Může fyzická aktivita vést ke zlepšení školních výsledků?
V rámci pohybové výchovy na Střední ScioŠkole Brno přinesl Jiří Březina, člen vedení školy, studentům aktivity představující osobní výzvu – od opakovaných výběhů do schodů, po šestikilometrový běh. U části studentů následně pozoroval zlepšení sebevědomí a odolnosti. Jeho pozorování nás při rozhovoru přivedla k otázce: Jaký je vztah mezi fyzickou aktivitou a zdravím či sebevědomím? Konkrétněji – jak ovlivňují školní pohybové intervence wellbeing, odolnost a akademický výkon studentů?
O vztahu tělesného a duševního zdraví se mluví od dob antického Řecka, kde tento vztah vystihoval ideál kalokagatia. Podívejme se ale na to, co o tomto tématu říkají současné výzkumy. Významná je observační studie týmu Tremblay et al., která sledovala téměř 7000 žáků šestého ročníku v Kanadě. Její zjištění potvrzují, že fyzická aktivita statisticky významně souvisí se sebevědomím dětí, a to bez ohledu na jejich socioekonomické zázemí. Tento vztah platí pro kluky i dívky. Výzkum také ukázal, že studenti s vyšší fyzickou aktivitou měli v průměru nižší index tělesné hmotnosti (BMI). Tento vztah je však obousměrný: vyšší BMI může být překážkou pro sportování, ale zároveň pravidelný pohyb pomáhá udržovat zdravější váhu. Zajímavé je i tvrzení autorů, že u části dětí může fyzická aktivita vést ke zlepšení školních výsledků nepřímo, právě přes zvýšení sebevědomí.
Inspirativní metodický posun přinesla španělská studie autorského týmu Ortega-Gómez et al., která k měření pohybové aktivity čtrnáctiletých dětí použila akcelerometry. Jejich pohybovou zdatnost měřili baterií fyzických testů, dotazníky zjišťovali jen sebevědomí a kvalitu vztahů. Výsledky na vzorku 268 dětí naznačují, že středně intenzivní až intenzivní fyzická aktivita může souviset se sebevědomím dospívajících.
Zatímco observační studie mapuje stávající vztahy, intervenční studie zkoumá dopady cíleného zavedení změny. V případě pohybových aktivit je dobrým příkladem výzkum týmu Valentini et al. v Itálii, který sledoval vliv týmových her na sebevědomí a motoriku čtvrťáků. Do studie zapojili dvě třídy z různých škol, každou se zhruba 30 dětmi ve věku devíti let. Jedna třída se věnovala týmovým hrám, druhá – bez dodatečných aktivit – sloužila jako kontrolní skupina. Ve třídě s týmovými hrami se zlepšily motorické schopnosti dětí a výrazněji narostlo i jejich sebevědomí: o 14,1 % oproti 5,2 % v kontrolní skupině.
Německé dotační schéma, nabízející zaměstnancům příspěvek na kolo na dojíždění do práce, vytvořilo podmínky pro přirozenou intervenční studii. Synek a Koenigstorfer sledovali 462 zaměstnanců, kteří této možnosti využili. Zjistili mimo jiné, že čas strávený na kole souvisí s lepším fyzickým i duševním zdravím.
O významu fyzické aktivity pro celkový rozvoj vypovídá i fascinující případová intervenční studie, kterou v Anglii realizovali Howells a Bowen. Jejím subjektem byl desetiletý žák s nízkým sebevědomím a podprůměrnými výsledky v angličtině a matematice. Intervence spočívala v nácviku vrhu koulí a hodu kladivem. Její celková doba deseti hodin byla rozprostřena do dvaceti týdnů školního roku. Vzhledem k relativně krátké době intervence byly výsledky pozoruhodné. Kromě mimořádného zlepšení v těchto disciplínách dosáhl žák významného pokroku i v akademických předmětech. Změnil se také jeho postoj ke sportu – začal si pravidelně nosit věci na tělesnou výchovu a přestal se jí vyhýbat. Díky svým schopnostem v házení a chytání si získal respekt spolužáků a zapojil se více do kolektivu. Nárůst sebevědomí se projevil i v tom, že se pustil do aktivit jako divadlo či veřejný projev na školním shromáždění.
O dlouhodobém efektu pohybových intervencí pojednává rozsáhlá metastudie Withers et al. Na bázi 8480 dospělých participantů z osmi studií, které využily objektivní metody měření aktivity, zjistili, že vliv intervence přetrvává i po dvou letech. Podobné výsledky zaznamenali i po třech a čtyřech letech. Přestože byl účinek v průměru malý, v některých případech dosáhl klinicky významné úrovně.
Je zřejmé, že vztahy mezi mírou pohybu, celkovým zdravím a sebevědomím jsou komplexní. Observační studie popisují souvislosti mezi mírou pohybu a zdravím či sebevědomím účastníků, intervenční studie přinášejí důkazy, že vhodně zvolená pohybová aktivita tyto parametry zlepšuje. Metastudie dlouhodobých pozorování potvrzuje, že efekt pohybových intervencí přetrvává i po dvou až čtyřech letech.
Literatura
- Tremblay et al., 2000
- Ortega-Gómez et al., 2023
- Valentini et al., 2013
- Synek, Koenigstorfer, 2019
- Howells a Bowen, 2016
- Withers et al., 2023
