Mnohojazyčná výuka – jedinečná příležitost nebo překážka na cestě za vzděláním?

České maloměsto. Ve třídě osmiletého gymnázia sedí asi třicet školáků, z čeho téměř třetina používá  češtinu jen ve škole. Doma mluví vietnamsky, rusky, ale i čínsky nebo německy. Zní vám to povědomě?

Globalizace a migrace se lavicím nevyhýbá a znalost cizích jazyků je v dnešním světě nutností. Rada EU i RVP (Rámcový vzdělávací program) dokonce označují mnohojazyčnost za jeden z dlouhodobých vzdělávacích cílů. Díky tomu začínáme s výukou angličtiny ve školách brzy, ale žáky, kteří odmalička mluví několika jazyky, často nijak nepodporujeme. Jak využít potenciál kulturně pestrých tříd na maximum? A jaké výhody našim dětem mnohojazyčnost přináší?

Mezi lingvisty není jasná shoda, a je proto jednodušší říct, co mnohojazyčnost není, než termín jasně definovat. “Mnohojazyčnost nutně neznamená dokonalou a stabilní znalost dvou nebo více jazyků a zároveň neznamená ani ovládání několika jazyků na stejné úrovni.” (Janík, 2014) 

Pokud tedy máme ve třídě druháčka z Ukrajiny, říkejme mu třeba Igorek, který mluví doma s rodiči ukrajinsky a rusky, ale ve škole komunikuje česky, je multilingvní? Může být považován za mnohojazyčného, ačkoliv ve svých rodných jazycích neumí číst ani psát. Z výzkumů vyplývá, že takto jazykově vybavené dítě může mít v budoucnu větší problémy s porozuměním textu než jeho spolužáci. Taky pro něj bude složitější v češtině verbálně vyjadřovat své emoce. Pokud se mu však dostane podpory ze strany školy a rodičů, kteří mají na jazykový rozvoj syna zdaleka nejzásadnější vliv, má Igorek v životě vyhráno.

„Mnohojazyčné třídy přímo přispívají k psychické pohodě žáků i budování tolerantní společnosti.“ Foto: Unsplash.com.

Studie mluví jasně – už bilingvní, tedy dvojjazyční studenti, si snáze osvojí další jazyky. Představte si, že řídíte auto. Naučit se řídit autobus nebo kamion už nebude tak těžké, protože pravidla silničního provozu ani brzda a plyn se nemění. Stejně to funguje i s biflováním gramatiky. Zároveň nezáleží na tom, zda je dítě bilingvní od malička, či se druhý jazyk naučilo ve škole. Osvojit si další řeč bude jednodušší ve všech případech (Cenoz, 2013).

Již znalost více než tří jazyků dále posiluje rozhodovací schopnosti, protože díky neustálému žonglování s několika řečmi se mluvčí učí rychle rozlišovat podstatné a nepodstatné informace. Další překvapivá výhoda mnohojazyčnosti se projeví až v pozdějším věku. Multilingvismus zpomaluje nástup Alzheimerovy choroby v průměru o 5 let, neboť‘ mozek polyglotů se lépe umí vyrovnat s odumíráním tkáně a rychle vytváří nová spojení mezi zbývajícími neurony.

A jaké benefity přináší mnohojazyčnost přímo do školních lavic? Finská základní škola zapojila do experimentální výuky rodné jazyky všech svých žáků a pozorovala jasné zlepšení koncentrace a sociální interakce mezi studenty a učiteli. Ve Švédsku zase čtyřletý státní program na podporu výuky studentů minoritního původu překvapivě pomohl zlepšit spolupráci učitelů a rodičů. Ředitelé zapojených škol také pozorovali stejnou změnu v chování svých pedagogů jako ve Finsku. Učitelé se více zapojovali do rozhovorů s dětmi a naučili se inovativně propojit výuku jazyka s předměty jako je matematika či přírodní vědy. 

Mnohojazyčné třídy tak přímo přispívají k psychické pohodě žáků i budování tolerantní společnosti. Většina našich učitelů však vystudovala pedagogické fakulty ještě před nástupem globalizace a vzestupem ekonomické migrace, která do Čech přivedla i našeho Igorka. Jak mu tedy ve škole můžeme pomoci? 

1. Peer-to-peer learning 

Jedna z nejefektivnějších metod napříč kontinenty je peer-to-peer přístup, tedy učení se od vrstevníků. Igorek může z řad spolužáků dostat parťáka, který mu bude během hodiny pomáhat s těžkými slovíčky a několikrát měsíčně se s ním po škole sejde, aby pomohl s úkoly nebo se slohem. Spolužáci by do této pomoci samozřejmě neměli být nuceni, studie však ukazují, že děti taková spolupráce baví a časem se  chtějí zapojit všechny. Igorek se taky bude cítit více respektovaný a ostatní děti se naučí toleranci a ohleduplnosti.

2. Dejme žákům a jejich rodinám slovo

Dějepis, občanská výchova, zeměpis, ale i literatura skýtá nespočet kulturních témat, o kterých budou děti imigrantů vědět možná víc, než učitel. Proč toho tedy nevyužít? Žáci si mohou připravit krátké kulturní workshopy, přinést z domova tradiční pokrmy na ochutnání nebo dokonce pozvat rodiče či prarodiče, aby o realitě života v jejich vlasti vyprávěli z vlastní perspektivy. Žáky autentické návštěvy zpravidla baví víc než učebnice a škola navíc může profitovat z prohloubení spolupráce s rodinou.

3. Mnohojazyčnost a kreativita

Respekt vůči cizím jazykům a kulturám by neměl být pouze prázdnými slovy. Bilingvní a trilingvní instituce se shodují na tom, že prostory školy musí kulturní rozmanitost vizuálně reflektovat. Různé jazykové varianty by měly být neustále na očích. Pádové otázky visí v mnoha třídách, tak proč si je vedle toho nevyvěsit i v minoritních jazycích žáků a demonstrovat, že gramatika funguje ve všech podobně?

4. Jazykové kmeny

Pokud je ve třídě více dětí se společným cizím jazykem, nebojme se je nechat občas pracovat na projektech či referátech společně a dát jim tak možnost mluvit jejich rodnou řečí. Ze studií jasně vyplývá, že integrace mateřských jazyků do výuky nijak nenaruší prospěch ani pokrok v učení se řeči nové, v Igorkově případě tedy češtiny. Naopak třídě jasně ukážete, že jakékoliv znalosti se cení. 

5. Pozitivní motivace

Vyučovat cizojazyčné žáky je výzva. Pedagog často musí trávit několikanásobně více času s přípravami, hledáním vhodných materiálů či individuálních konzultací, což při současném vytížení učitelů hraničí s úkolem téměř nemožným. Pomoci proto může i pouhá změna myšlení a přístupu. Namísto opravování každé chybičky, kterou Igor udělá, je lepší zaměřit pozornost na obsah žákova sdělení, spíše než na formu, nesprávnou větnou skladbu či silný přízvuk.

Děti přicházející z cizích zemí sice jednou ze své mnohojazyčnosti budou profitovat, v mnoha případech se však taky setkávají s xenofobií, znevýhodněnou sociální situací  i vysokými nároky ze strany rodin, které často česky nemluví a potřebují jejich asistenci na úřadech či v obchodech. Prostá upřímná pochvala a osobní individuální přístup za takových podmínek dokážou s dítětem udělat divy. 

České školství čeká směrem k mnohojazyčnosti ještě dlouhá cesta, mnohé důležité změny už se však napříč republikou podnikají. Učitelé, klidně začněte malými krůčky a nebojte se učit z vlastních chyb. Rodiče, nebojte se ptát na jazykové programy škol a poukazovat na potřeby, které děti v dnešní společnosti mají. Zároveň se všichni snažme mít trpělivost a pochopení, protože školám bude adaptace na globalizovaný svět ještě chvilku trvat. Benefity, které na konci této cesty na Igorka a ostatní děti čekají, za naše společné úsilí ovšem stojí. 

Tištěné zdroje:

Cenoz, J. (2013) The influence of bilingualism on third language acquisition: Focus on multilingualism. Language Teaching 46: s. 71-86 

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Close
Close