeklo: Když dokáží tito lidé naučit studenty vytvořit něco takového, určitě dělají něco užitečného. A program zachovali,“ vzpomíná dále profesor Vincenti.

Studia vědy a techniky dnes

Studia vědy a techniky nezůstala jen ve Spojených státech a dnes je můžeme vystudovat na řadě vysokých škol různě po světě. Stejně tak se obor rozrostl z bakalářského stupně i na magisterský a doktorský.

Řada škol také nabízí příbuzné obory či alespoň předměty, které se této tematiky dotýkají, byť přímo program studia vědy a techniky nenabízí. To je mimo jiné i případ Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, na jejíž Katedře filosofie a dějin přírodních věd se vyučují teoretická a evoluční biologie (na magisterském a doktorském stupni), a Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, která nabízí magisterský program Filozofie pro umělou inteligenci.

Některé školy v rámci studií vědy a techniky ovšem nevyučují jen teoretické předměty (filozofii, sociologii, informatiku, biologii a podobně), nýbrž i praktické předměty, jako například kurátorství nebo žurnalistiku. Což nás přivádí k další otázce…

Uplatnění absolventů

Byť studia vědy a techniky obsahují ve svém názvu slovo technika, nejedná se primárně o obor technický, vlastně ani přírodovědný. To ovšem neznamená, že je takový obor nepotřebný.

Jak jsme viděli výše, studenti oboru se naučí uplatňovat humanitní a společenskovědní přístup k různým vědeckým oborům, tedy například sbírat ústní svědectví od vědců a techniků. Takovou činnost lze využít například při práci v technických muzeích, vědeckém PR nebo žurnalistice.

Na druhou stranu, ne každá škola nabízí vše, a tak se stává, že absolventům občas chybí některé dovednosti. Jak říká v rozhovoru pro podcast STS Careers Charlotte Connelly, absolventka dějin a filozofie vědy na University College v Londýně, ve výuce jí chybělo projektové řízení: „Škola mě nepřipravila na korporátní stránku muzeí, nad níž jsem předtím opravdu nepřemýšlela, ale v podstatě i na jakýkoliv projekt, který je potřeba udělat a na nějž je třeba získat prostředky, a tak je potřeba si sehnat lidi na jejich obhajobu nebo aby vám dali peníze, což je opravdu oříšek.“

Stejně tak podle ní mají absolventi, kteří chtějí zůstat v oboru, omezené možnosti: „Na poli dějin vědy určitě není mnoho muzeí, kam zamířit. Takže kdo chce zůstat v muzeu, má docela omezené možnosti, a když zůstaneme u Británie, jsou tu akorát Vědecké muzeum, Muzeum přírodních dějin, Národní skotské muzeum a už toho moc není,“ vysvětluje Connelly, dnes kurátorka Polárního muzea na Cambridgeské univerzitě.