Domácí úkoly nejsou jen český fenomén

Většina australských dětí chodí domů s přibližně půl až hodinovým domácím úkolem týdně. Nejčastěji mají procvičit nebo zopakovat to, co se naučily ve třídě, ale k tomu denně trénovat čtení. Rodiče požadují víc a učitelé se brání tím, že domácí úkoly mají jen velmi malou hodnotu pro zvyšování vzdělávacích výsledků, zejména na základní škole. Domácí úkoly jsou tak jeden z nejspornějších problémů na půdě australských škol. Jaký je tedy účel domácího úkolu?

Co škola, to jiný přístup

Každá škola v Austrálii má svou vlastní politiku domácích úkolů vypracovanou po konzultaci s učiteli a rodiči podle hlavních zásad státních nebo regionálních ministerstev školství, kde platí, že úkoly by měli zadávat učitelé pouze se specifickým, explicitním účelem učení a navržené tak, aby splňovaly konkrétní vzdělávací cíle založených na znalostech, dovednostech a porozumění probraných ve třídě. Jiné omezení ani pokyny ohledně toho, jak často by se měly domácí úkoly zadávat však neexistují. 

Jelikož se pohybuji na půdě základních škol již několik let, na základě rozhovorů s učiteli vím, že domácí úkoly zadávají i z jiných důvodů, kterými jsou nejčastěji: 

• navázat a zlepšit komunikaci mezi rodiči a dětmi týkající se učení (rodiče nemají přehled přesně o tom, co se jejich děti zrovna ve škole učí), 
• pomáhat dětem být zodpovědnější a disciplinovanější. 
• poskytnout studentům příležitost uplatnit jejich dovednosti a zájmy při vypracování domácích úkolů. 

Otázkou zůstává, jestli jsou australští učitelé úspěšnější než jinde ve světě?

Studie o domácích úkolech jsou často docela obecné a nezohledňují konkrétní typy domácích úkolů, tudíž není snadné měřit, jak efektivní jsou. Dávat studentům opakující se úkoly nemusí být tolik prospěšné.  Například výpočet odpovědí na 120 podobných algoritmů, jako je sčítání dvou různých čísel, může studenta přimět, aby si myslel, že matematika je irelevantní a nudná. V tomto případě nejsou děti povzbuzovány k tomu, aby nacházely řešení, ale jednoduše aplikovaly vzorec, který se naučily ve škole. Domácí úkol může být také zatěžující pro socioekonomicky znevýhodněné studenty, kteří kvůli rodinným a pracovním závazkům svých rodičů nemusí mít prostor, prostředky nebo tolik času. Některým dětem trvá dvě hodiny, než udělají to, co je předepsané na 20 min, což také může vyvolat stres a konflikty v domácnosti.

Jaký druh domácího úkolu je tedy nejlepší?

Na základních školách by mohla být škála domácích úkolů trochu pestřejší a více podporovat sebevědomí dětí. Například takové, které žákovi pomohou odpovědět na otázky, které měl, nebo porozumět problému, který ve třídě nedokázal tak docela pochopit. Takový úkol může podpořit důvěru studentů a kontrolu nad vlastním učením. Děti si mohou například procvičit prezentaci na téma, které je zajímá. Nejdříve si proslov procvičí ke svým rodičům, aby získaly sebevědomí a následně prezentovat před třídou. „Dobrý“ domácí úkol může být poutavý a může přispět k učení, pokud jde o víc než jen matematický list nebo seznam pravopisných slov. Důležité také je, aby byl dosažitelný a dítě jej může absolvovat samostatně, čímž si zároveň buduje dovednosti v řízení svého času a chování. 

Pokud nejsou rodiče spokojeni s domácími úkoly, které jejich dítě dostává, mohou se vždy obrátit na školu a pokud má dítě potíže s děláním domácích úkolů, učitel to musí vědět. Nemělo by to být zatěžující ani pro rodiče, ani pro jejich děti.