Eva Spilková: Filmová výchova učí děti vidět a slyšet. Často se zapojují ti nejproblémovější žáci

Ačkoliv je filmová výchova už od roku 2010 zapsána v RVP, oficiální metodické podpory, ani časové dotaci se jí ve škole nedostává. Mnoho učitelů filmy využívá, málokterý s nimi však pracuje kontinuálně, nechává žáky, aby filmy analyzovali a diskutovali o nich.

To se pokouší změnit projekt CinEd, který spolu s dalšími evropskými státy zakládala Asociace českých filmových klubů (AČFK). Na jeho webových stránkách mohou učitelé najít zdarma ke stažení 17 snímků z devíti partnerských zemí – Portugalska, Španělska, Rumunska, Finska, Bulharska, Francie, Itálie, Litvy a České republiky. Krom toho poskytuje pedagogům CinEd pracovní materiály dělané na míru jednotlivých filmů a metodickou podporu prostřednictvím seminářů i celoročního tutoringu. AČFK pořádá také mezinárodní festival Letní filmová škola v Uherském Hradišti.  

O tom, jak a proč filmy ve výuce využívat, pro magazín Perpetuum povídala koordinátorka projektu Eva Spilková.

Když srovnáte CinEd tady a v partnerských zemích, jaké má v projekt v České republice zázemí? 

Nelehké. V rovině „přívětivosti a podpory“ filmové výchovy se řadíme po bok postkomunistických zemí, v rámci projektu máme nejblíže k Litvě. Ministerstvo školství pro pedagogy, kteří se filmovou výchovou zabývají, neposkytuje žádnou finanční či metodickou podporu. Jediným naším úspěchem v tomto ohledu je certifikace ministerstva pro naše semináře. Jinak je to u Ministerstva kultury, tomu je ale oblast školství vzdálená.

V Rumunsku se alespoň snaha učitelům odráží na platu. Paradoxně projekcím na školách nahrává i to, že v celé zemi zůstalo jen 90 kin. Naopak ve Francii, Španělsku a Itálii je filmová výchova běžně součástí výuky. Školy jsou vybaveny místnostmi se zatemněním a předmětu se dostává stejné váženosti jako jiným. Neznamená to ale, že by se děti pořád dívaly na filmy. Zhlédnou tak 2 snímky ročně a s nimi pak pracují. Do hloubky a dlouhodobě.

V zahraničí se také zástupci ministerstev školství dostavují na akce filmové výchovy. Tady na naše pozvánky zpravidla dostaneme buď žádnou, nebo negativní odpověď.

Jak situaci změnit?

Zářným příkladem toho, že po malých krůčcích se dá prorazit, je Portugalsko. Bylo na stejné úrovni jako my, nyní se však tamní ministerstvo rozhodlo pro reformu, filmové výchově dalo zelenou a metodiku CinEdu učinilo modelem národního kurikula. 

Abychom však jen nelamentovali, jak je českým zvykem. Po čtyřech letech plnohodnotného fungování vidíme výsledky. V systému máme registrovaných okolo sto šedesáti uživatelů, za minulý rok pracovaly v českých školách s filmy asi tři tisíce studentů.

V počtu projekcí se řadíme na krásné 4. místo, máme evidováno 439 stažení z webu, první je právě Rumunsko s neuvěřitelnými 1 700 staženími, následuje Španělsko a Portugalsko. Za zády necháváme Francii, Bulharsko, Itálii, Litvu, a i Finsko!

Co na projekt říkají učitelé?

Řekla bych, že mají přirozenou nedůvěru k neznámému. Typickým znakem českých učitelů je to, že pokud nejsou v oboru kovaní, bojí se znalosti s dětmi sdílet a společně objevovat. To totiž znamená ukázat zranitelnost, neznalost a pochyby.

Od začátku jsme měli velké ambice. V počátcích nás učitelé upozorňovali, že je na školách naprosto nepřipravená půda. Obávali se také náročnosti filmů. My se ale nedali, protože jsme viděli, že v zahraničí to funguje.

Ne každý učitel se po zúčastnění semináře do projektu zapojí. Ti, kteří tak učiní, jsou překvapeni nadšením třídy, reakcemi studentů a jejich nečekanou spoluprací. Je ale nezbytné, aby byli učitelé podpořeni jak metodicky, tak finančně. Po stránce metodické jim pomůžeme, vyřešit finanční stránku ale není v našich silách.  

Přibližte čtenářům, prosím, vaši metodiku. Jak se s filmy dá v hodině pracovat?

Vycházíme ze zkušeností Francouzské cinematéky (muzeum věnované kinematografii se sídlem v Paříži – pozn. red.)  Základem metody je analýza, kterou vyvinul francouzský dokumentarista Alain Bergala na základě vlastní práce se studenty. Bergala pomáhal dětem k uvědomění, že na svět se dá dívat různými způsoby. Stačí spojit ruce, udělat si obdélník a hned máte pohled filmové kamery. Nebo dáte pod film hudební doprovod – jak změní melodie to, co vidíme? 

Pedagogové oceňují, jak se děti učí popsat vlastní pocity, interpretovat a diskutovat. Velmi často se zapojují ti „nejproblémovější žáci“.Z hlediska předmětů se otevírá možnost synergie mezi filmem a uměleckými směry ve výtvarné výchově, dramatické výchově, historii a literatuře, případně mohou být snímky využity při učení cizích jazyků či v průřezovém tématu mediální výchovy.

S jak starými studenty program CinEdu počítá?

Filmy jsou rozděleny do kategorií v rozmezí 6–19 let, to je ale pouze doporučení. Kupříkladu český snímek Císařův slavík Jiřího Trnky se dle zkušenosti hodí buď pro děti nejmladší, nebo naopak nejstarší, kteří jsou už schopni vnímat techniku výroby, světlo, rukodělný ráz filmu, zkrátka analyzovat různé typy detailů. Obecně vzato lze filmy využít v rozmezí od 1. třídy základní školy až po univerzitní semináře.

Co plánuje CinEd do budoucna?

Primárně rozšířit počet zapojených pedagogů a škol, posílit vztah dětí k filmu i místům, kam se na ně chodí dívat. Pokud nechce učitel promítat ve škole, spolupracujeme s malými kiny a různými komunitními centry. Tento systém funguje dobře například v Bulharsku či Rumunsku, děti se do komunitních edukačních center vrací a tráví tam čas i mimo projekce. 

Na jaře letošního roku chystáme pro pedagogy a studenty pásmo krátkometrážních snímků Počátky filmů. Do kolekce vstoupí také ambiciózní série Experimentální filmy zaměřená především na zkušenější pedagogy. A v neposlední řadě – dokumenty! Ty v kolekci chyběly, rok 2020 přinese konkrétně dokumentární snímky z Litvy. Ze současné kolekce 17 děl tak repertoár skočí na 20 uzavřených filmových cyklů.

Jednáme také o vstupu nových partnerů, což by znamenalo také nové jazykové mutace, a to je pro ČR dobrá zpráva, protože v roce 2020 už bude mít v kolekci tři snímky. Nově vstoupí do pásma Experimentálních snímků film paní režisérky Alexandry Moralesové.

Na závěr, proč je třeba filmovou výchovu ve školství akcentovat?

Film je médium, které stále nabývá na důležitosti, navíc s ním přicházejí děti do styku od nejútlejšího věku. Filmová výchova učí děti vidět a slyšet, zaměřit se na detaily a přemýšlet o nich v přesahu. Mění pohled na to, jak užívat technologie a podporuje tvořivost ve formě scénářů či storyboardů.

Dopřejme těm, za které běžně rozhodujeme z pozic učitelů a průvodců životem, divákům ve školních lavicích, možnost vyjádřit se tímto způsobem. Odhalíme překvapivě pěkné podívání/povídání.