Mediální výchova do školy (ne)patří

Fake news, tweet, tiráž, podcast, koncesionářské poplatky... V takovém duchu bychom mohli řadu rozšiřovat do nekonečna. Na denní bázi se tato slova používají v prostředí médií. Naproti tomu ačkoliv dnešní mladá generace vyrůstá s telefony a tablety v ruce, jejich mediální gramotnost má velké rezervy především z hlediska kritického přístupu k mediálním obsahům. Navzdory dlouhodobé nutnosti mediální gramotnost ve školách rozvíjet, nemá mediální výchova v českém kurikulu vydobyté místo.

Svůj podíl na alarmujícím stavu mediální gramotnosti mládeže má podle odborníků i skutečnost, že je ve školách mediální výchova opomíjena. Jak by se mělo přistupovat k mediálnímu vzdělávání nastínila například Platforma pro mediální vzdělávání. Její otevřený dopis ministru školství, mládeže a tělovýchovy Robertu Plagovi podepsalo 13 organizací a subjektů, které jsou aktivní na poli mediálního vzdělávání. V čele Platformy stojí nezisková organizace Člověk v tísni.

Ve světě médií se neorientuje polovina žáků

Výzkumy renomovaných organizací jako Česká školní inspekce, Evropské hodnoty nebo Jeden svět na školách ukazují, že mediální gramotnost u žáků je velice nízká. Výsledky zkoumání byly zveřejněny v roce 2018. Podle ČŠI tráví 60 % žáků většinu svého volného času používáním různých typů médií. Testování ČSI podrobila jak žáky základních škol, tak středoškolské studenty. Zjištění výzkumu ukazují, že ani jedna skupina studentů nedosáhla v testech nadpoloviční úspěšnosti. Žáci ZŠ dosáhli v průměru 43 % úspěšnosti, středoškoláci pak 50 %. Obdobné výsledky předkládá i testování program Jeden svět na školách nebo organizace Evropské hodnoty. Na potřebu rozvíjet mediální výchovu upozorňuje i sám ministr školství. „Žáci a studenti jsou nejohroženější skupinou, která je zasažena rozvojem moderních technologií ve smyslu ověřování pravdivosti informací. Toto ověřování je na velmi nízké úrovni,“ komentoval mediální gramotnost Robert Plaga.

Nepříznivá čísla vykazuje i současný stav zařazení mediální výchovy do ŠVP. Až 82 % dotazovaných pedagogů přiznává, že vzhledem k tomu, že je mediální výchova průřezovým tématem, nezbývá na její výuku dostatek času. Zároveň 80 % pedagogů uvedlo, že mediální výchova není v českém prostředí vnímána jako důležité téma. Tristní je také skutečnost, že studenti středních škol absolvují po dobu svého studia v průměru méně než 10 hodin mediální výchovy. Dokonce na některých školách se mediální výchova nevyučuje vůbec.

Pravda 2.0

Žijeme ve světe obklopeni velkým množstvím informací, které nám média zprostředkovávají různými způsoby. Obrovský tok zpráv, který kolem nás proudí, s sebou nese i spoustu nástrah. Média, ať už to jsou zpravodajské weby, sociální sítě, tištěné noviny nebo třeba chytrý telefon, řada lidí využívá jako zdroj vědění a automaticky považují za pravdu vše, co jim předkládají. Takový předpoklad je nejenže iluzorní, ale může být v mnoha ohledech nebezpečný. Potřeba rozvíjet mediální gramotnost roste strmě vzhůru, zvláště v posledních letech.

Na skutečnost, že rozlišit pravdu od lži je stále těžší, před rokem poukázala stanice HBO.

„To, že nějaký server, který se tváří jako zpravodajský, napíše nesmysl, by ještě nebyl problém, protože tyto stránky zpravidla nemívají takovou čtenost. Problém nastane ve chvíli, kdy ty zprávy sami sdílíme dál. Dostávají se pak do prostoru standardních médií, a hlavně sociálních sítí,“ varuje před riziky autor knihy Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! a odborný asistent katedry politologie na Masarykově univerzitě Miloš Gregor, v rozhovoru pro Aktualne.cz.

A jak těžké resp. snadné je vytvářet fake news ukázal mystifikátor Kazma, který se přihlásil k videu, které svého času rezonovalo českými médii:

https://www.televizeseznam.cz/video/onemanshow/takhle-se-natacela-blamaz-s-falesnym-prezidentem-zemanem-v-cine-64086207

Členové Platformy pro mediální vzdělávání apelují na nepostradatelnost mediální gramotnosti v životě člověka ve 21. století. Podle nich rozvíjet mediální gramotnost znamená učit se samostatně vyhledávat potřebné informace, analyzovat a posuzovat důvěryhodnost mediálních sdělení a rozlišovat fakta od lží a manipulací. Kladou také důraz na seznamování s riziky kyberprostoru a učení se bezpečně využívat potenciál moderních technologií.

„Je potřeba si uvědomit, že to, co dnes, v postupujícím 21. století, v době rychlého prorůstání digitální dimenze do našeho fyzického i metafyzického bytí, nazýváme vzděláním, jede na parní pohon 19. století,“ hodnotí současnou situaci publicista Bohumil Kartous ve své knize No Future.

Musí se učit nejen žáci, ale i učitelé

K efektivnímu řešení problému je třeba pohlédnout ke zdrojům. Fakt, že žáci postrádají základy mediální gramotnosti, pramení i z nedostatečné erudice a neznalosti metodiky samotných pedagogů. Mediální výchova se nevyučuje na pedagogických fakultách, chybí i systematické metodické materiály, o které by se učitelé mohli opřít. „Pomohlo by, pokud by byl stanoven samostatný předmět mediální výchovy, protože to téma je velmi široké,“ vyjádřila svůj názor učitelka Jitka Kodrová z pražského Gymnázia prof. Jana Patočky.

Na důležitost změny vzdělávacího systému poukazuje i ředitel programu Jeden svět na školách (Člověk v tísni) Karel Stachota. JSNŠ se tématu mediálního vzdělávání věnuje dlouhodobě a poskytuje jak analýzy současného stavu mediální gramotnosti, tak právě i metodické pomůcky pro učitele. „V oblasti mediálního vzdělávání je potřeba provést systémové změny, jejichž nositelem by mělo být ministerstvo školství. Platí, že klíčová je role vyučujících, kterým by se mělo dostat potřebné podpory,“ vysvětluje Stachota.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Close
Close