10 tipů, jak motivovat dítě ke čtení

1. Pokud dítě projeví zájem o čtení dříve, než se bude probírat ve škole, všemožně ho od čtení odrazujte

Protože co by pak dělalo ve škole? Jen by se nudilo.

2. Nuťte dítě číst pravidelně

Každý den, pokaždé předem stanovený počet stránek, důležité je neustoupit ze svých výchovných postupů a nastavených hranic. Důslednost a hranice ve výchově jsou totiž to nejdůležitější.

3. Každou chybu hned opravujte

Nevadí, že opravováním dítě ztratí nit, hlavní je, aby četlo zcela správně.

4. Nenechte dítě vybrat, co bude číst

Pěkně pravidelně podle čítanky, články na témata, která ho možná nezajímají, nebo kterým nemá šanci porozumět.

5. Vyberte si jednu metodu a té se držte

I pokud má dítě tendence přirozeně používat metodu jinou. Jestli vyberete slabikování, nuťte dítě slabikovat, pokud genetickou metodu, trvejte na čtení po písmenkách.

6. Známkujte čtení spravedlivě

Pokud dítě čte špatně, spravedlivě mu dejte špatnou známku. To ho namotivuje se zlepšit. Analogicky doma, tresty necháme na vás.

7. Srovnávejte dítě s ostatními

Dávejte mu ty lepší za vzor.

8. Pokud dítěti čtení nejde, zvyšte tlak

Prostě ho nuťte číst o to víc, častěji a delší články.

9. Nuťte ho psát si čtenářský deník

Pěkně strukturovaně: autor, žánr, hlavní postava, obsah.

10. Děti, které už čtou plynule, nenechte při hodinách číst vlastní knihy

Naopak, kam by to vedlo, kdyby si každý dělal, co by chtěl?! Pokud si náhodou čte pod lavicí, a tím pádem při vyvolání neví, kde zrovna čte zbytek třídy, dejte mu špatnou známku.

Prostě tak, jak to bylo vždycky. Historií prověřenými metodami. Však my jsme se přesně takhle učili – a jak nám čtení v dospělosti jde!

Znějí vám tyhle zásady povědomě? Jako klasicky socialistické? Pardon za kontroverzi a díky, že jste dočetli až sem. Zkusme to teď jinak! Nikoli apriorním odmítáním všeho z minulosti, ale kombinací osvědčených metod se znalostmi vývojové psychologie dítěte. Tipy by pak mohly znít takto:

1. Počkejte, až dítě ke čtení dospěje samo

Pokud totiž na čtení není zralé, stejně se ho nenaučí.

2. V mezidobí ho lehce naťukávejte

Zařaďte přípravu na čtení do běžných životních situací, klasikou je slovní fotbal.

3. Neodmítejte všechny metody z „klasiky“

Například poznávání prvního a posledního písmena ve slově v předškolním věku, robotizování na začátku první třídy.

4. Mírný (motivující) tlak je prostě občas potřeba

V ideálním případě dítě každý večer nalákejte na společně strávenou chvilku, kdy se ve čtení budete střídat. Nebo zkuste nenásilně nastavit čtecí pravidelnost.

5. Zkoušejte nové i osvědčené metody

Střídejte například hlasité a tiché čtení. Pokud vás zajímají nejmodernější čtenářské techniky, mrkněte třeba sem: www.svetgramotnosti.cz.

6. Na začátku nemějte přehnané ambice ohledně čtení s porozuměním

Pokud je dítě na úplném začátku, samozřejmě se bude více soustředit na techniku čtení než na porozumění. Postupně se pak bude podíl čtení s porozuměním zvyšovat, což samozřejmě můžete podpořit tím, že se o obsahu přečteného budete s dítětem bavit.

7. Vybírejte atraktivní témata i formáty

Začněte třeba s komiksy, v dnešní době se už rozhodně nejedná o pokleslou četbu, naopak, existují na různá historická témata a v komiksové podobě vychází i spousta klasických knížek.

8. Nechte děti si vybrat, co budou číst

Za tímto účelem jednak mějte doma dostatečně zásobenou knihovničku a nelitujte peněz za nové knihy.

9. Čtěte dětem nahlas, doma i ve škole

Zajímavé příběhy dítě pohltí a vzbudí v něm zájem o další čtení.

10. Vy sami si čtěte

Aby dítě bralo čtení jako přirozenou součást života. A také proto, že děti se nejvíce učí nápodobou.

Jaký z toho plyne závěr?

Číst se dítě naučí tak jako tak, čtení je prostě v dnešní době přirozenou nutností. Záleží na vás a vašich prioritách, jaký způsob budete preferovat. Každý z nich má svá pozitiva, u klasického například to, že se dítě pravděpodobně naučí číst dříve (a tím pádem se může dříve rozvíjet i v oblastech, ve kterých potřebuje čtení jako nástroj). Hrozí zde ovšem riziko znechucení, které pak následně buď překoná a najde si svou cestu ke knihám i tak, nebo ne. Alternativním způsobem bude nejspíš číst s větší radostí, ovšem možná později, což pro rodiče nebývá lehké skousnout.

Rozhodnutí je jen na vás.