Dnešní studenti mají menší zábrany obrátit se někam o pomoc

S jakými problémy se na vás studenti nejčastěji obracejí? 

To hodně závisí na období akademického roku a také na tom, v jakém ročníku jsou. Začínající studenti se na mě obracejí s plánováním studia nebo řeší pocity spojené se šokem způsobeným přechodem ze střední školy na vysokou. Probíráme možnosti, jak si naplánovat čas, a také jim radím s technikami efektivního učení. Se studenty vyšších ročníků řešíme, jak zůstat motivovaný, jak se připravit na závěrečnou práci, co dále po vysoké škole apod. Jsou to věci, které souvisí se studijní, ale i osobní situací. Často jde o situace, které jsou způsobeny prokrastinací, špatným plánováním času nebo komunikací, u zahraničních studentů se často jedná o nedorozumění pramenící z interkulturních rozdílů a očekávání.

Přibývá podle vás studentů, kteří mají psychické problémy během studia vysoké školy? 

Zdá se, že ano, tedy alespoň pokud mohu soudit ze statistiky mé práce zde na fakultě, kterou si od počátku vedu, a také na základě zkušeností kolegů z Asociace vysokoškolských poradců ČR, jejíž jsem členem a v rámci které se pravidelně setkáváme na workshopech a jiných vzdělávacích akcích. Je ale klidně možné, že problémy měli studenti i dříve, jen jsou nyní aktivnější v hledání pomoci. Navíc vím od studentů, že např. během covidu u řady z nich potíže zesílily natolik, že už je museli začít řešit.

Žádají o pomoc častěji studentky nebo studenti? 

Řekla bych, že nyní je to poměrně vyvážené, možná v současné době i trochu převažují muži. Od začátku mé práce tady na fakultě to vnímám jako poměrně vyrovnané, nedá se říci, že by jedna skupina nějak výrazně převažovala. Také myslím pomáhá, že se studenty pracuji na různých workshopech, které připravuji na základě jejich potřeb, ať už je to workshop zaměřený na komunikaci, práci se stresem, techniky učení nebo třeba na psaní bakalářské práce atd. Když mě poznají osobně, nemají pak takový ostych přijít řešit nějaký problém. Poradenství poskytuji také zahraničním studentům fakulty. Tam vnímám občas vlivem různého kulturního prostředí na začátku určitý ostych a obavu, zda konzultace nebude mít negativní vliv na jejich studium, ale myslím, že se nám to podaří vždy dobře zvládnout. Úplně nejlépe funguje osobní zkušenost, kdy mě student doporučí kamarádovi, známému. 

V jakém rozsahu mohou studenti využít fakultní psychosociální podporu? 

Standardně je nabízeno 5 konzultací. Pokud problém klienta trvá nebo je potřeba další odborná (např. psychiatrická) pomoc, zpravidla klienta odkazuji na pracoviště externí psychosociální podpory, která mám uvedena na webu, ale je možno dle potřeby navýšit počet setkání. Ve své práci se řídím Etickým kodexem pracovníků vysokoškolských poraden a snažím se, aby způsob mé práce byl v souladu s tím, jaký používají kolegové na jiných vysokých školách.

Přicházejí za vámi také pedagogové? 

Zpočátku, jelikož moje pozice vznikla z projektu a měla přesně dané výstupy, jsem se soustředila především na studenty, ale brzy bylo jasné, že se při řešení situace studenta mnohdy nelze vyhnout práci i s pedagogy. Vždy se snažím, když nastane nějaký problém, v rámci férového přístupu vidět situaci nejen z pohledu studenta, ale i pedagoga.  Mám v tomto velké štěstí, protože naprostá většina mých kolegů je vstřícná, má zájem situaci řešit a snaží se vyjít vstříc, mnohdy i nad rámec jejich práce. To se týká např. studentů se specifickými či speciálními potřebami, kteří potřebují úpravu studijního režimu, a tam se bez spolupráce s pedagogy neobejdu. V poslední době vnímám vzrůstající potřebu pedagogů k osvětě v oblasti duševního zdraví, a tak chystám i workshopy zaměřené přímo na ně. Nedávno to byly techniky aktivního naslouchání, nyní pro změnu prevence vyhoření.

Pokud je překročena vaše kapacita, kde mohou studenti hledat další podporu? 

Snažím se, aby se jim pomoci dostalo co nejdříve, a někdy je toho prostě hodně, ale zvládám to.  Mám výhodu, že můj nadřízený je velmi empatický člověk a mohu se na něj kdykoliv obrátit, když potřebuji konzultovat možná řešení. To samé platí i pro kolegyně ze studijního oddělení a oddělení pro mezinárodní vztahy, se kterými spolupracuji nejvíce. Kromě mých služeb mohou studenti využít Poradenské středisko pro studenty se specifickými a speciálními potřebami nebo třeba služeb Kariérního centra přímo u nás na univerzitě a brzy také pomoc psycholožek našeho vznikajícího celouniverzitního poradenského centra.  Někteří studenti si však přejí situaci řešit raději mimo univerzitu nebo jejich problém nespadá do toho, co lze odborníky zde na univerzitě řešit. V takovém případě odkazuji studenty na síť externích psychosociálních služeb, kterou jsem si za ty roky vybudovala. Na webu poradenství tak najdete kontakty na psychology, psychoterapeuty, psychiatry a další služby dle typu problému. Máme kontakty i na nízkonákladové služby psychologické podpory a také na centra a služby krizové intervence, které fungují nonstop.

Jakou formou poskytujete psychologickou pomoc? Mohou k vám studenti přijít osobně jako na klasickou terapii, nebo fungujete i online a po telefonu? 

V první řadě je potřeba říci, že moje pozice zde je studijně-psychologický poradce, nikoliv klinický psycholog. Pokud studenti potřebují služby klinického psychologa či psychiatra, odkazuji je většinou na externí služby. Na mé webové stránce je uvedeno, jaký typ služeb poskytuji a s čím se mohou obrátit na mě a s čím na kolegy ze studijního oddělení a dalších. Poradenství poskytuji buď formou osobní konzultace, která trvá většinou 60 minut, nebo přes e-mail, telefonicky či online přes MS Teams. To zejména v případě studentů kombinovaného studia, kteří kvůli práci nemohou na fakultě být tak často, nebo třeba našich studentů, kteří jsou v zahraničí na studijním výjezdu a potřebují pomoc. Také mám pravidelné konzultační hodiny, tzv. Poradenskou čtvrthodinku, kam mohou studenti přijít neohlášeně pro rychlé konzultace. Dále mám pravidelnou online krizovou intervenci přes MS Teams každý čtvrtek.

Jakou máte od studentů zpětnou vazbu? Pomáhá jim tato forma podpory? 

Musím to zaklepat, ale v drtivé většině dobrou. Vždy jsem ráda, když mi studenti po setkání napíšou, jak se jim podařilo situaci vyřešit, jak je to s nimi dále. Schovávám si hezké e-maily, které mi studenti píšou, a když mám třeba nějakou těžkou situaci, často si je pak čtu. Myslím, že jim obecně pomáhá už jen to, že se mohou obrátit na někoho, kdo je vyslechne, nesoudí, má na ně čas a snaží se jim pomoci. Mám navíc výhodu, že nejsem pedagog, se kterým mohou přijít pak do kontaktu během výuky nebo zkoušení, tedy odpadá konflikt rolí. Samozřejmě se někdy stane, že studenti mají nereálné očekávání od toho, co jsem schopná ovlivnit, ale tam je pak odkazuji na osoby k tomu kompetentní ve vedení fakulty či katedry.

Co vám osobně práce přináší a jak jste se k ní dostala? 

Dostala jsem se k ní poměrně klikatou cestou. Když jsem se hlásila na pedagogickou fakultu, nebyla možnost kombinace studia jazyků, které mě zajímaly také, a psychologie, tak jsem vystudovala anglistiku v kombinaci se sociální pedagogikou. Osud mě posléze zavál do Nizozemí, kde bylo potřeba získat jejich vzdělání, protože jako cizinka „z východu“, byť vysokoškolsky vzdělaná, jsem na trhu práce moc šancí získat kvalifikovanou práci neměla.  Vystudovala jsem tedy psychologii na Univerzitě Leiden, a pak už se na to nabalovaly další kurzy a výcviky zaměřené tímto směrem. To, že mám vystudovanou i angličtinu, mi velmi pomáhá při konzultacích a workshopech pro zahraniční studenty, nemusím tak moc přemýšlet nad tím, jak chci něco říct, ale nad tím, co chci říci. To, že jsem žila několik let v zahraničí, mi pomáhá vnímat interkulturní rozdíly i způsob myšlení zahraničních studentů, vyvarovat se překážek v komunikaci a navodit atmosféru důvěry.

Máte pocit, že je na tom dnešní generace vysokoškolských studentů psychicky hůř než generace předchozí? 

To si nemyslím. Každá generace je jiná, má jiné potřeby, čelí jiným situacím. Velmi obdivuju naše studenty, že zvládli online výuku v době covidu. Obdivuju mladé lidi také za to, že se umí poprat s nároky, které na ně klade komunikace prostřednictvím různých sociálních sítí, a zároveň si uchovat vlastní identitu. 

Jsou podle vás vysokoškolští studenti uvědomělejší, co se týče péče o své duševní zdraví?  

Myslím si, že na rozdíl od doby, kdy jsem studovala já a kdy bylo téma psychického zdraví vysokošklských studentů spíše tabu, dnešní studenti mají menší zábrany se obrátit někam pro pomoc, a to je dobře. Vždycky jim říkám, že když si zlomí nohu, tak také nepřemýšlí, zda jít k lékaři, a tohle je přece podobné. Není ostuda jít se poradit, když mě něco trápí. A jak jsem už řekla, už jen to, že je někdo vyslechne a naslouchá, dělá hodně.

Pořádáte pro studenty a pedagogy také vzdělávací kurzy zaměřené na péči o duševní zdraví? 

Ano, i když to nebyla primárně moje pracovní náplň, tak jsem se k tomu na základě práce se studenty a pedagogy a vnímání jejich potřeb dostala. K mému velkému překvapení je již několik let mezi studenty velký zájem o workshop na téma technik učení a jak uspět u zkoušek, a to nejen mezi nově nastupujícími studenty denního studia, ale i studenty kombinovaného studia, což jsou hodně často lidé mého věku, kteří již zastávají úspěšné pozice v práci, a studium mají spíše jako koníček. Také vedu workshopy na práci se stresem, prevenci vyhoření, time management psaní bakalářské práce, komunikace a mnoho jiných. Většinu workshopů vedu jak v češtině, tak i v angličtině. Pro zahraniční studenty mám workshop na téma interkulturních rozdílů a specifika života v Česku, který organizuji každoročně na začátku semestru.

Spolupracujete s dalšími organizacemi? 

Spolupracujeme s organizacemi v oblasti duševního zdraví, ať už je to třeba Integrační centrum SASOV, které se specializuje na pomoc a podporu osob s poruchami autistického spektra, nebo třeba FOKUS Praha v rámci jejich programu Dostuduj fit!, dále pak pražská centra krizové intervence a další. Nově také spolupracuji s E-Clinic, což je nezisková organizace zaměřená na prevenci a léčbu poruch příjmu potravy a komorbidních chorob, kde jsem od loňska frekventantem akreditovaného psychoterapeutického výcviku. Jak jsem již uvedla, mám vytvořenou vlastní síť externích psychosociálních kontaktů, které jsou léta prověřené a kam mohu studenty s klidným svědomím odesílat.