Padesátiletá učitelka informatiky je výborný ambasador digitalizace

Jste původní profesí market’ák. Jak jste se dostal k tématu inovace ve vzdělávání?

Ano, pracoval jsem v Redbullu a pak dělal brand manažera pro nejrůznější značky. Někdy v tom roce 2015 za mnou přišel Pavel, můj dnešní společník, abych mu jako konzultant pomohl s jeho tehdejším edukativním projektem. Byl jsem neskutečně překvapený, že se školy během dvaceti let nijak nezměnily. Připadal jsem si jako ve skanzenu. Jediné, čeho jsme si všimli, byly nové interaktivní tabule, které se v té době nesystematicky pořizovaly ze strukturálních fondů EU za 4 miliardy.  Nakoupily se tabule, ale nikdo nevěděl, k čemu je používat. My jsme proto tehdy vytvořili první vzdělávací aplikaci pro interaktivní tabule, která byla zaměřená na výchovu k volbě povolání. Ze začátku jsme se věnovali výchovám a mezipředmětovým tématům, které se nově dávaly do RVP, ale zatím pro ně nebyly žádné kvalitní materiály. Kromě tvorby interaktivních materiálů jsme se později taky zaměřili na vzdělávání pedagogů a prohlubování jejich digitálních kompetencí. Zužitkovali jsme k tomu naše kontakty z korporátního prostředí, aby nám projekt pomohly uskutečnit.

Byl jsem neskutečně překvapený, že se školy během dvaceti let nijak nezměnily. Připadal jsem si jako ve skanzenu. Jediné, čeho jsme si všimli, byly nové interaktivní tabule, které se v té době nesystematicky pořizovaly ze strukturálních fondů EU za 4 miliardy. 

Jak se prosazují změny vzdělávacího systému ze „severu“, tedy regionu, odkud vysokoškoláci prchají a podnikání obecně moc nekvete?

Byznysově by bylo lepší dělat startup v Praze, ale my jsme si řekli, že chceme pozvednout i náš kraj. Jsme takoví velký patrioti. Pavel je z Mostu, já z Teplic. Vnímáme, že jsme strukturálně postižený region, velmi ohroženi automatizací práce a výzvami průmyslu 4.0. Naše programy jsou sice pro školy z celé republiky, ale další navazující aktivity cílíme zejména na Ústecký a do budoucna i na Karlovarský region, který se potýká s podobnými problémy.

Věříte tedy v systémovou změnu seshora nebo zespodu od učitelů a rodičů?

Ve změnu věříme, ale nespoléháme se ani na jeden přístup, jdeme oběma. Zespoda spolupracujeme s konkrétními školami a učiteli. Aby naše snaha měla dopad a pozitivní vliv na naši společnost, potřebujeme to škálovat a pomoci tisícům studentů, ne pouze vybraným osvíceným školám. Neustále klepeme na dveře různým institucím, od Ministerstva školství po Ministerstvo práce a sociálních věcí, které neustále přesvědčujeme o nutnosti změny a navrhujeme možná řešení.

Mají školy o digitalizaci vůbec zájem?

Současná situace nám nahrává. Naše školy udělaly v digitalizaci díky pandemii velký pokrok, ale i přesto je to pořád těžké. Musíme edukovat hlavně ředitele a učitele, přičemž se pereme s tím, že máme velmi roztříštěný systém, protože zřizovatelem škol jsou obce s rozšířenou působností. Tento systémový problém se projevuje i v motivaci pedagogů. Takže zájem zde je, ale týká se spíše stovek progresivních škol. Průměrný věk pedagoga je cca 48 let, což znamená, že tito učitelé ještě dobře znají období, kdy bylo velmi důležité s jakými vědomosti student odchází ze školy a předpokládalo se, že si s nimi ve své profesi vystačí, a to klidně až důchodu. Nepočítalo se s tím, že informační a digitální technologie tak radikálně a rychle změní způsob komunikace, myšlení a především trh práce, na který vzdělávací systém mladou generaci připravuje. Učitel by měl pochopit, že jeho profese je o neustálém růstu a celoživotním vzdělávání. A přesně tuto motivaci je nutné přenášet dále na mladou generaci.

Učitelé mají z technologií mnohdy strach, bojí se, že se ztrapní, že toho děti o počítačích vědí mnohem víc, než oni… a my s nimi tyto strachy musíme překonávat.

Jak se k vašim aktivitám staví učitelé?

V posledním roce naše aktivity směrem k pedagogům byly především o podpoře – materiály v lockdownu zdarma, webináře, online podpora – tak aby dokázali s naší platformou pracovat i v distanční výuce. Navíc jsme si hned v březnu udělali celkem rozsáhlou sondu, abychom zjistili, jaké materiály učitelům aktuálně nejvíce chybí a pak jsme se na základě této zpětné vazby pustili do intenzivní práce na balíčku STEM, který se skládá z předmětů Matematika, Fyzika, Informatika a Chemie (učení přírodních věd, matematiky a IT v ucelených tematických blocích, pozn. red.). Co se týče odpilotování našich produktů, vybíráme naprosto tradiční pedagogy, kteří se ale nebojí zkoušet nové věci. Padesátiletá učitelka informatiky je pro nás výborný ambasador digitalizace. Učitelé mají z technologií mnohdy strach, bojí se, že se ztrapní, že toho děti o počítačích vědí mnohem víc, než oni… a my s nimi tyto strachy musíme překonávat.

Jak?

Snažíme se demonstrovat přidanou hodnotu našich produktů a poskytovat nástroj, který jim ulehčí práci s přípravou materiálů, vedením výuky, anebo umožní lepší formativní hodnocení, kterého ani při nejlepší vůli při současných počtech dětí ve třídě nejsou schopni. Běžný učitel dává dvacet pět stejných domácích úkolů bez ohledu na to, čemu konkrétní dítě nerozumí. Naše aplikace sleduje jejich progres a kliknutím jediného tlačítka pomůže zadat Pepíčkovi na míru to, co potřebuje procvičit on a Janičce, s čím bojuje ona.

V jednom rozhovoru říkáte, že s dobrým pedagogem a kvalitními materiály není na frontální výuce nic špatného. Nemáte však pocit, že dnešní doba nabízí tolik moderních pedagogických přístupů, že jde spíše o pohodlnost a výmluvu?

Určitě nejsme zastánci pouze frontální výuky, ale nechceme tahat kormidlem příliš a říct, že tímto způsobem už nikdy nebudeme předávat informace. Pedagogové od nás mají metodické pokyny. Například rozdíl mezi analogovým a digitálním signálem učíme pomocí hraní Tiché pošty. Taky sbíráme metodické podněty od všech zapojených učitelů a informace doplňujeme tak, aby sdílení bylo moderované a kurátorované a učitelé se dostali k opravdovým „best practices“.

Věnujete se také projektu Pedagog 21. století. O co jde?

Jde o projekt podpořený z programu Věda a vzdělávání, dotovaný z evropských fondů. To znamená, že má neskutečně mnoho byrokratických restrikcí. My jsme projekt psali před dvěma lety a dodnes se potýkáme s mnoha mandatorními předpisy, aby práce opravdu dávala co nejvíc smysl a nedělali jsme jen „projekt pro projekt“. Cílem je hlavně rozšíření digitálních kompetencí pedagogů. V tuto chvíli přizpůsobujeme obsah tak, aby více odpovídal současné poptávce po distanční výuce. Třeba videokonferenční software získal na důležitosti, ale zároveň je nutné pedagogům vysvětlit, že naučit se ovládat ZOOM ještě nedělá kvalitní distanční výuku.

Technologie budou skvělý nástroj personalizace. Rozpoznáme, čemu které dítě nerozumí, jaké jsou jeho předpoklady a obsah i formu jeho výuky budeme moci přizpůsobit na míru. Budeme umět i správně motivovat a pomocí behaviorálního designu se dětem přizpůsobovat.

Představme si, že jsme v roce 2050. Ve stejný rok očekáváme uhlíkovou neutralitu, pro ilustraci toho, o jak moc velkém sci fi mluvíme. Jaký by měl podle vás v té době vypadat ideální pedagog?

To je dost složitá otázka, narozdíl od politiků se necítím být prognostikem. My chceme jít cestou aplikovaného výzkumu. Sledujeme celosvětově, co se děje. V autoritářské Číně i v USA, které jsou zase velmi liberální. Vnímáme potenciál i hrozby technologií. Podle mě je nejlepší cesta takzvané AI-assist (asistovaná umělá inteligence, pozn. red.). Technologie budou skvělý nástroj personalizace. Rozpoznáme, čemu které dítě nerozumí, jaké jsou jeho předpoklady a obsah i formu jeho výuky budeme moci přizpůsobit na míru. Budeme umět i správně motivovat a pomocí behaviorálního designu se dětem přizpůsobovat. Učitel by tedy měl být průvodce, mentor, ale s tím by se měla proměnit i role školy směrem do sociální sféry. Supersofistikované prostředí, které mi dává personalisovaný servis a učitel mě doprovází, mentoruje a celý proces učení koordinuje. A taky hlídá, aby nás ty technologie nedegradovaly.

K tomu, abychom v budoucnu měly skvělé mentory, je však potřeba zaměřit se i na přípravu učitelů. Spolupracujete s pedagogickými fakultami nebo jejich studenty?

Navázali jme intenzivní spolupráci s UJEP (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně), vedoucí kateder dělají odbornou garanci pro jednotlivé předměty a studenti nám pomáhají vytvářet materiály. Zároveň vidíme problém v tom, že český učitel je poměrově nejhůř placený vysokoškolák v EU a tak se snažíme dávat prestiž učitelskému povolání. Apelujeme na zlepšování podmínek a na to, aby se mladí lidé vydávali na pedagogické fakulty, a ne aby to měli jako back-up plán a pak odešli do úplně jiných zaměstnání.

Jakou máte tedy zpětnou vazbu od dětí?

To je nejpodstatnější. Všem se snažíme ukázat, že to by nás mělo zajímat v první řadě. Ve chvíli, kdy dítě při běžné hodině trpí a učitel konkuruje iPhonům pod lavicemi, kde je obsah často atraktivnější a bohužel mnohdy i relevantnější, a najednou to dítě vidí něco, na co je jako digitální domorodec zvyklé, učitel má vyhráno. Když mu navíc s našimi materiály pedagog něco vysvětluje jeho jazykem třeba pomocí skvělých animací nebo na příkladech z reálného života, děti to baví. Tady se hodí můj marketingový background, protože si uvědomujeme, že nemůžeme k šesťákům a osmákům mluvit stejným jazykem. Není velký rozdíl, jestli chci dítěti prodat videohru a nebo matematiku. Vím, jak udržet jejich pozornost, jak je směřovat a aktivovat. Proto využíváme profesionály z jiných oborů než školství, kteří pracují pro nadnárodní brandy a ví, co dělají. Učitelé pak žasnou, jak to, že to studenty tak baví.