Když nastavení mysli nestačí: K empirickým základům pedagogického optimismu

„Mozek je sval“ aneb proč si růstové nastavení mysli získalo učitele

Není proto překvapivé, že teorie růstového nastavení mysli (growth mindset) se mezi učiteli rychle ujala. Její zjednodušené verze zní intuitivně: „Mozek je jako sval, který roste s námahou“ a „Každý se může zlepšit, když se dostatečně snaží.“

Viděno touto optikou teorie růstového nastavení mysli poskytuje učitelům tři zásadní věci. Zaprvé, dává vědecký základ pro jejich přirozený optimismus – přesvědčení, že každý žák má potenciál k růstu. Zadruhé, nabízí praktickou metodu, jak tento optimismus přenést do výuky – chválit úsilí místo vrozeného talentu, zdůrazňovat hodnotu vytrvalosti a učit studenty vnímat překážky jako příležitosti k učení. Zatřetí, poskytuje jednoduchý slogan, který lze předat žákům.

Co říká věda o růstovém nastavení? Méně, než jsme doufali

Teorii vyvinula Carol Dweck v 80. letech 20. století. V principu rozděluje lidi podle jejich přesvědčení o povaze inteligence (Dweck & Leggett, 1988) – lidé s fixním nastavením mysli věří, že inteligence je stabilní, zatímco ti s růstovým nastavením věří, že se může rozvíjet. Toto přesvědčení má mít zásadní vliv na motivaci, chování a výsledky. Klíčová studie Blackwell et al. (2007) sledovala žáky během přechodu na druhý stupeň a zjistila, že studenti s růstovým nastavením dosahovali lepších výsledků v matematice. Intervence zaměřené na podporu růstového nastavení údajně vedly ke zlepšení akademických výsledků.

Ačkoliv teorie původně zkoumala přesvědčení o inteligenci, postupně se rozšířila na mnohem více oblastí. Dweck a její kolegové zkoumali dopady implicitních teorií v různých doménách, jako jsou pracovní úspěchy, zdraví a mezilidské vztahy (Bernecker & Job, 2019).

Zastánci teorie tvrdí, že může přinést výrazné změny ve výsledcích žáků již po krátkých intervencích trvajících pouze 45 minut (Yeager et al., 2019). Slib rychlých výsledků a nízké náročnosti implementace přitáhl pozornost institucí včetně nadace Billa a Melindy Gatesových, která financovala výzkum v této oblasti (Dweck, Walton, & Cohen, 2014). Growth mindset byl také zahrnut do celosvětového testování PISA v roce 2018 a 2022.

Probuzení: Teorie růstového nastavení mysli pod lupou výzkumu

Teorie růstového nastavení mysli si získala významné renomé ve vědecké i učitelské komunitě. Novější výzkumy však zásadně zpochybnily její praktické přínosy i teoretické základy. Metaanalýzy od Sisk et al. (2018) a Macnamara & Burgoyne (2022) ukázaly, že avizované dopady na akademické výsledky jsou ve skutečnosti minimální nebo nulové. Replikační studie z různých zemí, včetně Li & Bates (2020) ve Skotsku a Bahník & Vranka (2017) v České republice, neprokázaly žádné významné souvislosti mezi růstovým nastavením a akademickými výsledky.

Výzkumníci také kritizují metodologické problémy původních studií. Až třetina studií podle Sisk et al. (2018) vůbec neověřovala, zda intervence skutečně vedly ke změně nastavení mysli studentů. Z těch, které to kontrolovaly, asi polovina nezaznamenala žádný posun. To naznačuje, že i když některé intervence zaměřené na růstové nastavení mohou přispívat ke zlepšení akademických výsledků, nemusí to být kvůli změně nastavení mysli, ale díky jiným aspektům těchto programů, jako je obecná podpora motivace. Problematická je i nekonzistence samotné teorie. Například studenti by měli věřit, že jejich inteligence je tvárná, zatímco psychologický výzkum ukazuje, že inteligence je relativně stabilní.

Výsledky výzkumů tedy nejsou povzbudivé – v nejlepším případě je celá teorie značně problematická. To není pro mnohé pedagogy, včetně jednoho z autorů tohoto článku, snadné přijmout. Teorie růstového nastavení mysli totiž poskytovala elegantní teoretický podklad pro jejich profesionální optimismus a víru v potenciál růstu každého studenta.

Zpětná vazba – pedagogický optimismus, který obstojí

Opuštění této teorie však neznamená, že bychom museli rezignovat na snahu o zlepšování výsledků studentů. Při hledání solidnějších základů pro pedagogický optimismus se můžeme obrátit k rozsáhlým metaanalýzám Johna Hattieho, které poskytují přehled empiricky ověřených pedagogických intervencí. Z nich vyplývá, že zpětná vazba patří mezi nejvlivnější faktory v učení (s velikostí efektu 0,7).

Účinná zpětná vazba musí být včasná a specifická, avšak poskytování okamžité individuální zpětné vazby je pro učitele náročné. Zde však přichází na pomoc technika. AI nástroje mohou provádět rychlou „mechanickou“ kontrolu prací – identifikovat pravopisné chyby, ověřovat správnost výpočtů, nebo upozorňovat na zjevné logické nedostatky v argumentaci. To učitelům uvolní ruce pro poskytování včasné zpětné vazby s větší hloubkou.

Z praxe i výzkumu víme, že kvalitní zpětná vazba má zásadní vliv na zlepšování výsledků studentů. Na rozdíl od teorie růstového nastavení mysli jsou přínosy efektivní zpětné vazby důvěryhodně podložené. Přesun důrazu z koncepce růstového nastavení mysli na systematickou práci se zpětnou vazbou tak představuje metodologicky pevnější přístup. Účinnost zpětné vazby v praxi nám pak dává solidní důvod k optimismu ohledně rozvoje potenciálu všech studentů.

Zajímá vás výzkum v oblasti vzdělávání a výchovy dětí? Sledujte naše výsledky na www.scioresearch.com.

Literatura:

1. Dweck & Leggett, 1988
2. Blackwell et al., 2007
3. Bernecker & Job in Social Psychology in Action, 2019
4. Yeager et al., 2019
5. Dweck, Walton, & Cohen, 2014
6. Sisk et al., 2018
7. Macnamara & Burgoyne, 2022
8.  Li & Bates, 2020
9. Bahník & Vranka, 2017
10. Hattie effect size list, dne 2.5.2025