Vše, co jste chtěli vědět o online výuce – přehledně a na jednom místě

Školy se přesunuly do virtuálního světa a děti se vzdělávají prostřednictvím počítačové techniky. Místo usednutí do lavic, usedají před obrazovku počítače. Jak děti v domácím prostředí vést k tomu, aby plnily školní povinnost?

Režim i vlastní tempo

S radami přichází psychologové, kteří apelují na nastavení přijatelného režimu, ale zároveň aby se rodiče vyvarovali neustálé kontrole jejich malých studentů. „Pokud vám někdo pořád dýchá za zády, málokdy je odvedená práce tak kvalitní, jako když pracujete podle sebe, svého tempa,“ komentuje situaci dětský psycholog Václav Mertin. Avšak onen režim, který děti kvůli distančnímu vzdělávání ztratily, je k efektivnímu učení rovněž potřeba. „Rozvolnění režimu je pro děti náročnější, bez struktury jsou více úzkostné, nezvládají si režim řídit samy,“ prozradila svou zkušenost psycholožka Alena Procházková. Režim by ovšem neměl být drakonický. Děti jsou totiž zatížené už jen tím, že musí k výuce používat online nástroje a virtuální prostor. Pro děti je to nová praxe a přichází zde více podnětů, kterými mohou být rozptýleny. Zvlášť pak ty nejmenší.   

Na jednu z výhod distanční výuky poukazuje například psycholožka a ředitelka pražského DYS-centra Lenka Krejčová: „Některé děti zvládají výuku lépe v domácím prostředí, byla to pro ně jakási úleva. Mohou si činnost řídit samy a pracovat vlastním tempem.“ Značný problém ovšem může nastat ve chvíli, pokud dítě potřebuje pomoc speciálního pedagoga, který je za běžných okolností přítomen ve škole. V online prostředí je pak přítomnost takového pedagoga velmi těžko realizovatelná. V takovém případě musí tuto funkci suplovat rodiče, případně sourozenci, což je mnohdy obtížné. „Často jsou rodiče v situacích, kdy si jejich dítě neví rady s probíranou látkou, bezradní. Je pro ně nesrozumitelné, že jejich potomek nechápe něco, co se tak učilo vždycky,“ vysvětluje Lenka Krejčová. Pokud nefunguje zvolnění tempa nebo jiný způsob, jak učivo vysvětlit, je v takových situacích žádoucí domluvit se s učiteli na individuální výuce, případně se obrátit na školního nebo dětského psychologa a požádat o radu.

Z rodiče učitelem. Znovu

Nastavit systém a vhodný režim není nic snadného, zvlášť, když kromě školních povinností svého dítěte, musíte zvládat i vlastní zaměstnání, domácnost nebo třeba další děti. Trpkou zkušeností si rodiče prošli již na jaře, což má své výhody. Už se stačilo ukázat, které taktiky fungují, jak probíhá komunikace s učiteli, dokonce někteří rodiče skutečně poznali, jaké dítko doma mají. Vyšlo najevo, že pravidelná komunikace a sdílení aktuálních informací je základem úspěchu. Stávalo se, že učitelé děti zahlcovali úkoly a využívali několik rozličných druhů komunikačních kanálu. „Jedna paní učitelka nám poslala až v deset hodin večer mail s tím, že ráno budou mít děti dvě vyučovací hodiny online. Kdybychom to věděli s větším předstihem, mohli jsme se na to s dětmi lépe připravit,“ svěřila se na internetu se zkušeností Simona z Prahy, která má děti na základní škole.

Aby nedošlo k zahlcení dětí, ale naopak došlo k rozumné domluvě mezi učiteli, žáky a rodiči je ku prospěchu věci neustálé sdílení pozitivních, ale i negativních zkušeností, a to i mezi samotnými pedagogy. „Každý týden jsme si předávali online zkušeností s výukou a tipy. Mohli jsme tak pružně reagovat na vývoj situace a jednotliví průvodci nemuseli zkoušet všechno nebo se vydávat po slepých cestách,“ popisuje fungování online výuky Jan Táborský z vedení ScioŠkol.

Univerzita Karlova ve spolupráci s vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř apelují už dlouhodobě na poskytování zpětné vazby stran žáků. Stejná strategie se osvědčila právě i při distančním vzdělávání. Jsou to právě děti, které hodnotí proces výuky a podle toho se pak dá mnohé změnit, vylepšit. Na jakousi reciprocitu upozorňuje i odborník na vzdělávání Bob Kartous, který zdůrazňuje nutnost komunikace učitelů a rodičů v případě, že jsou děti nepřiměřeně zahlcovány úkoly a rodiče vzhledem ke svému zaměstnání a dalším povinnostem nemohou s dětmi kvantum úkolů důsledně plnit. „Pedagogický tým by měl pochopit, že tohle není standardní situace a děti toho nemohou zvládat tolik jako při prezenční docházce,“ radí Bob Kartous.

Nepostradatelná technika

Další věc, bez které se neobejdete je samozřejmě technické zázemí. Konkrétně jde o počítač s připojením na internet, nejlépe s webkamerou a mikrofonem kvůli video setkáním s učiteli a spolužáky. Pro ty rodiny, které pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí a nemohou si potřebnou techniku pořídit, je zde možnost požádat o pomoc organizace jako je Člověk v tísni nebo sledovat možnosti v rámci projektu Počítače dětem nebo Učíme online. Navíc podle nového § 184a školského zákona musí škola každému žákovi umožnit se distančně vzdělávat.

Na řadu dalších právních souvislostí aktuální podoby povinné distanční výuky poukazuje specialista na školské právo Jan Kaczor. Ten mimo jiné říká, že škola by se například měla přizpůsobit tomu, že žák má přístup k internetu jen v určitém omezeném čase (střídá-li se na něm např. se svým sourozencem) nebo rozsahu (např. omezení v množství přenesených dat). Na druhou stranu škola nemá povinnost například zřizovat fyzickou „schránku na úkoly“, úkoly žákům doručovat fyzicky nebo se je snažit „dohnat“ jinými prostředky, než skrze informační technologie. 

Mezi nejpoužívanější online platformy pro online vzdělávání patří Google Classrrom, která je součástí platformy Google For Education (chcete-li G-suite for Education), v překladu Google pro vzdělávání. Dále například e-learning Moodle, Microsoft Teams nebo Škola OnLine. Přímou komunikaci při online vyučování přes videohovor nejčastěji zprostředkovávají nástroje jako Google Meet, Zoom nebo Skype. Výhodou těchto platforem je skutečnost, že jejich ovládání je velice uživatelsky přívětivé. Většina používaných online výukových nástrojů je v češtině. Zkušenosti z olomoucké ScioŠkoly ukazují, že zlom ve schopnosti dětí samostatně pracovat s technikou přichází mezi 4. a 5. třídou, kdy děti zvládnou techniku ovládat i bez pomoci rodičů.

Své rady jak na školní videokonference nyní sdílela také platforma Učitel naživo. Ta mj. upozorňuje na nutnost dbát na bezpečnostní opatření, aby do virtuální třídy chodili jen ti, kteří tam opravdu mají být. Na to, že se jedná o reálný problém, upozorňují v posledních dnech i média. Škola by také měla mít sepsaná pravidla a základní instrukce a doporučení pro komunikaci. A i když spolupráce mezi všemi zúčastněnými je nastavena do optimální podoby (nebo spíš právě když), pak jak opět potvrzují zkušenosti olomoucké SciŠkoly bez zapojení rodičů to prostě nejde.