Vyjíždět do zahraničí je zbytečné, podnětnější prostředí na učení jazyků si můžete nasimulovat doma

Lýdia Machová vystudovala tlumočnictví, ale svou kariéru se rozhodla zaměřit na trochu jinou oblast – pomáhá lidem s učením jazyků. Naše vzdělávací systémy podle ní nereflektují, že se cizí jazyky můžeme v dnešní době učit daleko efektivněji, než jak to známe ze školy. Plynule ovládá sedm jazyků, plánuje se učit brazilskou portugalštinu. Přečtěte si v rozhovoru, které prvky jsou podle ní klíčové pro úspěšné a rychlé ovládnutí jazyka.

Jaké máte vlastní vzpomínky na hodiny cizích jazyků v době, kdy jste chodila do školy?

Poměrně dobré, jazyky jsem měla vždy ráda. Ale velmi rychle jsem pochopila, že pokud chci jazyk dobře znát, musím s ním trávit více času, i mimo hodiny ve škole. A to mi, myslím si, hodně pomohlo. Začala jsem chodit na olympiády, ve kterých jsem umisťovala na dobrých příčkách, takže jsem měla dobrou motivaci učit se jazyky i ve volném čase.

Uvědomění, že se jazykům chcete věnovat více, přišlo přibližně v jakém věku?

Přibližně ve čtrnácti letech. Na olympiádách jsem totiž zjistila, že abych v nich byla úspěšná, nestačí mít ve škole jedničku, protože všichni účastníci byli jedničkáři. K učení navíc mě vyprovokovala jedna spolužačka, která měla daleko horší známky než já. Viděla jsem, že si o přestávce četla Harryho Pottera v angličtině. Byla jsem naprosto v šoku. Nemohla jsem pochopit, jak to může zvládat. Vždyť jsme přece ve škole na takové úrovni ještě nebyli! Řekla mi, že tím, že knížku zná, není pro ni tak těžké si ji přečíst znovu, tentokrát v angličtině.

Moment, kdy se člověk začne jazyk učit i ve volném čase a zjistí, jak ho učení baví, je spouštěčem pro daleko efektivnější a zábavnější učení do budoucna. Čím více kontaktu člověk s jazykem má, tím jde učení snadněji.

„Zjistila jsem, že pro to, aby člověk uměl několik jazyků, vůbec nemusí být nijak výjimečný, polygloti se zkrátka učí jazyky jinak, zcela odlišně od toho, co známe ze škol.“ Foto: Lýdia Machová.

Které jazyky ovládáte?

Plynule se domluvím anglicky, německy, španělsky, polsky, rusky, francouzsky a esperantem. Mimo to jsem se ještě učila svahilštinu, ale tu nemám na plynulé úrovni. Mám také základy slovenského znakového jazyka.

Jaké úrovni podle evropského referenčního rámce to odpovídá?

Plynulou úrovní myslím opravdu sebevědomou úroveň B2. Pro mě osobně to znamená, že umím jazyk používat bez toho, abych se na něj musela příliš zaměřovat, a můžu si v něm přečíst nějakou knížku. Nemluvím teď o obtížných historických románech, ale zkrátka o běžné literatuře. Znamená to taky, abych byla schopná se v daném jazyce podívat na film nebo seriál a abych si mohla popovídat s rodilým mluvčím bez toho, aby konverzace pro něj byla jakkoliv nepříjemná. Neznamená to ale, že umím všechna slovíčka, jen mohu vést rozhovor tak, abych se případným neznámým slovíčkům vyhnula.

„Stanovila jsem si v životě novou misi: pomoct lidem učit se jazyky tak, jak to dělají polygloti. Tak, aby je po roce nebo dvou opravdu věděli. A to bez potřeby mít na jazyky talent nebo vycestovat do zahraničí,“ uvádí Lýdia Machová na svém webu.

Kdy přišel moment, kdy jste se rozhodla se jazyky živit?

V šestnácti letech jsem se rozhodla, že se chci stát tlumočnicí. Angličtinu jsem již uměla, ale na studium tlumočnictví jsem potřebovala dva jazyky, proto jsem se začala intenzivně věnovat i němčině. Tlumočnictví jsem vystudovala na vysoké škole. I během studijních let jsem se jazykům věnovala nad rámec, například jsme si se spolužáky založili tlumočnický kroužek.

Po dokončení doktorátu z jazyků jsem ale zjistila, že tlumočnictví pro mě není práce na celý život. Chtěla jsem se spíš věnovat tomu, jak se jazyky učit, než abych jazyky sama využívala.

Nyní se tedy věnujete jazykovému mentoringu, což spočívá v tom, že pomáháte lidem učit se jazyky…

Ano, ten pojem jsem si ale v podstatě sama vytvořila. Dříve jsem učila jazyky své spolužáky, pomáhala jsem na základní škole, učila jsem na jazykové i na vysoké škole. Viděla jsem, že studenti nedosahují takových výsledků, jaké bych si já představovala a jakých jsem třeba sama dosahovala. Lidé mi říkali, že je to proto, že mám na jazyky talent. Nakonec ale do sebe všechno zapadlo v momentě, kdy jsem na konferenci pro polygloty potkala další polygloty. Zjistila jsem, že pro to, aby člověk uměl několik jazyků, vůbec nemusí být nijak výjimečný, polygloti se zkrátka učí jazyky jinak, zcela odlišně od toho, co známe ze škol.

Ve své přednášce na konferenci TED zmiňujete, že je velmi důležité se jazykem obklopit v každodenním životě. Jakým způsobem zapojujete učení jazyků do svého dne?

Nejvíce se učím ráno, to je pro mě nejlepší čas na soustředěné učení. Pokud se jazyk učím intenzivně, věnuji mu ráno asi hodinku. Teď se ale učím ruštinu a té se věnuji trochu odlehčeněji, chci si jí jen udržet.

Vždy je pro mě důležité poslouchání. Na to si nemusím vyhrazovat speciální čas během dne – využívám chvíle, kdy se někam přesouvám. Když někam jdu, dám si sluchátka do uší a poslouchám. Ráno se také věnuji čtení – čtu ruské překlady knih, které bych si chtěla přečíst bez ohledu na jazyk. Spojit si to, co mě baví, s jazykem, který se chci učit, je ten nejlepší přístup.

Na učení nových slovíček využívám metodu Goldlist. Každý den si zapíšu jednotlivá ruská slovíčka se slovenským překladem a o dva týdny později si je znovu projdu, uvidím, která jsem si zapamatovala, a ta zbylá si přepíšu na nový seznam. Většinou zjišťuji, že 30 % z nich jsem si zapamatovala zcela podvědomě.

„Polygloti se zkrátka učí jazyky jinak, zcela odlišně od toho, co známe ze škol.“

Ve svých metodách nezmiňujete pobyt v zahraničí. Myslíte si, že pobyt v zemi, kde se mluví cílovou řečí, je pro učení nutný?

Absolutně ne, máme totiž internet. Před dobou internetu bych řekla ano, protože tehdy bylo učení jazyků rozhodně těžší. Dnes si ale prostředí můžeme doma nasimulovat daleko kvalitněji, než kdybychom v zahraničí opravdu pobývali.

Často se stává, že když jedou Češi nebo Slováci do Anglie, spíše se tam naučí polsky. Tráví čas obklopeni svými krajany nebo se pohybují mezi dalšími cizinci, kteří nejsou rodilí mluvčí.

Dnes si můžeme anglické rádio pustit klidně i doma, můžeme poslouchat různé podcasty nebo TED talky. Doma si také můžeme číst různé knížky. Vše si můžeme nasimulovat i v naší vlastní zemi. Pokud si k tomu navíc vytvoříme systém na učení, bude naše učení daleko efektivnější než při pobytu v zahraničí. Lidem proto doporučuji vycestovat ven až ve chvíli, kdy mají jazyk na takové úrovni, aby se domluvili. Teprve poté totiž mohou daleko lépe interagovat.

Lýdiina přednáška na setkání polyglotů. Foto: Lýdia Machová.

Až příliš často se stává, že lidé odcházejí ze školy po několika letech výuky cizího jazyka, a přesto nejsou schopni jazyk používat. Jak je to podle vás možné?

I když se člověk učí jazyk třeba desátým rokem, neznamená to bohužel, že se ho učil jemu vyhovujícím způsobem a že se mu věnoval dostatečně. Podle mě je to opravdu důkaz toho, že náš vzdělávací systém nefunguje tak, jak by měl, a že je nedostatečný. Absolutně nereflektuje to, že se změnila doba. Internet nám opravdu změnil život, ale škola to ještě nezačala brát v potaz. Učíme se z podobných učebnic jako naši rodiče, pracujeme s nahrávkami, rozhovory vedou žáci jen sami se sebou v rámci jedné třídy.

Času, který studenti s jazykem tráví, je také málo. Pokud mají dvě hodiny jazyka týdně a domácí úkol si udělají deset minut před hodinou, pro ovládnutí jazyka to nestačí. A ke slovu se studenti během hodiny také dostávají velmi zřídka.

Nemůžeme také očekávat, že vědomosti dostaneme od učitele, že to bude on, kdo za nás odvede veškerou práci. Jazyk je schopnost, aktivní musíme být hlavně my sami. Jedině potom budeme dosahovat lepších výsledků. S tím souvisí také to, že je potřeba pracovat s texty a materiály, které jsou pro studenty atraktivní.

Máme jako Češi nebo Slováci lepší predispozice k naučení se nějakého konkrétního cizího jazyka? Je tu šance, že nám některý z nich půjde snadněji?

Může nám to pomoci například ve výslovnosti. Španělština má o mnoho méně fonémů, takže pro Španěly je vyslovení ‚h‘ nebo ‚ch‘ velmi těžké. Ve slovenštině a češtině máme ale fonémy jako ‚ž‘, ‚š‘, ‚č‘, takže pro učení se výslovnosti jiného jazyka máme dobrý základ.

Gramaticky nám čeština nebo slovenština určitě pomůže ve slovanských jazycích, které jsou jinak velmi náročné. Dokonce znám polygloty, kteří tvrdí, že ruština je pro ně daleko těžší než čínština.

Obecně si ale myslím, že Češi a Slováci jsou na tom s učením jazyků dobře. Stačí se například srovnat s Američanem hovořícím anglicky, který necítí takovou potřebu učit se cizí jazyky, protože se anglicky domluví skoro všude na světě. My s pěti a deseti miliony se mimo naši zemi česky nebo slovensky moc nedomluvíme, takže naše motivace je většinou velmi silná.

„Nemůžeme také očekávat, že vědomosti dostaneme od učitele, že to bude on, kdo za nás odvede veškerou práci. Jazyk je schopnost, aktivní musíme být hlavně my sami.“ Foto: Lýdia Machová.

Pochopila jsem, že cizím jazykem, ve kterém máte nejhlubší znalosti, je angličtina. Je ale nějaký cizí jazyk, který máte raději než ty zbylé?

Mění se to. Vždy, když se učím nějaký nový jazyk, dokážu se pro něj velmi nadchnout. Ale pozoruji, že nejbližší mi je španělština, možná proto, že jsem se ji jako první cizí jazyk naučila úplně sama, bez učitelů; ve španělsky mluvících zemích jsem ale také nejvíce cestovala, takže se mi jazyk spojuje se všemi lidmi, které jsem během cest poznala. A navíc pěkně zní, španělština je velmi libozvučná.

A který další jazyk byste se ráda naučila?

Učila jsem se svahilštinu, protože jsem plánovala jet do Tanzanie, kam jsem bohužel z určitých osobních důvodů nakonec nevycestovala, motivace učit se ji mě potom úplně opustila. Neviděla jsem v tom praktické využití. Ráda bych se ale v blízké době naučila brazilskou portugalštinu, protože mám ráda brazilskou hudbu, je podobná španělštině a moc ráda bych se do Brazílie podívala. Není to ale nijak fixní, klidně se to může brzy změnit. Neplánuji se ale nový cizí jazyk učit každé dva roky až do konce života. Myslím, že takových deset jazyků mi bude naprosto stačit a pak už se budu jen těšit ze situací, ve kterých je budu moci používat.

Jak vlastně funguje jazykový mentoring?

Lýdiin koncept učení jazyků je založen na online skupině 50 lidí nazvané „Akademie samouků“, ve které se každý účastník učí libovolný cizí jazyk jako samouk. Na začátku si každý vytvoří individuální učební plán založený na třech prioritách, kterým se bude věnovat – jedná se například o konverzaci, slovní zásobu, poslouchání, gramatiku apod. Vybere si také metody, které mu nejvíce vyhovují – například výše zmíněnou metodu Goldlist na učení slovíček, sledování seriálů apod. Dva měsíce se účastníci akademie jazyku intenzivně věnují a Lýdie a její tým je v jejich práci podporují a dohlížejí na plnění plánu. „Účastníci nemají problém se jazyku věnovat bez problému více než 8 nebo 9 hodin týdně. Klíčem k úspěšnému naučení se jazyka je totiž zábava a věnovat zábavné činnosti hodinu denně není vůbec problém,“ vysvětluje Lýdie.

Související články

3 Comments

  1. Vyjíždět do zahraničí NENÍ zbytečné. Samozřejmě že dnešní možnosti (streamy, youtube s titulky, podcasty apod,) mohou podpořit naučení se jazyku, ale to přece není jediný (a myslím, že ani ne hlavní) důvod, proč by studenti měli využívat možností mobilit – k pochopení a porozumění jiné kultury nestačí „jen“ ovládat jazyk, myslím, že je třeba dostat se i do neformálních prostředí, diskuzí a kontaktů face-to-face, a to se u PC a mobilů nedá naučit. Vedle toho má takový výjezd ohromný socializační dopad.
    Takže sudentům doporučuji: jezděte, dokud můžete.
    Jiří Vacek

  2. S reakcí na článek moc nesouhlasím. Pobyt v zahraničí může pomoci zdokonalit se v jazyce, ale taky se lze zpět vrátit se stejnou úrovní, s kterou tam člověk přijel. Hlavně, než někdo do zahraničí vůbec vyjede, tak je nejlepší, aby co nejvíc jazyk uměl. Já navštívil více zemí, někde jsem i nějakou dobu pracoval. Pokud do dané země přijdete a neumíte nic nebo velmi málo, tak se klidně můžete vrátit zpět a umět totéž. To platí v situaci, kdy tam pracujete, dorozumíte se např. angličtinou, ale místní jazyk, v tom se vůbec nepohnete. Nebo velmi pomalu a stejně se to za čas zas ztratí.

    Dospělý člověk zpravidla není v situaci, že by tam mohl vyjet jen tak. Dovolená je časově limitovaná, navíc i finančně. Za 4 týdny se tolik nenaučím, nebo třeba ano, když tam budu chodit do kurzu 20 h týdně. Ale co jsem se naučil, tak po návratu dosti rychle zas ztratím. Být někde půl roku, rok nebo lépe několik let, tak tam už musíte pracovat. Zažil jsem i u kolegů, kteří v zahraničí pobývali dosti. Něco málo tam pochytili, ale bylo to žalostně málo. Vedle té práce ne každý má síly nebo chuť chodit do kurzu večer. A jazyk si tam rozvíjí dobře tehdy, když tam přijede a už hodně zná. Má třeba bohatou slovní zásobu, umí gramatiku. Má trochu i nacvičený poslech. Tak tady je pokrok rychlý. Kdo zná dost málo, tak se nemusí vůbec moc posouvat.

    Tady jsou speciální případy, dítě ve školním věku, nebo i mladší, tady lze přijet i bez znalosti a za rok dítě zpravidla obstojně mluví. Děti na zš fungují jinak než dospělí. I tady je nejlepší, když tam dítě přijede s nějakou vstupní znalostí. Pak tu jsou pobyty jako au pair, kdy dívka má cíl ne si vydělat, ale naučit se jazyk. V domácnosti pomáhá, krom toho chodí na kurzy. Pokud tam přijela s nějakou znalostí, obvykle se dosti posune, i za rok. Ovšem zas rok ztratí, pokud chce studovat vš, tak úlevy na daních, slevy jízdného atd., to vše končí v dne 26. narozenin. A ty pobyty v rodinách, někdy v pohodě, jindy opravdu ne. Zbývá tu ještě kategorie vš studentů, semestr nebo dva v zahraničí, kde normálně studují. Tito se zpravidla v jazyce dosti zdokonalí. Ale opět, chce to tam jet a co nejvíc už jazyk umět. Ne spoléhat, že se tam vše naučím – mezitím nebude stíhat vlastní výuku na vš. Ještě tu jsou pobyty středoškoláků, třeba rok studia na zahraniční sš. Obykle musí získat stipendium a vyžadují vstupní znalost. Nenabízí se to jen tak zájemcům, ale spíš těm nejlepším.

    Tady je skvělé, že někdo píše články, jak se naučit jazyk – bez nutnosti být v zahraničí. Že se v zahraničí člověk může zdokonalit v jazyce, to ví každý. Ne každý ví, že se v tom jazyce taky moc posunout nemusí, záleží na dalších věcech. A rozhodně platí, že čím víc umím, než tam jedu, tím lépe.

  3. Musím ještě zareagovat na pana Vacka. Kliknutím na jeho profil jsem zjistil, že je docentem na vš. Zde samozřejmě platí, že pro vš studenty je pobyt v zahraničí skvělý. Nejen z jazykového hlediska, ale i studenti poznají jiný svět, jinou kulturu atd. Navíc tito studenti jezdí do zahraničí v rámci různých programů, kde se nejspíš vyžaduje ověření jazykové úrovně.
    Pokud se ale bavíme obecně, pak musím souhlasit s autorkou článku. Navíc přes internet tu jsou dnes nejen různá videa a audia, ale taky možnost videorozhovorů. Lze takto absolvovat jak placený kurz, nebo se jen s někým neformálně bavit, nebo se učit cizí jazyk navzájem, já cizince česky, on mě zas ten jeho jazyk. Toto asi nepokryje vše, v restauraci, v hotelu nebo na ulici, když se ptám na cestu, tak touto formou se nejspíš nenaučím. Tyto specifické situace, konverzační obraty, to lze ale zvládnout z nějaké konverzační příručky, bude-li dobrá. Většina jazyka v tom ale není

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button