Ježíškovská dilemata

Pojďme před Vánoci na chvilku zapomenout na problémy vzdělávání a českého školství, na všechny statistiky a studie. Pojďme se společně pobavit o tématu založeném nikoli na datech, ale na dětských emocích a pocitech. Jak lze řešit 3 nejčastější předvánoční rodičovská dilemata?

Kdy dětem prozradit, že Ježíšek neexistuje?

Zásadní jsou dvě věci: Dětem nelhat a zároveň nesdělovat nevyžádané pravdy. Ano, je to trochu balancování na ostří nože, nicméně obě situace, pokud jsou nešikovně uchopené, mohou dětem způsobit (mini)traumata, která si budou dlouho pamatovat. Jak říká Monika V.: „Doteď vzpomínám, jak jsem okolo šesti let přišla za mámou s tím, že mám velké pochybnosti o existenci Ježíška. A ona místo toho, aby se se mnou bavila jako rovný s rovným, protože jsem byla celkem chytrá holčička, pořád trvala na tom, že Ježíšek existuje, a dodávala další a další „důkazy“, čímž se do svých lží víc a víc zaplétala. Pro mě to byla zásadní událost v tom smyslu, že jsem při ní ztratila bazální důvěru v to, že rodič nikdy nelže. Svým dětem nic takového nikdy neudělám.“ Zkušenost z opačného konce spektra popisuje Dana K.: „Na mého syna, který v šesti letech ještě bezmezně v Ježíška věřil, nastoupila má matka a před Štědrým dnem mu sdělila, že Ježíšek neexistuje. Aby se mu prý děti nesmály, že to ještě neví. Emoce, které následovaly, byly fakt intenzivní: šok, zklamání, smutek.“ Z popisovaných situací vyplývá, že každé dítě je jiné, každé dospěje k pochybnostem o Ježíškovi v jiném věku, proto ani nelze určit optimální věk, kdy diskusi o Ježíškovi s dětmi začít. Snažte se jen být citliví, respektujte vývoj svého dítěte, pokuste se do jeho prožívání empaticky vcítit.

„Vánoce budou konzumní do té míry, do jaké si je takovými uděláte vy sami.“

Vyšší výzva je, pokud zapomenete na dospělácká pravidla a přenesete se do dětského světa, kde Ježíšek znamená kouzla, fantazii, lásku. A v tomto světě „Ježíšek nosí dárky těm, kdo na něj věří“. Protože co vy víte? Jste si opravdu jisti, že Ježíšek neexistuje?

Nicméně i poté, co už i nejmladší členové rodiny tuší, jak to o Vánocích chodí, se dají hrát všechny ty milé hry okolo: dávat dopis Ježíškovi za okno nebo zvonit na zvoneček.

Kolik koupit dětem dárků, aby to bylo tak akorát? Aneb, jak moc podlehnout konzumu?

Tady je dobré dodržovat zásadu, že dítě bude dostávat dárky přiměřené finanční situaci rodiny. Snažte se vyhnout postojům typu „Dnes jsou Vánoce tak konzumní! To dříve nebývalo!“, nebo naopak „Musím dětem koupit nejnovější ajfoun, protože ho chtějí, aby se vyrovnaly spolužákům!“. Vánoce budou konzumní do té míry, do jaké si je takovými uděláte vy sami. Lidé se nemění, mění se pouze vnější kulisy. Je jen na vás, jestli společenskému tlaku podlehnete, nebo ne.

Co se týče dárků samotných, je vždycky dobré mít alespoň jeden dárek, který si dítě opravdu přeje (tj. alespoň jeden z dopisu Ježíškovi), pak jeden, který pro ně bude překvapením (tady je užitečné zaznamenávat si v průběhu roku nápady, které dítě pronese jen tak mimochodem), a nakonec jeden malý, který bude jen tak pro radost (ideálně takový, o kterém dítě ví, že byste ho za normálních okolností nekoupili; tím více ho pak ocení). A to úplně stačí, protože přímá úměra „čím více dárků, tím větší radost“ naštěstí neplatí.

Chcete-li svátkům přidat další rozměr, je fajn vyvažovat dárky i nějakými nekonzumními tradicemi, třeba odnést zvířátkům do lesa jablka.

Jak si užít advent bez stresu? Jak mít Vánoce plné klidu?

I když dokážete úspěšně čelit konzumním tlakům ze strany společnosti, stále nemáte vyhráno. Pozor si dejte i na imperativy vnitřní: „Musím mít napečeno alespoň deset druhů cukroví!“, „Musím vygruntovat byt, včetně mytí oken!“, „Musím navštívit všechny příbuzné!“… poznáváte se? Ale kdy jindy než o Vánocích bychom měli dělat věci podle sebe, abychom se my sami cítili dobře? Okna proto klidně umyjte, ale jen pokud jsou umytá okna důležitá pro vás. Pokud byste je měli mýt, protože to tak říkala maminka, raději si uvařte svařák a dejte nohy nahoru. Děti si totiž z Vánoc nebudou pamatovat umytá okna, ale pocit. Pocit pohody, nebo naopak stresu.

Jestli chcete prožít pohodový advent, dělejte jen to, co máte rádi. Děti vezměte s sebou a zapojujte je: choďte na vánoční trhy, jděte si zazpívat do kostela koledy, navštivte vánoční divadelní představení, zkuste brusle na vánočně vyzdobeném kluzišti, dojměte se na vánoční besídce. Protože jaký budete mít advent, záleží jen na vás.

 Šťastná Vánoce vám všem!