Zachraňme večeře aneb méně DÚ pro španělské děti

Na začátku roku 2018 rozčeřil vody českého školství příspěvek 'Domácí úkoly NEJSOU povinné'. Jeho autorem byl bloger vystupující pod přezdívkou Táta Parťák, jehož syn dostával za neplnění domácích úkolů poznámky. Pro svého syna vymohl, aby nemusel domácí úkoly dělat.

Tři roky předtím, v roce 2015, založila španělská blogerka a madridská zastupitelka Eva Bailén petici, již nazvala Spravedlivé domácí úkoly (Los deberes justos). Petice dnes čítá 225 199 podpisů a vyústila v celonárodní debatu o domácích úkolech a vydání knihy Jak přežít úkoly vašich dětí.

Zdánlivá paralela končí u slova bloger. Oba měli sice na srdci volný čas dětí i rodinný život, ale zatímco v České republice zůstala míra a podoba domácích úkolů jen dalším epizodním výkřikem, ve Španělsku se tématu povedlo zasáhnout do legálního rámce.

Denně pracuje osm hodin a pak ještě tři doma

Stalo se tak snad i proto, že byl ve Španělsku problém domácích úkolů již zdůrazňován. Zpráva PISA 2012, připravena Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), mimo jiné srovnávala čas strávený dětmi různých zemí nad domácími úkoly.

Zatímco Česká republika byla se svými třemi hodinami týdně na ocasu žebříčku, španělské děti se úkolům věnovaly v průměru 6,5 hodin.

Počet hodin strávených nad domácími úkoly v jednotlivých zemích – PISA 2012. Zdroj: zdroj: www.researchgate.net

Eva Bailén svou petici založila 9. března 2015, skutečným začátkem kampaně bylo však datum 28. října téhož roku, kdy publikovala emotivní video Uděláš to a tečka (Lo haces y punto). „Pozvali jsme několik osob, aby debatovaly o svém pracovním čase s lidmi, které nevidí,“ píše se na začátku videa, v němž různě staří lidé chatují o své práci. Partner za plentou se ptá na jejich profesi a kolik času jí věnují.

Zatímco Česká republika byla se svými třemi hodinami týdně na ocasu žebříčku, španělské děti se úkolům věnovaly v průměru 6,5 hodin.

Zároveň „neznámý“ mluví také o svém životě. Na obrazovce se objevují věty jako „Denně pracuji osm hodin a pak ještě tři doma“ nebo „Často s prací nekončím před večeří“. Zvrat nastává ve chvíli, kdy mají účastníci hádat, co dělá dotyčný za práci. Většina z nich se domnívá, že jde o podnikatele nebo úředníka. Nikdo nečeká, že se za plentou skrývá dítě.

Večeře jako učební nástroj

O rok později vznikne další z hravých kampaní upozorňujících na přemíru domácích úkolů ve Španělsku. Překvapivě za ní tentokrát stojí IKEA společně s reklamními agenturami McCann a MRM// MCcann. Nejmenuje se méně vzletně než Zachraňme večeře (Salvemos las cenas).

Sledujeme v ní děti, které se učí tím, že rodičům pomáhají vařit večeři. Když krájí mrkev, popisují gilotinu a Velkou francouzskou revoluci. Když jim spadne jablko…no, vždyť víte.

Děti mají právo si hrát

Rok po založení petice Evy Bailén přednesla přední španělská strana Ciudadanos (Občané) speciální typ návrhu proposición no de ley (doslova „návrh ne zákona“), který je schvalován soudy, ale nenese povahu zákona.

V něm chtěla podmínit čas strávený nad domácími úkoly a cílit na zřízení komise expertů z oblasti vzdělávání, která by navrhla legální nástroj pro dosažení jejich požadavků. Na zasedání byla přítomna také samotná blogerka, která sdělila, že jí nejde o to, aby domácí úkoly zcela zmizely. Chce jen diskutovat o jejich kvalitě a míře.

První reálný zákon vznikl až v prosinci roku 2018 v jedné ze španělských provincií, ve Valencii. Takzvaný Článek 69 přímo říká: „Všechny děti a dospívající mají právo na to, aby hra tvořila část jejich každodenní činnosti jakožto nezbytný nástroj pro jejich vývoj a proces socializace.“ Zákon říká, že školské zařízení se musí „snažit“ o to, aby došlo k naplnění předešlých řádků. Přímo je tak k ničemu nezavazuje. Přesto staví právo na volný čas nad domácí úkoly. Jde o první případ – ať už provinciální či národní – kdy se zákon přímo vyjadřuje k tomuto tématu.

Kvalita a kvantita

V České republice jsou domácí úkoly věcí jednotlivých školských zařízení a jejich školních řádů, jak po kauze Táta Parťák upozornilo Ministerstvo školství a Česká školní inspekce. V zákoně o nich zmínku nenajdeme. Jejich nedostatečná definice tak posloužila jako argument brněnské advokátce Zuzaně Candigliotě, která počínání Táty Parťáka obhajovala ve svém článku Ministerstvo školství lže, domácí úkoly nejsou povinné.

Otázkou zůstává, zda je nutné, aby na všechno existoval zákon. Malá a krátkodobá odezva, kterou téma domácích úkolů v české společnosti vyvolalo, může být důkazem, že to s nimi nebude až tak horké. Konečně, jejich obhájci zdůrazňují, že jsou nezbytnou složkou vzdělávání a dětem pomůžou později, kdy přibyde samostatné práce. Efektivita domácích úkolů už záleží na trojici učitel – žák – rodič. Ve Španělsku se zamýšleli nad jejich mírou a kvalitou. Je škoda, že u nás jsme skončili u toho, zda jsou, či nejsou povinné.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close