Zmrzlinu za jedničky na vysvědčení aneb Co s dětmi dělají známky
Máte možnost v životě dělat to, co máte rádi? Cítíte se být dobře ohodnoceni, nebo vám stačí dělat věci pro dobrý pocit? A co děti? Jak moc se ohlížíme na to, co musejí umět a co chtějí umět?
Rychle se nám blíží konec školního roku a pro děti i nás dospělé, rodiče či učitele, visí ve vzduchu příslib prázdnin. Zatímco se některé děti těší na vysvědčení, až půjdou s kytičkou do školy a za školním rokem se udělá tečka, pro jiné může konec roku znamenat jen stres. Oficiálně budou mít děti černé na bílém, jak se jim v uplynulém pololetí vedlo. Ale dokáže vysvědčení opravdu promítnout, jakým je dítě studentem?
O samotném známkování se toho napsalo a dá napsat mnoho. Oproti letům minulým, kdy se, s jistou nadsázkou, učilo pomocí cukru a biče, tedy jedniček a rákosky, školství značně poskočilo kupředu a stále více rodičů i pedagogů se zajímá o alternativní a moderní výuku. Přesto se známkovací systém našich škol drží zuby nehty. A s ním i nesmyslné škatulkování „jedničkářů“ a „těch dalších“…
A právě v období vysvědčení se začíná nastavovat zrcadlo společnosti. Přichází den, kdy začnou před cukrárnami, restauracemi, obchody a zábavními zařízeními viset cedule „za samé jedničky kopeček zmrzliny zdarma“, „za vyznamenání vstup za 1 korunu“… A co vy? Kupuje se u vás za jedničky nové kolo? Kupujete si jedničky?
Když jsou děti ještě malé, rozplýváme se nad jejich různorodými schopnostmi, s příchodem povinné školní docházky ale najednou nárazově začneme požadovat, aby děti uměly to stejné. Dokážou to ale všechny děti ve stejný okamžik? Kolik toho známky vypovídají o snaze a píli dítěte? Znamená špatná známka vždy to, že se dítě na učení, lidově řečeno, vykašlalo?
Co dítě, to jedinečné schopnosti
Každý z nás má talent na něco jiného. Každý máme jiné zájmy, jiné životní zaměření, a tak je to správně, abychom se od sebe mohli vzájemně učit a doplňovat se. Dítě má přirozenou potřebu poznávat svět a s nadšením se učí, pokud je podporujeme v oblasti, která ho baví a zajímá. Ve škole se však setkává s předměty, o které zájem nemá nebo v nichž není úspěšné. Zde je velice důležitá počáteční motivace a podpora dítěte v tom, aby ze sebe umělo vydat to nejlepší, co jemu samotnému dává smysl, což však může v běžném známkovacím systému znamenat horší známku. Často se zapomíná, že by se dítě mělo učit v prvé řadě pro sebe, nikoli pro uspokojení ostatních. Zapomíná se také na důležitost sebehodnocení a vlastní spokojenosti a v neposlední řadě i na vzájemnou spolupráci rodič–dítě–učitel. To znamená totiž pro dítě a jeho budoucí život mnohem více než motivace odměnami a tresty, jedničkami a pětkami…
A co vy? Kupuje se u vás za jedničky nové kolo? Kupujete si jedničky?
Právě odměny a tresty jsou v dnešní době hodně diskutovaným tématem. Ačkoli je odměna vnímána jako kladný aspekt, stejně jako trest může být nástrojem manipulace. Mezi manipulací a motivací je propastný rozdíl. A proto by se dítě nemělo učit pro jedničky, nebo pro nové kolo, ale pro sebe.
Je samozřejmě jednodušší o těchto věcech číst, ale mnohem složitější je změnit svůj způsob myšlení. Zvlášť pokud se pohybujeme ve společnosti, kde je systém známkování pevně nastavený. Ale i se známkami se dá pracovat na sebehodnocení. Pro dítě je důležité vědět, že mu známka neříká: Jsi dobrý, nebo špatný, chytrý, nebo hloupý, že mu neříká, jaké je, ale jen to, nakolik daný úkol za daných podmínek splnilo.
Nedělme, prosím, děti na ty, které budou, a ty, které nebudou mít zmrzlinu zdarma.
