Školy zavírat lze, ale dělejme to chytře

Tak nám české školy zase na nějakou dobu zavřou. Je samozřejmě možné je zavřít plošně a bezohledně, ale jde je také zavřít, respektive přesněji řečeno omezit docházku do škol rozumně, nebo dokonce i chytře. Tak, aby to bylo epidemiologicky účinné a přitom aby napáchané škody a sociální i jiné náklady byly co nejmenší.

Epidemiologové už vědí, že u barů a restaurací je celá škála možností mezi uzavřeno a otevřeno. Například že je stanovena zavírací hodina a že všichni musí mít místo k sezení, že vzdálenost mezi stoly musí být větší apod. Tak i u škol je mezi úplným uzavřením a běžným prezenčním režimem celá spousta možností.

Nepřipojené děti

Největší škody na jaře utrpěly děti, které se z nějakého důvodu se školou vůbec nespojily. Nejčastěji se mluví o nedostatečném či žádném technickém vybavení či o nefunkčních rodinách. Česká školní inspekce odhaduje jejich počet na 10 tisíc. Na tyto děti je třeba myslet především. Každá škola dnes ví, které děti to byly. Školy by tedy měly dostat prostor, aby se mohly o tyto děti postarat. Jak to udělat, může být ponecháno na školách. Ke zvážení je ale varianta, že právě pro tyhle děti by žádná distanční výuka neplatila a že by musely do školy docházet. Byla by to navíc příležitost, aby se jim věnovala individuální péče a aby dohnaly, co zameškaly.

„Myslím, že děti, které se na jaře nepřipojily k výuce, by měly být jasnou prioritou, i kdyby se měla redukovat výuka ostatních. Ti totiž mají šanci to dohnat jinak, tamty děti ne. Tak jako se v prvním roce života musí člověk naučit chodit a ve druhém roce mluvit, tak po celé dětství a zvláště v pubertě se potřebuje socializovat.“

Ministerstvo školství zpracovalo skvělou Metodiku pro vzdělávání distančním způsobem (zdá se, že nejen školy a učitele, ale i ministerstvo naučila bída housti), kde se píše, že je třeba udělat maximum pro zapojení každého žáka. Myslím ale, že děti, které se na jaře nepřipojily, by měly být jasnou prioritou, i kdyby se měla redukovat výuka ostatních. Ti totiž mají šanci to dohnat jinak, tamty děti ne. Úplně zavírat by se také právě kvůli těmto dětem neměla nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. Deset tisíc je pouhých 0,7 procenta ze všech, epidemiologické riziko je tady malé.

Sociální deprivace dětí

Největším problémem pro většinu dětí byla na jaře sociální deprivace. Některé tři měsíce neviděly své kamarády ani své učitele. Výuku lze realizovat distančně, něco lépe, někdy obtížněji, ale jde to. Co ale distančně nefunguje, je sociální učení. A ne každý si uvědomuje, že ho děti, zejména na základní škole a zejména na druhém stupni, k životu nezbytně potřebují.

Tak jako se v prvním roce života musí člověk naučit chodit a ve druhém roce mluvit, tak po celé dětství a zvláště v pubertě se potřebuje socializovat. Potkávat se s kamarády i s učiteli, mluvit s nimi, hledat své místo ve světě, učit se komunikovat a vycházet s ostatními, řešit konflikty apod. A to se dnes z velké části odehrává ve škole, většinou o přestávkách. Pokud to dětem chybí, je to veliký zásah do kvality jejich života. A dokonce to může mít i dlouhodobé následky, stejně jako může mít dlouhodobé následky, kdybychom jednoročnímu dítěti nedovolili tři měsíce chodit nebo na dvouleté dítě přestali mluvit.

Uzavření školy by tedy mělo počítat s tím, že se děti čas od času setkají. Ty nejmenší v kratších intervalech, ty starší třeba i s desetidenní karanténní pauzou. A nemusí se nutně potkávat celé třídy. A nemusí se potkávat ve škole. Jak přesně nastavit pravidla, musí říct hygienici, třeba že ve škole smí být najednou nejvýše 40 procent žáků, jak velké mohou být skupiny v budově, jak velké venku, zda třeba mezi setkáními musí být karanténní pauza apod. V rámci takových pravidel musí mít ředitel dostatečný prostor vytvořit podle podmínek své školy režim kombinace prezenční a distanční výuky. Existuje řada všelijakých variant s malým epidemiologickým rizikem. Třeba už fungující Expediční škola kombinuje týden expedice se třemi týdny – skvělá karanténní pauza – distanční výuky. Nebo lesní školy, které fungují za jakéhokoliv počasí po většinu dne venku, kde je riziko šíření viru násobně nižší, a ještě se dětem utuží imunita.

Škoda že se podobných možností už v září nevyzkoušelo více. Není ale možné od škol čekat, že se budou věnovat dětem podle běžného rozvrhu a současně zajišťovat každodenní distanční výuku. A je třeba stále myslet na to, že hlavním smyslem setkávání ve školách není výuka a znalosti žáků, ale socializace, i když se při ní jistě může i učit.

Školy zavírat pozvolna a až po barech

Školy se mají uzavírat pozvolna, ne ze dne na den. Dovedu si představit, že se školy sice někde úplně uzavřou, ale s tím, že během prvního týdne tam každé dítě ještě na jeden den přijde. Především proto, aby si s učiteli přesně vyjasnili, jak bude distanční výuka probíhat, vyřešili společně problémy, které mohou nastat, předali si materiály, nainstalovali a vyzkoušeli programy, vytipovali děti, které mohou mít případné problémy, a minimalizovali rizika, správně nastavili úkoly asistentů atd. A pokud se uzavřou školy, bylo by logické omezit také odpolední kroužky.

A nejdříve pak zavírat bary, hospody, tam to jde napravit penězi, u vzdělávání ne. Opatření ve školách by se rozhodně neměla přijímat plošně. Jiné podmínky jsou v Praze, jiné v krajských městech a jiné na venkově. To nejspíš hygienici vědí. Ale jiné jsou také podmínky v malotřídce a jiné ve velkých školách, praktická výuka na učilištích a na mnoha odborných školách se on‑line dělat nedá, něco jiného je i první třída a třetí třída.

Není všechno černé. Koronavirus nás učí improvizovat, každého z nás, epidemiology i ministerstvo školství. A učí se to také děti. To se jim bude v životě hodit víc než láčkovci.

Ondřej Šteffl, ředitel společnosti Scio

(Komentář byl napsán pro Hospodářské noviny)