Co je to skryté kurikulum?

Jde ve škole jen o znalosti, nebo i o něco víc? Co všechno si děti ze školy odnesou? Ano, znalosti především. Ale také sociální a jiné dovednosti, schopnost obstát v kolektivu vrstevníků nebo efektivně jednat s autoritou. Což ve finále může být pro jejich další život minimálně stejně důležité jako nabyté vědomosti. A o tom je tzv. skryté kurikulum, oblast, která v současné době systému tak nějak uniká. Pojďme udělat první krok ke změně!

Trocha definic na úvod

Dle wiki se jedná o skryté lekce, které uštědřuje škola, lekce, které nejsou vedeny podle oficiálních záměrů a plánů školského systému či učitelů. Také bývá definováno jako všechno, co není naplánováno a postiženo v kurikulu formálním.

Zjednodušeně lze říci, že se jedná o zákulisí školního života, které naučí studenty ve škole (úspěšně) přežít. Neboť studenti si přirozeně volí takové strategie chování, které jim budou prospěšné.

Ve skrytém kurikulu jde jak o formulovaná pravidla chování (a reakci na ně), tak o nevyslovené, implicitní postoje, pravidla, způsoby chování, mnohdy nezamýšlené, které studenti postupně absorbují a podle nichž se naučí jednat. A tyto vzorce chování pak aplikují i v dalším životě.

U interakcí mezi učiteli a studenty jde o vertikální kurikulum, u vztahů a chování mezi studenty navzájem o horizontální. U vertikálního může jít o kurikulum demokratické (např. možnost dětí ovlivňovat školní pravidla, nebo je dokonce samostatně nastavovat), jehož opakem je kurikulum autoritativní (projevující se např. sklonem některých pedagogů považovat snahy o diskusi ze strany dětí za drzost, nebo bezmocí dětí u, z jejich pohledu nespravedlivých, trestů). U autoritativního kurikula mohou nastávat dva typy reakcí na ně, dle osobnostního nastavení každého studenta a celého kolektivu – konformní, nebo revoltující, projevující se mj. skrytou, nebo otevřenou rezistencí.

Tolik k teorii.

Něco o důsledcích, aneb proč je skryté kurikulum tak důležité

Studenti jsou skrytým kurikulem ovlivňováni ve dvou rovinách. Prvním aspektem je jeho vliv na efektivitu samotné výuky. Pokud je s ní v souladu a je nastaveno správně, jsou učební výsledky výrazně lepší. Pokud ne, tento konflikt nutí žáky vytvořit si strategie a taktiky, jak se s ním vyrovnat.

Druhou rovinou je pak jeho vliv na životní postoje / vzorce chování studentů do budoucna. Konkrétně jde o postoje vůči autoritě, poslušnost či revoltování, pravidla důležitá pro úspěch mezi vrstevníky, implicitní nastavení hodnotového žebříčku, způsob, kterým se studenti naučí hrát různé hry a přizpůsobit se okolnostem, nebo jak zvládat zátěžové situace…

Obecně mohou být důsledky pozitivní nebo negativní, např. děti se naučí komunikovat se svými vrstevníky, osvojí si hygienické návyky, nebo z opačného konce – frontální výuka způsobuje, že děti vnímají vzdělání jako něco, co je jim předáváno jako hotové, nikoli jako něco, k čemu se mají samy dopracovat.

Obecná škola – pozitivní, nebo negativní příklad?

Jako ilustraci můžeme použít paní učitelku Maxovou a pana učitele Hnízda z Obecné školy. Co si děti z jejich způsobu výuky a celkového chování odnesly do života? U paní učitelky např.: „Pravidla není potřeba dodržovat. Je jen potřeba při jejich ignorování být dostatečně drzý a agresivní.“, nebo „Pokud je někdo, i v pozici autority, slabší, mohu ho beztrestně šikanovat.“, nebo dokonce „Pravidla určuje ten silnější.“. Igor Hnízdo dětem naopak předal třeba toto: „Autorita někdy zveličuje, nebo dokonce lže, aby vypadala schopnější a lepší. Autorita je také jen člověk.“, „V případě porušení pravidel přijde trest. Tedy pokud na to autorita přijde. Je důležité neporušovat pravidla, nebo se při jejich porušování nenechat nachytat.“, nebo „I outsider ze sociálně vyloučené rodiny může být hvězda.“

Jedná se samozřejmě o extrém a filmovou zkratku, ale i tak jde o dobrou ilustraci toho, jak silný vliv může skryté kurikulum mít.

Kde je tedy problém?

Skryté kurikulum se samozřejmě od dob Obecné školy přirozeně změnilo, fyzické tresty se ve školách už (snad) nepoužívají, i tak s ním ale souvisí problémy trojího typu.

Zaprvé, jde o prakticky neznámý pojem. Studie na toto téma téměř neexistují, a pokud ano, hodnotí skryté kurikulum značně pochybnou optikou typu „různá šikanózní příkoří ze strany učitelů jsou nakonec pozitivní, alespoň se děti naučí, o čem je život, v práci se s nimi taky nikdo mazlit nebude“. Informovanost přitom má sama o sobě pozitivní efekt – pokud si učitel uvědomuje jeho důležitost, automaticky reviduje své postoje a chování vůči studentům.

Druhý problém spočívá v tom, že se s ním systematicky nijak nepracuje. Ani v rámci vzdělávání pedagogů, ani ve školách. Pokud není nijak uchopeno a řízeno, z velké míry závisí na hodnotovém a charakterovém nastavení jednotlivých pedagogů, což samozřejmě dobře funguje v případě pedagoga výborného, lidsky ukotveného, méně pak u pedagoga opačného typu.

A zatřetí, současné skryté kurikulum v běžné základní škole (s rakousko-uherskou tradicí) nelze považovat za optimální. Nenaučí studenty spolupracovat, nenaučí je pomáhat slabším, protože celé pojetí je založené na (známkovaném) soutěžení. Ze stejného důvodu nenaučí nadané žáky srovnávat se sám se sebou a svými možnostmi, protože skryté kurikulum je přirozeně vede k tomu, aby se ve školním systému pohybovali s co nejmenším úsilím a pracovali právě jen do úrovně jedniček, navíc ani ťuk. Hlavní ceněnou vlastností je poslušnost a nezpochybňování autority, k čemuž vedou mj. odlišná pravidla pro děti a dospělé, projevující se v maličkostech typu „studenti se musejí přezouvat, učitelé ne“. Plus obrovské téma předsudků různého druhu, např. vyslovený nebo i nevyslovený stereotyp spočívající v předpokladu, že dívky nejsou nadané na matematiku a fyziku jako kluci.

Co s tím?

Jak je vidět, skryté kurikulum není jednoduché téma a problémů s ním spojených je více než dost. Zároveň jde ale o téma důležité, které si jednoznačně zaslouží pozornost. Ale jak na to?

Prvním krokem by mohlo být, začít se tímto pojmem vůbec zabývat, otevřít o něm diskusi. Je s podivem, že tato oblast, ani jí podobné, nejsou nijakým způsobem systematicky uchopeny při vzdělávání. Přitom pro další život dítěte je skryté kurikulum minimálně stejně důležité jako kurikulum formální, učitelé jsou pro děti často vzorem, neboť děti se nejvíce učí příkladem.

Dalším krokem by pak měla být detailní analýza vyslovených i nevyslovených pravidel běžně ve školách aplikovaných, doplněná analýzou dopadů těchto pravidel na budoucí vzorce chování / hodnotové nastavení žáků, kteří tímto prošli. Lze předpokládat, že u mnoha běžně aplikovaných postupů by dopady rozhodně nebyly pozitivní.

No a pak už jen stačí příslušné změny uvést do praxe…

2 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close