Když učení není práce
Desítky nových škol každý rok. Ve velkých i malých městech a vesnicích. Založených rodiči, sdruženími i velkými společnostmi. Chtělo by se říci, že děti „Husákových dětí“ dospěly do školních let a je třeba pro ně udělat místo ve školách. Realita je ale složitější. Motorem vzniku nových škol není jen potřeba dohnat populační křivku, ale i přesvědčení, že škola má vypadat jinak. Chceme jinou školu, než je ta, do které jsme chodili my, chceme jinou školu, než je současná většinová nabídka. Škola jinak je mottem rostoucí části rodičů. Komplikace nastávají v okamžiku, když se rodiče mají shodnout na tom, jak jinak má škola vypadat. Představy jsou velmi různorodé – od přísně výkonové školy až po školu maximálně svobodnou. Jsou to právě rozdílné představy rodičů, které vedly už i ke konci některých nově založených škol. Představa rodičů je často velmi neurčitá a končí právě u slova jinak. Přesto lze při rozhovoru s rodiči vystopovat jedno základní přání – aby moje dítě bylo motivované, aby ho učení bavilo. Když navštívíte jakoukoliv mateřskou školu, uvidíte zvídavé děti, které doslova prahnou po poznávání. Na konci základní školy byste však něco podobného řekli jen o menšině dětí. A rodiče to vidí. Uvědomují si, že v průběhu školní docházky se motivace dítěte promění z přirozené touhy po poznání do podoby úkolu a zadání. Je jim zadáno, co objevit musí, v jakém pořadí a kdy přesně. Z poznávání se stává práce, jejíž zadání děti nechápou. Radost z objevování nemůže být prací a mnozí rodiče to chtějí změnit. Škola jinak je stále se šířící realita současného Česka. Proto jsme se rozhodli věnovat téma tohoto vydání magazínu Perpetuum nově vznikajícím školám. Kromě inspirace zahraničních i domácích škol v tomto vydání naleznete i Manifesto 15, které se snaží hodnotově ukotvit stále silnější touhu po změně. Inspirací může být každému, který se snaží ono JINAK naplnit konkrétním obsahem. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, přeji vám za sebe i své kolegy ve Sciu inspirativní čtení.
Jiří Zelenda
šéfredaktor
