Propast mezi sliby a činy přivádí mnohé k pláči

Jak se člověk stane mladým delegátem na klimatické konferenci?

S Kristinou Šůsovou zastupujeme hlas mladé generace v české delegaci Ministerstva životního prostředí úplně poprvé. Naše role se teprve ukotvuje, nominovala nás a podpořila Česká rada dětí a mládeže. Scházíme se s členy delegace, snažíme se komunikovat dění zpět domů přes sociální sítě a média, radíme se s ostatními mladými delegáty, co a jak, a připravujeme různé akce, diskuze, schůzky. Třeba na schůzce s mladými delegáty a viceprezidentem Evropské komise (EK) Fransem Timmermansem jsem se ho ptala, co EK dělá proti šíření dezinformací o změně klimatu v zemích V4, zejména pak v politice, a jak s tím můžeme pomoct. Ostatní mladí delegáti vůbec nedokázali pochopit, že ještě existuje někdo jako „popírači“ a mysleli, že je to vtip. Celkově jsme měly v delegaci teď dost volnou ruku a budeme se ji snažit využít k tomu, abychom nastartovaly nový systém zapojení do COPů a národní klimatické politiky obecně. V budoucnu se třeba půjde podobně zapojit v rámci Programu Mladých delegátů ČR do OSN. Letošní výběrové řízení se otevře na jaře.

Mají všechny země své mladé delegáty?

Bohužel, vůbec. Zastoupení v národních delegacích nalezneme u většiny evropských zemí, ale u skoro žádné ze zemí globálního jihu. Severské země mají už fungující programy Mladých delegátů OSN za klima pár let. Delegáti jsou pak zapojeni do procesů UNFCCC [Rámcová úmluva OSN o změně klimatu], národních delegací a politiky na úplně jiné úrovni s doprovázejícími ročními přípravami. Takové Polsko zas mělo letos dokonce 7 mladých delegátů, většina jich ale byla vybrána týden před konferencí.

Je to velmi emotivní a mnohé propast mezi sliby a činy přivádí k pláči.  A Česká republika přijela s ostudným projevem, za který potom získala mezinárodní ocenění „Fosílie dne“.

Jak na COP vypadal tvůj den?

Na samotnou konferenci jsem dorazila mezi 8 a 12 hodinou. Nejvíc se to odvíjelo od délky ranní fronty na vstup, která mohla být 20 minut nebo i 2 hodiny. Na ranní koordinace YOUNGO od 9 hodin jsem se připojovala online. YOUNGO je oficiální uskupení, které v procesech UNFCCC zastupuje mladou občanskou společnost. Stejně to mají uskupení vědců nebo environmentálních organizací. Pak začal poměrně chaotický kolotoč, v němž jsem se snažila sledovat jednání, která mě zajímala, zajít na přednášky a workshopy, připravit se na bilaterální schůzky, ukořistit si místo na rozhovor u zásuvky, sledovat skupinové konverzace na mobilu, oběhnout pár schůzek, fotit a tak dále. Kolem 20 nebo 21 hodiny jsem si už jen někam sedla s přáteli a po 22 nebo 23 hodině jsme to zabalili. Je to úplně skvělý! Chaos k OSN patří.

Co nejzajímavějšího jsi na COP slyšela nebo viděla?

Projev Mia Mottley, premiérky Barbadosu. (v odkazu zde)

Jaká byla na COP atmosféra? Přijde ti, že jsou některé státy více aktivní a ambiciózní ve svých cílech než jiné? A s čím přijela na COP Českou republiku?

Za Českou republiku vyjednává tým EU. Ta měla na COP přijet s nejvyššími ambicemi ze všech jako „klimatický lídr“. To se úplně nestalo, objektivně bychom jako EU měli a mohli dělat víc, ale menší aktivita je určitě v souladu s klimatickou politikou České republiky. Jinak mezi světovými státy jsou bezpochyby obrovské rozdíly, žijeme ve světě plném nerovností. Do jednání se to velmi promítlo, změna klimatu funguje jako spolehlivý multiplikátor všech problémů, kterým dané země čelí. Ty, co jsou na tom už dnes nejhůř, se skutečně nemají na co těšit. Proslovy jejich prezidentek, ministrů a premiérů jsou plné emocí.

Pro mnohé znamená oteplení o 1.5 stupně do konce století krvavou nebo žádnou budoucnost. (Foto: Bára Kvasničková)

Můžeš to přiblížit?

Pro mnohé znamená oteplení o 1.5 stupně do konce století krvavou nebo žádnou budoucnost. Dnes už jsme na 1.1 stupni, před začátkem Glasgow jsme dle současných predikcí mířili na 2.7 stupně. Zatímco v Česku může ekonom vystoupit na konferenci a tvrdit, že se kvůli klimatu ostrovy nepotápí, na COP26 nahrál ministr ostrovního státu Tuvalu vzkaz v obleku z moře. Při čtení finálního znění rezoluce se prezident konference zalkl z toho, jak byla málo ambiciózní a všem se hluboce omluvil. Něco je špatně, když už i Obama na COP26 vyzval mladé lidi k tomu, aby hlavně nepolevili své naštvání a připravili se na maraton při snahách o tlačení na své politické představitele. Osobně tu atmosféru tady miluju, ale je to velmi emotivní a mnohé propast mezi sliby a činy přivádí k pláči.  No a Česká republika přijela s ostudným projevem, za který potom získala mezinárodní ocenění „Fosílie dne“. Je tu pro nás ale dost místa pro inspiraci a urgentnost – OSN tady není od toho, aby nás zachránila, to je spíš na naší vládě a každém z nás. 

Klimatická konference skončila sice dohodou, ale ta je kritizována jako příliš málo ambiciózní. Jak vnímáš závěry konference?

Z mého pohledu byl vzhledem k předchozím COPům Glasgow velký úspěch. Je totiž potřeba rozlišit mezi kroky států, které podnikají ke snižování emisí, a platformou, která umožňuje lidem z celého světa o snižování emisí diskutovat. Skutečné kroky států jsou drasticky nedostatečné asi u všech států na světě. Věda v tomto mluví jasně. Na úrovni platformy, tedy samotné konference, jsme se v diskuzi zase posunuli, do rezoluce zavedli nové termíny jako fosilní paliva a uhlí. Do samotného konce konference nebylo ani jisté, že se to podaří. Samozřejmě žádná z rezolucí není dostatečně ambiciózní, ale ne protože by to bylo záměrem UNFCCC, ale kvůli neochotě jednotlivých států. Na konferenci se tedy nelze dívat jako na místo pro záchranu planety, ale jako na jeden z mnoha nástrojů, jak krizi řešit.

Jak se mohou mladí lidé v České republice zapojit do řešení klimatické krize?

Zajímat se o politiku, zajímat se o politiku, zajímat se o politiku. Změny takové velikosti, které potřebujeme, žádná jiná instituce než naše vláda udělat nemůže – to mám opět od Baracka Obamy. Každý si může v osobním životě zachovat pohodu tím, že dělá aktivní malé krůčky ke změně. Nemusíme být všichni oběť svojí doby. Na rozdíl od lidí z mizejících ostrovních států nebo od lidí z nejchudších zemí nebo ze zemí s autoritářskými režimy máme prostor k tomu dost věcí ovlivnit. Například má obrovský smysl zamyslet se nad tím, za co utrácíme. Někdo nekupuje maso, jiný nakupuje bez obalu, v sekáči a někdo nenakupuje věci přivezené z dálky – všechno je to skvělý a díky za to.

Studuješ obor „Global Sustainability Science“ (Globální věda o udržitelnosti) na univerzitě v Utrechtu. Co je obsahem tohoto oboru? Máme v Česku něco podobného? 

Svůj obor jsem hledala pár let, než jsem ho našla. O českém ekvivalentu zatím nevím a ráda se o něm dozvím. K tomu, co studuji, má asi nejblíže kombinaci ekonomie a environmentálních studiích, což vím, že jde studovat na MU v Brně. Na magisterské studium by to asi mělo nejblíže k oboru udržitelný rozvoj. Předtím jsem chvíli studovala ekonomii a matematiku, na mém oboru se mi teď ale více líbí, že je založen na spojování oborů a kombinování přístupů k řešení problémů. Spojovat několik perspektiv, ať už osobních, národních nebo perspektiv přírodovědných a společenskovědních oborů je při řešení klimatické krize zásadní. Vybírám si ze čtyř zaměření, moje nese název „Governance and Societal Transformation“. Stále ale váhám, jestli si studia neprodloužím a nezkusím si zaměření na energie nebo inovace.