komentář

Vzpomínám si na svou první přečtenou knihu? Ne. Ale velmi jasně si vzpomínám na první vypůjčenou knihu z knihovny. Byla jsem ve druhé třídě a moje máma rozhodla, že už je čas. Ten den jsem získala svou vlastní průkazku do knihovny. A odnesla si velkou žlutou knížku – Neználek ve…

V předchozích dvou článcích o Potěmkinových vesnicích ve školství jsem se věnoval dvěma velkým fikcím, kterým stereotypně a dlouhodobě věříme. Věříme, že to, co se ve škole děti učí, je to správné. A věříme, že to, jak jsou školy organizovány a jak v nich učí, se opírá o nějaké odborné…

Velmi podobně věříme tomu, že to, jak je škola organizována a jakými metodami se ve škole postupuje, se opírá o nějaké odborné či dokonce vědecké poznatky, nebo alespoň, že jde o výsledek nějakých ověřených zkušeností. A podobně, jako je omylem, že víme, co a proč se děti učí, je omylem…

Příběh o knížeti Potěmkinovi a jeho ukázkových vesnicích, které tak ohromily carevnu Kateřinu Velikou, přestože to byly ve skutečnosti pouze malované kulisy, za nimiž se skrývali chudí vesničané, může sloužit jako vhodná paralela k současnému stavu českého školství.

Děti rozvíjejí své čtenářství už od raného dětství. Učí se naslouchat, přemýšlet. Knihu začínají vnímat jako svět příběhů a zážitků, které je obohacují, i jako zdroj zajímavých informací, které je obklopují. Nás dospělé potřebují jako průvodce a pomocníky.