Dvojí identita bilingvních dětí

Cestujeme více než naši prarodiče. Zkušenost se studiem v zahraničí je pro dnešní vysokoškoláky v zásadě samozřejmostí a motivace vyšších příjmů je častým důvodem stěhování do zahraničí pro řadu odborných profesí. S volným pohybem přibývá smíšených manželství. V loňském roce uzavřelo sňatek s cizím státním příslušníkem 4 648 Čechů, což je více než v předešlých letech. Vícejazykové rodiny mají několik možností, jak spolu komunikovat. Podle odborníků je ideální, pokud každý z rodičů používá směrem k dítěti svůj mateřský jazyk. Pokud se rodič na dítě obrací ve své mateřštině, cítí se sám uvolněně a všechny své city může vyjádřit přirozeně. Taková atmosféra je daleko příjemnější i dítěti. Naopak samo vnímá, když rodič používá sobě cizí jazyk. V komunikaci se pak zvyšuje míra stresu, což aktivuje nervovou soustavu dítěte.

Přirozeně bilingvní prostředí

Prostředí, v němž dítě vyrůstá s rodiči s různým mateřským jazykem, označujeme jako přirozeně bilingvní. V Čechách je nejčastější kombinací jazyků čeština se slovenštinou. Osvojování sobě podobných jazyků je pro děti náročnější než u zcela odlišných jazyků. Pokud ovšem rodiče sami jazyky důsledně oddělují, naučí se to i jejich potomek. „Bilingvní dítě se učí dva jazyky stejným způsobem a ve stejné posloupnosti, jako se monolingvní dítě učí jeden jazyk, s tím rozdílem, že bilingvní se ještě musí naučit rozlišovat mezi oběma jazyky. Mechanismus rozlišování mezi dvěma jazyky se však ve své podstatě neliší od rozlišování v rámci jednoho jazykového systému u monolingvního dítěte. Dvojjazyčnost tak nevyžaduje žádné zvláštní duševní procesy, ale pouze rozšíření a vytříbení těch, které jsou společné všem, kdo nějaký jazyk ovládají,“ uvádějí Edith Harding-Esch a Philip Riley, autoři knihy Bilingvní rodina.

Mateřský jazyk nemusí být v dospělém životě ten dominantní.

Autoři knihy zmiňují také situaci, kdy rodiče mluví stejným mateřským jazykem, ale žijí v zemi s odlišným jazykovým prostředím. Jde například o české emigranty žijící v zahraničí nebo vietnamskou komunitu u nás. Pokud rodiče důsledně používají doma jen svůj mateřský jazyk a nemíchají ho s cizí slovní zásobou, udrží si jeho znalost dítě bez problémů i po nástupu do místní školy. O tom, který jazyk bude pro dítě v budoucnu dominantní, rozhodne až čas. „Vyrostla jsem v japonské rodině v Americe. Doma jsme vždy s rodiči a sestrami mluvili japonsky, ale ve škole a s kamarády jsem mluvila jen anglicky. Bavilo mě dívat se na televizní programy v angličtině a i když jsem se cítila být Japonkou, v osmnácti jsem si uvědomila, že moje znalost japonštiny je velmi omezená. Od rodičů jsem získala běžnou slovní zásobu, ale nerozuměla jsem odbornějším výrazům, které jsme doma nepoužívali. Číst knihy mi dělalo problém a vyjadřovala jsem se dost jednoduše. Odjela jsem tedy na vysokou školu do Japonska, abych mezery doplnila,“ říká Yumi Grave, která ukazuje, že mateřský jazyk nemusí být v dospělém životě ten dominantní. 

Míchání jazyků ustoupí

Rodiče dvojjazyčných dětí se potýkají s kritikou okolí. Bilingvní děti za těmi monolingvními často zaostávají ve vývoji řeči i o dva roky, přechodně koktají nebo jazyky míchají. Míchání je v rané fázi vývoje do jisté míry nevyhnutelné. Vyplatí se dítě zbytečně nestresovat opravováním a snižováním jeho sebevědomí. Před nástupem do školy už bývají děti obvykle schopné jasně oddělovat slovní zásobu obou jazyků a používat v určité situaci konkrétní jazyk. Pokud potíže přetrvávají i po šestém roku věku, doporučuje se navštívit logopeda, případně psychologa. Musíme mít na paměti, že jeden z jazyků bude pro dítě vždy dominantní a bude ho preferovat. 

Uměle vytvořené prostředí

Rozšířené jsou kurzy angličtiny pro předškoláky nebo dokonce batolata. Některým rodičům je to málo a rozhodnou se, že s dítětem budou mluvit anglicky i doma. „Svět se zmenšuje a naše dcera bude dost možná studovat a žít někde v zahraničí. Chceme jí to s manželem usnadnit a tak ji posíláme do anglické školky. I když jsme Češi, anglicky se pokoušíme mluvit i doma,“ říká maminka malé Yasmine Klára Vyhnánková. Co na to říkají odborníci? Žádné studie na dopad této praxe na pozdější jazykové schopnosti dítěte nejsou. Psychologové ale doporučují opatrnost.  Pro dítě může být velmi matoucí, když ho rodič oslovuje souběžně ve více jazycích a protože není rodilým mluvčím, může dítěti předat chybnou výslovnost. Autoři knihy Bilingvní rodina píší: „Nejsou důkazy, že rodiče, kteří se svým dítětem mluví cizím jazykem, mu mohou způsobit nějaké trvalé problémy. V nejlepším případě je to však mrhání energií, v nejhorším pak vážné ochuzení vztahu mezi rodičem a dítětem.“

Jaké tedy bilingvní děti jsou?

Podle všech dostupných informací jsou děti vyrůstající v dvojjazyčném prostředí otevřenější. Jsou zvyklé říkat jedné věci více výrazy, což z nich dělá vstřícnější k jiným názorům a odlišnostem i v dospělosti. Snadno se učí cizí jazyky a jsou kreativní. Obvykle dosahují dobrých výsledků ve škole a po jejím absolvování mají lepší podmínky na trhu práce. S dvojí jazykovou identitou získávají i dvojí kulturní zázemí.