Vývojář, který se rozhodl zlepšit svět. Jaký je příběh organizace Videohry bez hranic?

Videohry – dříve zábava několika desítek bláznů po celém světě, dnes globální fenomén s multimiliardovým průmyslem, který má v očích veřejnosti však stále nádech něčeho pubertálního. „Mnohem více lidí, než byste si mysleli, věří v to, že digitální hry mohou svět změnit k lepšímu,“ říká na konto videoher Francesco Callavari, bývalý vývojář studia Ubisoft a zakladatel organizace Videohry bez hranic.

„Všechno to začalo jako vtip,“ sdělil Callavari redakci Perpetuum. „Moje přítelkyně s Klauny bez hranic organizovala projekt v Africe. Řekl jsem jí: Když jedeš ty s Klauny, já pojedu s Videohrami bez hranic.“ Jakmile však uslyšel toto spojení nahlas, napadlo ho, jakým způsobem by mohl videohry využít k dobru.  

A tak se v roce 2015 zrodila organizace Videohry bez hranic, která sice sídlí ve španělské Seville, ale má více než 250 členů z třiceti zemí. Mezi nimi jsou programátoři, vzdělavatelé a psychologové, umělci i překladatelé. „Strávil jsem šest měsíců v Burkina Faso, kam jela moje přítelkyně, a pokoušel se s místními lidmi vytvořit hru. Projekt jsme sice nedokončili, ale lidé se začali vyptávat, jak by mohli pomoci; a tak se zrodila naše komunita,“ vypráví dále Callavari o začátcích organizace.  

Hra (nejen) pro syrské uprchlíky

První rok jejího fungování byl čistě experimentální, bez jakékoliv ekonomické aktivity. Velký úspěch zaznamenala až v roce 2017, kdy se stala vítězem výzvy EduApp4Syria vypsané Norskou agenturou pro rozvojovou spolupráci (Norad), a dostala tak půl milionu eur a 2 roky na vývoj hry Antura and the Letters, která vyšla v únoru následujícího roku.

Pomocí ní se uprchlické děti učí psát arabská písmena a slova, a zvyšují tak svou gramotnost, která je kvůli obtížné situaci rodin často nízká. „V současné době hru kupříkladu adaptujeme pro Afghánistán, kde 40 % dětí nechodí do školy,“ komentuje Francesco Cavallari. V Afghánistánu hru převádějí do jazyků paštó a darí (oba dva jsou kromě perštiny úředními jazyky Afghánistánu – pozn. red.).

Kromě arabských zemí se hra Antura and the Letters převádí také do francouzštiny s cílem zvýšení gramotnosti v oblastech severní Afriky a portugalštiny a španělštiny v oblasti Latinské Ameriky.

„Hru propagujeme v oblastech s vysokou hustotou uprchlíků a zatím jsme dosáhli míry čtvrt milionu stažení, mimo jiné také díky štědré podpoře Facebooku, který nám dělal zdarma reklamu.“ Antura and the Letters je laureátem loňského ročníku prestižní Ceny Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za inovaci v neziskovém sektoru.

Příležitost pro Českou republiku

Kromě toho si hra našla cestu i do oficiálních osnov, a to prostřednictvím Plan Ceibal, iniciativou Ministerstva školství v jihoamerickém Uruguayi, který od roku 2007 systematicky pomáhá se zvyšováním digitální gramotnosti občanů a školy podporuje jak materiálně, tak metodicky například prostřednictvím vytváření rozličných OER (open educational resources; volně dostupné vzdělávací zdroje – pozn. red)

„V rámci Evropské unie je akademická reflexe her rozvinutá zejména ve Skandinávii a Velké Británii,“ konstatuje pro Perpetuum Jaroslav Švelch z Karlovy univerzity, který se herním průmyslem zabývá.  V Česku můžeme zmínit spolek Game studies při Masarykově univerzitě nebo dceřiné vývojářské studio Univerzity Karlovy nesoucí název Charles Games, které stojí například za dějepisnou hrou Atentát 1942. Jaroslav Švelch však jedním dechem dodává, že jsou v naší zemi videohry na akademické půdě stále předmětem úzké skupiny lidí.

 „Rád bych zdůraznil, že jsme otevřená komunita, kdokoliv se může přidat a spolupracovat s námi,“ doplňuje ještě Francesco Cavallari. „Bylo by kupříkladu skvělé, kdyby někdo přeložil anglickou verzi hry Antura do češtiny,“ vyzývá, a hází tak rukavici českým vývojářům i vzdělavatelům, kteří se technologiemi zabývají.