Články

Pojď, mami, budeme si číst

Vzpomínám si na svou první přečtenou knihu? Ne. Ale velmi jasně si vzpomínám na první vypůjčenou knihu z knihovny. Byla jsem ve druhé třídě a moje máma rozhodla, že už je čas. Ten den jsem získala svou vlastní průkazku do knihovny. A odnesla si velkou žlutou knížku – Neználek ve Slunečním městě. Doma jsem si sedla do zeleného ušáku, pitíčko v ruce a na klíně otevřela knížku. Je to jeden z mých nejsilnějších (a nejoblíbenějších) zážitků z dětství.

Co mám dělat, aby i moje děti měly jednou knížky rády jako já? Číst si s nimi. Od teď a pravidelně. Dětem můžeme začít číst už v těhotenství (dítě si zvyká na náš hlas, uklidňuje ho), číst můžeme dětem čerstvě narozeným (učí se nás poslouchat, zklidní se, upevňuje se vztah), číst bychom měli batolatům (dítě začíná chápat význam a strukturu příběhu, rozlišuje intonaci, dobro a zlo, rozšiřuje se mu slovní zásoba, sociální dovednosti, empatie) a velmi důležité je číst si s předškolními dětmi (čtecí návyky, slovní zásoba, spisovný jazyk, tvoření vět, logické myšlení, artikulace, představivost, struktura textu, komunikační dovednosti, naučí se koncentraci a soustředění, což se bude v 1. třídě hodit). Navíc řada studií potvrzuje pozitivní vliv čtení od útlého věku na školní úspěchy napříč předměty.

A jak často bychom si spolu měli číst? Moje máma nám četla každý den. A když nemohla ona, musel někdo jiný. Přes tuhle hlavně večerní tradici prostě nejel vlak. Podle výzkumů nejlépe ve školách prospívají ty děti, kterým rodiče čtou alespoň třikrát týdně. Stejně jako pravidelnost je důležitý i způsob čtení dětem. Server Reading Rockets představil metodu dialogového čtení, což není nic jiného než povídání si s dítětem nad knížkou. Stačí se sem tam zeptat na něco ke knížce a ocenit odpověď, tu pak rozšířit a vyzvat dítě k zopakování rozšířené informace (př. „Co je to?“ „Náklaďák.“ „Ano, správně, je to velké červené hasičské auto. Řekni hasičské auto.“). Podobný rozhovor můžeme vést na každé stránce. Dítě nesmíme nudit a musíme brát v potaz úroveň a věk dítěte.

No jo, ale jak si mezi tou spoustu knih vybrat, co budeme číst? U nás byla jasným favoritem knížka Uprchlík na ptačím stromě. Máma nám ji musela přečíst přinejmenším desetkrát. A ty obrázky… Ze své vlastní zkušenosti vím, jak moc děti může bavit čtení jednoho příběhu stále dokola. Takže se výběru dětské knížky nebojme a vyberme si tu, která bude bavit i nás. I napopáté.

Při výběru dětské knížky se nebojme a vyberme si tu, která bude bavit i nás.

Nebojme se nechat dítě vybrat si knížku samo. Asi se nám stane, že dítětem zvolenou knížku nebudeme vnímat jako to nejlepší, co si mohlo vybrat… Ale důležitější je radost, kterou ze čtení bude mít. Když v něm vybudujeme lásku ke knihám, ono si cestu k jiné (kvalitnější) literatuře najde samo.

 

U těch nejmenších začneme nejspíš s leporely, říkankami, příběhy si vymýšlíme, zpíváme jim. Nechme děti knížku si osahat, ukazujme si obrázky, vydávejme zvuky, pojmenovávejme to, co vidíme.

Pro ty trochu starší vybírejme knížky s příběhy, se kterými se mohou děti identifikovat. O malých dětech, o pejskovi, kterého máme doma, o panence… Hodně může pomoci přejmenování hlavní postavy na jména dětí. Knížky můžeme pouštět i ve formě audioknihy. Po přečtení/poslechu příběh společně shrneme, zkusíme vymyslet, jak bude pokračovat, co udělá hlavní hrdina, co by udělalo dítě na jeho místě…

Pro předškoláky a čerstvé školáky už můžeme vybírat knížky, které děti budou číst s námi/sami. Zda jsou pro děti vhodné, si můžeme otestovat metodou pěti prstů. Pokaždé, když dítě nebude rozumět nějakému slovu, zvedne prst. Pokud jich po prvních třech stránkách nebude mít zvednuto více než pět, pusťte se do knížky. V opačném případě ji nechte na později. Nebojme se nechat dítě vybrat si knížku samo. Asi se nám stane, že dítětem zvolenou knížku nebudeme vnímat jako to nejlepší, co si mohlo vybrat… Ale důležitější je radost, kterou ze čtení bude mít. Když v něm vybudujeme lásku ke knihám, ono si cestu k jiné (kvalitnější) literatuře najde samo.

Pravidelné čtení je základ. A co dál? Jak jinak ještě můžu vztah mých dětí ke knížkám podpořit? Buďme pro ně vzorem. Já si svou mámu nepamatuji bez knížky. Nikdy. Vždycky a všude s sebou nějakou měla. Před pokojem jsme měli velkou knihovnu. A když jsme si náhodou nemohli vybrat, šlo se do knihovny.

V současné době je řada akcí kolem knížek, kterých se s dítětem můžeme zúčastnit, nebo řada webů, kde lze hledat inspiraci. Jsou to například akce pořádané místní knihovnou, autorská čtení, LiStOVáNí (scénicky ztvárněné knihy pro děti, mládež i dospělé), Veletrh knihy, Noc s Andersenem, Celé Česko čte dětem.

Podrobnosti
http://svetgramotnosti.cz/http://www.citarny.cz/http://celeceskoctedetem.cz/http://www.bibliohelp.cz/http://www.rostemesknihou.cz/
Tagy

Eliška Sovová

Je redaktorkou magazínu Perpetuum od roku 2015. Vystudovala Informační studia a knihovnictví v Brně. V roce 2011 nastoupila do Scio, kde se věnuje čtenářské gramotnosti, spravuje sociální sítě a zajímá se o trendy ve vzdělávání.

Související články

Napsat komentář

Close
Close