V hlavní roli ADHD

Jako pytel blech

Šije sebou vaše dítě a nevydrží chvíli v klidu? Možná je prostě jen neposedné, možná má poruchu pozornosti s hyperaktivitou, kterou lékaři označují zkratkou ADHD (z anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“). První známky této poruchy se mohou projevit už v raném dětství, ve školním věku je diagnostikována u 3–7 % dětí a v dospělosti ji nacházíme zhruba u 4–5 % populace. Je přibližně třikrát častější u chlapců než u dívek a velkou roli zde hraje dědičnost. Můžeme jen spekulovat o tom, co za vznikem ADHD stojí, jestli má větší vliv průběh těhotenství matky, nebo životní prostředí. Jisté však je, že ADHD často provázejí další duševní potíže, jako úzkosti, deprese a noční běsy, případně poruchy učení, jako dyslexie a dysgrafie. 

Jak se chová dítě s ADHD?

• Nesoustředí se, je roztěkané. Už jako malé nevydrží poslouchat pohádku.
• Nezáleží mu na tom, zda se něco dokončí. Aktivity rychle střídá.
• Skáče do řeči. Když už se dostane ke slovu, nepustí k němu nikoho jiného. 
• Je netrpělivé. Chybí mu reflexe času. 
• Zapomíná i na věci, které se pravidelně opakují.
• Chodí pozdě. Zvlášť ranní rituály mu dělají problémy.
• Reaguje nepřiměřeně. Je emocionální, impulsivní a často se ztrácí ve svých vlastních pocitech.
• Je to spíše sprinter než maratonec. Po prvním neúspěchu přestává mít o činnost zájem.
• Je tvůrčí, má obrovskou fantazii, dívá se na věci neotřelým pohledem a nebojí se autorit.

„Nechápali, že se potřebuji projevit, i když se to zrovna nehodí.“

Čtyřicetipětiminutové vyučovací hodiny dětem s poruchami koncentrace velkou šanci zazářit nedávají. Sedět v lavici a naslouchat učiteli, soustředit se na jedno téma a vytrvat, i když mě něco nudí – to vše jsou pro děti s ADHD velké výzvy a není divu, že výsledky na vysvědčení v drtivé většině případů nejsou oslnivé. Pokud dítě s ADHD projde školním věkem bez šrámů na duši, čeká ho v dospělosti dost možná čas, kdy bude jeho ADHD výhodou. Své o tom ví i Martina Kafková, majitelka agentury M-ocean, specializující se na ekologické eventy. V dětství ještě o svém ADHD nevěděla. Byla jí diagnostikována pouze porucha učení. „Říkali o mně, že jsem inteligentní, ale soudili mě za to, že nejsem schopná udržet pozornost u teorie. Učitelé oceňovali moje kreativní přístupy a řešení, ale nechápali, že se potřebuji projevit, i když se to zrovna nehodí,“ vzpomíná Martina Kafková. V současnosti jsou jí právě netrpělivost a potřeba měnit často činnosti, tedy typické projevy ADHD, v práci spíše výhodou. 

ADHD není hendikep, ale nová kvalita života

V současné době se ADHD léčí několika způsoby: farmakologicky, přičemž nedochází k celkovému útlumu, ale jen minimalizaci neklidu člověka s ADHD tak, aby se dokázal lépe soustředit. Další formou je léčba psychoterapeutická, která pomáhá lépe strukturovat aktivity a využít pozitivní schopnosti jedince. Velkou roli v léčbě hraje i fyzická aktivita. Mnoho však zmůže už prevence. Děti do tří let by neměly mít žádný přístup k mobilním telefonům a tabletům. 

„ADHD není onemocnění, jak mnozí tvrdí, ale přednost!“

Porucha pozornosti jako přednost je tématem nového představení souboru La Putyka s názvem, jak jinak než, ADHD. Niterně se dotýká šéfa souboru a režiséra představení Rosti Nováka mladšího. Podle jeho vlastních slov je téma velmi osobní. „Sám jsem byl jako dítě diagnostikován ADHD a jeden z mých synů je ADHD také,“ říká. „Když ho vidím, jak dospívá, jak bojuje sám se sebou, se svým okolím, jak hledá své sny… Jak jeho tělo a hlava někdy reagují samy od sebe a on to nedokáže ovládat nebo pochopit. Řekl jsem si, že pro něj udělám projekt. Chci, aby pochopil, že ADHD není onemocnění, jak mnozí tvrdí, ale přednost. Nová kvalita života.“

V představení, které se připravovalo celé tři roky, uvidíme osm výjimečných novocirkusových umělců z Finska, Venezuely, Kanady, Španělska, Belgie, Nizozemska a Francie. Velkolepá show s jedním z nejlepších světových žonglérů, akrobaty na tyči a akrobaty visícími za vlasy neukazuje jen nový cirkus na nejvyšší úrovni, ale upozorňuje na to, že nemusíme brát ADHD jako onemocnění. Podle Rosti Nováka je možné, že poruchou pozornosti trpěli i Kryštof Kolumbus, Albert Einstein, Wolfgang Amadeus Mozart, Winston Churchill, Leonardo da Vinci nebo Karel IV. Ať už v životě dosáhli svých cílů díky ADHD, nebo ADHD navzdory, připomínají nám, že tím, že odlišné děti oznámkujeme a zaškatulkujeme, nic nekončí. Jejich odlišnost ve výsledku může prospět nám všem. 

„Kdybych neměl ADHD, nikdy bych nedokázal vytvořit naši company, nikdy bych nezaložil Jatka78.

Kdybych neměl ADHD, nikdy bych nezačal sportovat ani malovat.

Mám ADHD a díky němu dokážu TVOŘIT.

UNAVIT sám sebe, ale i své okolí.

Mám ADHD a díky němu dokážu NIČIT sám sebe, ale i své okolí.

Mám ADHD a díky němu dokážu ZNIČIT sám sebe, ale i své okolí.

Mám ADHD a díky němu dokážu TVOŘIT.

Já sám hledám řád v chaosu.

Já sám hledám radost v chaosu.

Já sám hledám úsměv v chaosu.

Občas ale cítím, že mi exploduje mozek, a pak jsem sám.

Nechci být sám, chci být s Vámi.“

 – Rostislav Novák ml.