Řekni Ř. Neřeknu! aneb Logopedie jako první cílené učení
Ještě před začátkem školní docházky mnozí rodiče začnou řešit problémy „s problémy“ ve výslovnosti svých dětí. Možná na doporučení učitelky z mateřské školky, pediatra, ale třeba i z vlastních obav. Ze všech stran totiž doléhá tlak kvůli blížícímu se nástupu do první třídy, na který by mělo být dítě ve všech směrech připravené. Jak je vlastně možné, že některé děti nevyslovují správně? A je vůbec potřeba je to učit?
Kdy začít s nácvikem řeči? Jednoznačnou odpověď asi jen těžko dostanete. Názory se různí u logopedů, a ještě víc u samotných rodičů. Někdo tvrdí, že jakmile se dítě naučí souvisle mluvit, je na čase ho popostrčit správným směrem, protože se to v opačném případě naučí špatně. Vedle toho se ale objevují názory, že se děti dříve nebo později samy zdokonalí. Některé ve třech letech, jiné v sedmi…
Pokud patříte spíše do první skupiny, můžete nejprve začít doma. Neopravujte dítě, nedělá to naschvál, ale snažte se ho rozmluvit. Prohlížením knih, popisováním věcí kolem vás apod. Také už možná víte, že s rozvojem řeči souvisí i jemná a hrubá motorika. Můžete proto podpořit i tu.
Jestli jste rozhodnutí začít docházet k logopedům, příliš neotálejte. Čekací lhůty jsou velmi dlouhé a klinický logoped vaše dítě pravděpodobně nepřijme dříve než v předškolním roce. A to ještě za předpokladu, že jste alespoň rok objednaní. Využít můžete i služeb soukromých logopedů, které si ale zaplatíte.
Problémy mají vždycky důvod, ale jen zřídka závažný
Problémy s výslovností trpí častěji chlapci. Mívají problémy s výslovností sykavek a hlásek R a Ř. Ty patří k vůbec nejsložitějším písmenům a nemá proto cenu na dítě tlačit nebo ho porovnávat s vrstevníky.
Příčin je celá řada. Pokud pominu, že se jedná o přidružený projev závažnější nemoci, může být na vině málo podnětné prostředí, ve kterém rodiče s dítětem příliš nekomunikují nebo špatná výslovnost u člena rodiny. Vinu často nese také dlouhodobé používání dudlíku nebo brček.
Tyto problémy jsou stále častější, ale rozhodně nenesou vinu za všechny problémy s výslovností. Tím stěžejním totiž stále zůstává nedostatečná zralost organismu. Neznamená to, že vývoj dítěte je opožděný. Některé děti začnou chodit ještě před prvními narozeninami a jiné až o půl roku později a s řečí je to podobné. Každý zkrátka potřebuje svůj čas. Nezřídka se stává, že se první slovíčka objevují až kolem druhého roku, tudíž je celý proces o něco posunutý.
S rozvojem řeči a vývojem dětí obecně zásadně souvisí i pohyb. A to ne pohyb v rámci tělesné výchovy nebo procházky po městě. Mám na mysli lezení po stromech, řádění ve sněhu, kopání do míče a podobně. Takovými činnostmi dříve lidé trávili každičký den, zatímco dnes na ně většinou už nezbývá tolik času nebo se pro takový pohyb zcela vytratila příležitost.
Logopedie a unschooling
Už tu zaznělo, že někteří (nejenom) rodiče se přiklánějí k názoru, že se správnou výslovnost dítě naučí samo v době, kdy k tomu dozraje. Tento přístup bychom mohli škatulkovat mezi unschooling. Ten předpokládá, že se dítě naučí jazyk, který ho obklopuje a pokud rodiče mluví dobře, napodobí ho.
Důležitým rysem unschoolingu je ale to, že si dítě samo určuje, které podněty bude přijímat. Je proto dost dobře možné, že i přes nepolevující dril každodenního „jazýčkování“ jeho vývoj neurychlíte a přijde ve chvíli, kdy bude organismus připravený. To, jestli je to zásluhou logopedie nebo přirozeného vývoje, už se nikdo nedozví.
Jenže i unschooling respektuje potřebu dítěte se cíleně učit. Ovšem za předpokladu, že to tak samo chce. V případě logopedie se to bude určitě týkat až starších dětí, ale pokud sami projeví zájem svoje schopnosti trénovat, tak proč mu v tom bránit?
Jak na logopedii, aby děti bavila
Učení musí děti bavit. Platí to ve všech případech, logopedii nevyjímaje. Pokud to tak nebude, děti ztratí chuť po přirozené touze se učit, a to by byla přeci jen škoda.
Pokud se tedy rozhodnete začít s nácvikem správné výslovnosti, najděte si takového logopeda, který bude respektovat potřeby dítěte a bude schopen se částečně podřídit tomu, co si přejete. Zároveň platí, že čím menší je dítě, tím kratší dobu udrží pozornost. Patnáctiminutové cvičení se tříletým nemá smysl. Pokud to za kratší dobu nestihnete, cvičení raději rozdělte do několika bloků.
Když budete dítě přetěžovat, nutit ho, přemlouvat nebo ho uplácet, jeho motivace se velmi rychle vytratí. Takové učení nemá vůbec smysl a dlouho nevydrží. Nebojte se dát si čas od času volný den. Na tom, že si děti potřebují odpočinout, se shodují i logopedi.
A jak je to s případným neúspěchem? Možná čekáte, že jakmile začnete na logopedii docházet, výsledky budou rychle vidět. Tak to ale většinou není. Zvlášť, pokud začínáte dřív než v předškolním roce, kdy ještě mluvidla nemusí být úplně připravená. Chvalte, nekárejte a motivujte k dalšímu cvičení. Výsledky se objeví. Možná za měsíc, klidně i za rok, ale s respektem, vhodnou motivací a láskyplným vedením dítě nakonec pochopí, že si s tím samo poradilo.