Zmrzlinu za jedničky na vysvědčení aneb Co s dětmi dělají známky

Máte možnost v životě dělat to, co máte rádi? Cítíte se být dobře ohodnoceni, nebo vám stačí dělat věci pro dobrý pocit? A co děti? Jak moc se ohlížíme na to, co musejí umět a co chtějí umět?

Rychle se nám blíží konec školního roku a pro děti i nás dospělé, rodiče či učitele, visí ve vzduchu příslib prázdnin. Zatímco se některé děti těší na vysvědčení, až půjdou s kytičkou do školy a za školním rokem se udělá tečka, pro jiné může konec roku znamenat jen stres. Oficiálně budou mít děti černé na bílém, jak se jim v uplynulém pololetí vedlo. Ale dokáže vysvědčení opravdu promítnout, jakým je dítě studentem?

O samotném známkování se toho napsalo a dá napsat mnoho. Oproti letům minulým, kdy se, s jistou nadsázkou, učilo pomocí cukru a biče, tedy jedniček a rákosky, školství značně poskočilo kupředu a stále více rodičů i pedagogů se zajímá o alternativní a moderní výuku. Přesto se známkovací systém našich škol drží zuby nehty. A s ním i nesmyslné škatulkování „jedničkářů“ a „těch dalších“…

A právě v období vysvědčení se začíná nastavovat zrcadlo společnosti. Přichází den, kdy začnou před cukrárnami, restauracemi, obchody a zábavními zařízeními viset cedule „za samé jedničky kopeček zmrzliny zdarma“, „za vyznamenání vstup za 1 korunu“… A co vy? Kupuje se u vás za jedničky nové kolo? Kupujete si jedničky?

pixabay.com

Když jsou děti ještě malé, rozplýváme se nad jejich různorodými schopnostmi, s příchodem povinné školní docházky ale najednou nárazově začneme požadovat, aby děti uměly to stejné. Dokážou to ale všechny děti ve stejný okamžik? Kolik toho známky vypovídají o snaze a píli dítěte? Znamená špatná známka vždy to, že se dítě na učení, lidově řečeno, vykašlalo?

Co dítě, to jedinečné schopnosti

Každý z nás má talent na něco jiného. Každý máme jiné zájmy, jiné životní zaměření, a tak je to správně, abychom se od sebe mohli vzájemně učit a doplňovat se. Dítě má přirozenou potřebu poznávat svět a s nadšením se učí, pokud je podporujeme v oblasti, která ho baví a zajímá. Ve škole se však setkává s předměty, o které zájem nemá nebo v nichž není úspěšné. Zde je velice důležitá počáteční motivace a podpora dítěte v tom, aby ze sebe umělo vydat to nejlepší, co jemu samotnému dává smysl, což však může v běžném známkovacím systému znamenat horší známku. Často se zapomíná, že by se dítě mělo učit v prvé řadě pro sebe, nikoli pro uspokojení ostatních. Zapomíná se také na důležitost sebehodnocení a vlastní spokojenosti a v neposlední řadě i na vzájemnou spolupráci rodič–dítě–učitel. To znamená totiž pro dítě a jeho budoucí život mnohem více než motivace odměnami a tresty, jedničkami a pětkami…

A co vy? Kupuje se u vás za jedničky nové kolo? Kupujete si jedničky?

Právě odměny a tresty jsou v dnešní době hodně diskutovaným tématem. Ačkoli je odměna vnímána jako kladný aspekt, stejně jako trest může být nástrojem manipulace. Mezi manipulací a motivací je propastný rozdíl. A proto by se dítě nemělo učit pro jedničky, nebo pro nové kolo, ale pro sebe.

 

„V dnešním zrychleném světě, kdy chceme hned vidět výsledky, nám odměna může připadat jako rychlá (a pohodlná) „zkratka“, kterou ušetříme čas a námahu. Jde-li nám však o to, udržet vnitřní motivaci, je na prvním místě třeba, aby dítě chápalo smysl požadovaného. Asi můžeme přiznat, že dost požadavků dospělých na děti (pořádek, učení se věcem, které určil dospělý atd.) jim smysl dávat nemusí. To neznamená, že máme rezignovat, ale vzít to za jiný konec – přes smysluplnost. Zkusme využít nebo vytvořit situace, kdy děti nacházejí užitečnost požadovaného. Pak můžeme společně hledat způsob, jak tu věc zvládnout – a zde by měl být pro dítě prostor pro spolurozhodování a volbu – v čase, způsobu, možné spolupráci s někým dalším.“ (Z rozhovoru s manželi Tatjanou a Pavlem Kopřivovými, spoluautory knihy Respektovat a být respektován, z webu respektovat.com).

Je samozřejmě jednodušší o těchto věcech číst, ale mnohem složitější je změnit svůj způsob myšlení. Zvlášť pokud se pohybujeme ve společnosti, kde je systém známkování pevně nastavený. Ale i se známkami se dá pracovat na sebehodnocení. Pro dítě je důležité vědět, že mu známka neříká: Jsi dobrý, nebo špatný, chytrý, nebo hloupý, že mu neříká, jaké je, ale jen to, nakolik daný úkol za daných podmínek splnilo.

Nedělme, prosím, děti na ty, které budou, a ty, které nebudou mít zmrzlinu zdarma.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close