Bludy, mýty a zlá slova aneb Seznam obratů o školách a učitelích určených k vymýcení

Co se říká o učitelích

Učitelé jsou po obědě doma 

Možná někdy, možná někteří – nemají-li odpolední vyučování, poradu s kolegy, schůzku s rodiči, schůzku s dětmi, „suplovací pohotovost“ nebo nenařídí-li jim ředitel setrvání na pracovišti. Každopádně věta naznačuje, že učitelé mají lážo plážo, protože narozdíl od „normálních smrtelníků“ pracují jenom dopoledne.

Ale dobrým učitelům, a to i pokud po obědě vyrazí domů, se zazvoněním práce nekončí. Chystají výuku, opravují písemky a domácí úkoly, promýšlejí, co s náročnými dětmi, plánují školní výlety nebo se jich účastní, odepisují na emaily a zprávy žáků a rodičů a dělají mnoho dalších činností souvisejících s jejich prací.

Proto navrhujeme nahradit: I ve školství se vyskytují nepracovití lidé.

Učitelé se mají, užívají si prázdniny 

Ne, nemají. Prázdniny mají děti. Učitelé mají osm týdnů dovolené, a – pracují-li ve veřejné škole – ještě 12 dní volna k samostudiu. K němu by také měli toto volno využívat. Dovolená a volno se mohou, ale nemusí, krýt s obdobím školních prázdnin.

Navrhujeme nahradit: Učitelé mají osm týdnů dovolené.

Je třeba více odborníků z praxe 

Má jít o osoby pracující mimo školu, které do školy vstupují se znalostmi či dovednostmi, které načerpaly „tam venku“, aby je žákům či studentům předaly, neboť učitelé je nejspíše zákonitě nemají.

Výraz, byť zpravidla dobře míněný, je zbytečně urážlivý vůči učitelům – naznačuje totiž, že oni „odborníky z praxe“ nejsou. A přitom jsou – jsou odborníky na vzdělávání, z praxe ve škole. Zde by přitom stačilo ke korekci přidat jedno slovíčko – „odborník z mimoškolní praxe“. A je to.

Kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten učí 

Zatímco slova o „odbornících z praxe“ jsou většinou dobře míněná, tato jejich posměšná alternativa už těžko. A přitom je to zjevná pitomost.

Navrhujeme nahradit: Kdo umí XY, ten dělá XY, kdo umí učit, ten učí (kde XY je libovolný jiný obor lidské činnosti).

Co říkají o své práci (někteří) učitelé

Jsem za děti zodpovědný/á 

Ne, nejste. Jednak si pletete „zodpovědnost“ a „odpovědnost“, ale hlavně – vy, jako učitel/ka, za děti neodpovídáte. 

Jako učitel jste odpovědný nikoli za následek (tedy za to, že se „někomu něco stane“), ale za to, že plníte své povinností – tedy zejména za to, že nad dětmi vykonáváte dohled. Pokud to nečiníte, může přijít následek. Pokud naopak činíte vše, co je vaší povinností, a někomu se přesto něco stane, odpovědnost, a už vůbec ne zodpovědnost, skutečně nenesete. Nese ji škola jako instituce a ta je proti tomu zpravidla pojištěná.

Navrhujeme nahradit: Dohlížím na děti.

Klidně si to se mnou můžete vyměnit 

Není důvod, aby si to s vámi někdo „chodil vyměnit“. Vy jste se rozhodl pro práci učitele, někdo jiný se rozhodl pro jinou práci. Obojí je svobodná volba každého a každý se dnes navíc může kdykoliv rozhodnout, své profesní zaměření změnit. Nejste-li s prací učitele spokojeni, dveře kamkoli jinam jsou vám otevřeny.

Navrhujeme nahradit: Nejspíše nedoceňujete, že práce učitele je náročná.

Tohle já už přece dávno dělám. 

Zvolání, reagující zpravidla na návrh určitých inovací ve vaší výuce. Sice jste to, co je vám navrhováno, vyzkoušel zatím jen dvakrát, a to v rámci pětiminutové aktivity v hodině tak před dvěma třemi  lety, a vlastně nešlo ani o něco trochu jiného, ale to vám nebrání zvolat, že to už dávno děláte a co po vás všichni chtějí.

Navrhujeme nenahrazovat a dělat.

Je to vůbec „náš“ ministr? 

Pohoršené zvolání objevující se zpravidla v situaci, kdy úřadující ministr školství prosadí nižší nárůst platů, než se čekalo,.

Ne, není. Ministr školství skutečně není od toho, aby hájil zájmy učitelů, ředitelů škol a dalších osob pohybujících se ve školství. Není to „náš“ ministr, stejně jako ministr zdravotnictví není ministrem lékařů a ministr vnitra není ministrem policistů a hasičů.

Ministr čehokoliv je od toho, aby hájil zájmy společnosti při zajišťování určitého úkolu prováděného ve veřejném zájmu za veřejné peníze. Ministr zdravotnictví je tedy od toho, aby zajistil fungující péči o zdraví občanů, ministr školství od toho, aby zajistil fungující vzdělávání. Není to tedy ministr lékařů či učitelů, ale zjednodušeně ministr pacientů či žáků. Kroky, které ve funkci musí činit, se pak se zájmy lékařů či učitelů krýt mohou, ale nemusí. A krom své resortní funkce je ještě členem vlády – i on je tedy odpovědný za to, že vláda jako celek spravuje dobře naši zemi. Ttedy třeba i za to, že se náš stát nezadlužuje až po uši.

Navrhujeme nahradit: To, co pan ministr prosazuje, je v rozporu se zájmy učitelů.

Jan Kaczor

je odborníkem na školské právo spolupracujícím se společností Scio. V rámci své činnosti poskytuje poradenství základním a středním školám a pomáhá jim, vyrovnat se s úskalími českého právního řádu zejména tehdy, chtějí-li dělat něco „jinak“, než jak je to běžné.