3 zásady, jak vyjít s pubertálním potomkem

Pubertu prý příroda zařídila proto, abyste dostali šanci se od potomka odpoutat. Protože odpoutat se od protivného, věčně držkujícího puberťáka jde nesrovnatelně snáz než od roztomilého batolete nebo spolupracujícího malého školáčka. Separace je každopádně zdravá a potřebná, otázkou pouze je, nakolik nepříjemná musí být pro obě strany. Dnes pro vás máme 3 zásady, které považujeme za důležité. Netvrdíme, že pokud se jimi budete řídit, bude vše úplně snadné. Ale snadnější jistě.

1. Nehroťte kraviny

Jinak se v očích vašeho puberťáka zbytečně diskreditujete, přestane vás brát vážně. Za trapnou matku/otce asi budete občas i tak, ale to berte jen jako jeho řečnické cvičení, on si prostě nemůže pomoct a vymezit se musí. Abyste byli schopni takové „rebelie“ rozdýchat, často pomůže úplně jednoduchá mantra typu „to ne on, to hormony“. Můžete si samozřejmě vymyslet svoji vlastní, fantazii se meze nekladou. Kromě toho je dobré si osvojit nějaké meditační techniky, to když na vás váš puberťák začne zkoušet záměrné provokace.

A boj si schovávejte jen na opravdu podstatné věci.

Chcete pár klasických příkladů? Ofina dlouhá tak, že jste přesvědčeni, že potom jistojistě začne šilhat. Oblečení, které potomkovi dle vašeho názoru ani trochu nesluší. Jasně, u holky bývá celkem těžké, když se z růžové barvy s volánky a flitry překlopí do komplet černé, aby zapadla, protože identifikace se skupinou je pro každého puberťáka klíčová. A vy můžete mít zaprděné kecy, že jí v krátkých tričenkách jistě nastydnou ledviny, nebo se včas zarazíte a necháte rozhodování na ní.

A ještě jedno všeobecně platné pozorování – nejvíce v pubertě zpravidla blbnou ty děti, které mají nejpřísnější výchovu. Mají se totiž proti čemu bouřit.

2. Hlídejte si své hranice

Nemusíte strpět každý puberťákův rozmar, jen aby byl doma klid. Máte právo se jasně vymezit, pokud se problém týká vás osobně, mladších sourozenců nebo společného soužití.

Pokud vám vadí nepořádek, klidně vykažte puberťáka do jeho pokoje. Tam ať si hospodaří, jak umí, ale ve společných prostorech prostě nepořádek, poházené ponožky či nedojedené svačiny mít nechcete. Takový požadavek je legitimní, i když puberťák bude mít pravděpodobně tendence ho neustále porušovat a hranice zkoušet. Pokud navíc dokážete svůj požadavek pronést asertivním, nikoli agresivním nebo manipulativním způsobem, máte velkou naději na úspěch.

pixabay.com

3. Mějte (budoucí) vztah s puberťákem na prvním místě

I když nejde o kraviny podle bodu jedna, může se stát, že při některých tématech na sebe budete s puberťákem zásadně narážet. Ne s každým, někteří náctiletí bývají poměrně v pohodě, nicméně třeba zrovna vy máte doma ten problematičtější exemplář. Klasikou bývá školní disciplína. Pokud se tedy vaše konverzace smrskne na vyhrocené diskuse o jediném tématu, např. o známkách ve škole, na víc není místo a taková situace trvá delší dobu, je na čase zpozornět.

Protože stojíte před volbou – na školní disciplíně a známkách trvat s rizikem, že si vztah nenávratně poškodíte, neboť se téma školy stane jediným (a výlučně konfliktním) tématem, které spolu řešíte. Anebo vyhodnotíte, že riziko poškození vztahu je natolik velké, že vám nestojí za to a že vztah je prostě důležitější. Pak můžete zodpovědnost komplet přenést na něj a jen doufat, že to, co jste do něj až doteď vložili, se nějakým způsobem projeví a on se sám od sebe vzpamatuje. Což se v takových případech často opravdu stane. Kromě toho je puberťák už prakticky dospělý, proto byste se k němu jako k dospělému měli chovat.

A až puberta přejde, navážete zase vztah, kvalitativně úplně jiný. Vztah dvou dospělých lidí. Pokud se budete držet našich rad, bude váš vztah (snad) bez předchozí hořkosti. I přesto vám (jen tak pro jistotu) přejeme hodně štěstí. Které zásady se osvědčily vám? Podělte se o ně v komentářích.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close