Politici ukázali, co si myslí o budoucnosti školství
Musí se změnit výuka studentů učitelství? Jak pomoci kantorům po pandemii? Na tyto a další otázky hledali odpovědi zástupci sněmovních stran v předvolební debatě o školství, kterou uspořádala organizace Učitel naživo. Navázala tak na výzvu Domácí úkoly 2021, ke které se připojily další subjekty zabývající se vzděláváním.
Dne 8. června 2021 se uskutečnila debata zástupců sněmovních stran o školství, kterou uspořádala nezisková organizace Učitel naživo. Smyslem debaty bylo reagovat na výzvy, jež předložila iniciativa Domácí úkoly 2021. Pozvání přijalo celkem devět hostů: ministr školství Robert Plaga (nestraník za ANO), poslanci Petr Gazdík (STAN), Martin Baxa (ODS), Pavel Jelínek (SPD) a Marek Výborný (KDU-ČSL), člen výboru Turnaje mladých fyziků Daniel Mazur (Piráti), náměstek hejtmana Jihočeského kraje Pavel Klíma (TOP 09), poslankyně Kateřina Valachová (ČSSD) a předsedkyně Krajské rady KSČM Marta Semelová.
Na začátku debaty měl každý řečník ve dvou větách shrnout předvolební plán pro školství strany, kterou zastupoval. Podle Roberta Plagy umí Česká republika psát strategie, ale už ne je realizovat. Koncepce českého školství bylo první téma, kde se názory diskutujících různily. Zatímco Petr Gazdík chtěl prosadit školství bez revoluce, návrhy ostatních ne vždy s postupným vývojem počítaly. Stejně tak se různě vyjadřovali k Rámcovým vzdělávacím programům zástupci ODS a Pirátů. Zatímco Martin Baxa byl obecně pro jejich redukci, Daniel Mazur nemluvil o škrtech, nýbrž o reformách, které by se rozvíjely kompetence žáků.
Marta Semelová ve svém projevu zdůraznila podporu státních škol, především pak malotřídek. Naopak Marek Výborný se v závěru svého projevu zmínil o důležitosti základních uměleckých škol. Kateřina Valachová představila myšlenku fondu pro financování odborného školství a propojení absolventů a zaměstnavatelů. Podle Pavla Jelínka bylo vizí SPD školství bez inkluze a bez propagace jakékoliv ideologie. Podle Pavla Klímy je nutné zvýšit prestiž pedagogických fakult, aby se nestávalo, že na ně budou přicházet studenti z nouze. Tím vlastně uvedl první velké téma debaty, a to profesní přípravu vyučujících.
Reforma je nutná, jen je otázka jaká
Blanka Vaculík Pravdová, odbornice na vzdělávání, promluvila ve svém příspěvku o přechodu absolventů učitelských programů do praxe. Zdůraznila, že do škol mají nastupovat učitelé, nikoliv odborníci na vyučovaný předmět. (Podle současné legislativy je na druhém stupni základní školy, odpovídajících ročníků víceletých gymnázií a tanečních konzervatoří a na středních školách oprávněn učit absolvent magisterského učitelského programu, případně neučitelského programu, získá-li pedagogické minimum v programu celoživotního vzdělávání.)
O tom, že by se vzdělávání budoucích vyučujících mělo reformovat, panovala mezi debatujícími vesměs shoda. Robert Plaga upozornil, že studenti učitelství mají málo praxe, a Petr Gazdík, sám absolvent učitelství, volal po změně výuky už přímo na pedagogických fakultách. Stejně tak podle něj na mnoha školách chybí institut takzvaného provádějícího učitele, tedy zaměstnance školy, jenž by se studentům na praxím věnoval. Martin Baxa byl o něco optimističtější než jeho předřečníci a vyslovil názor, že pedagogické fakulty se zlepšují. Všichni tři se však shodli na tom, že práce kantora by měla být otevřena i odborníkům z praxe, doplní-li si příslušné kvalifikace.
Třetina nechce učit
Na úvod dalšího bloku promluvila Markéta Popelářová, začínající učitelka na základní škole a členka rady iniciativy Otevřeno, jejímž cílem je změnit přípravu budoucích vyučujících. Ve svém příspěvku mluvila o tom, jak těžké bylo si před okolím uhájit výběr učitelské profese a jak málo praxe měla jako studentka – „desítky hodin“. Zmínila také statistické šetření mezi uchazeči na pedagogické fakulty, podle kterého jich zhruba třetina odpověděla negativně na otázku, zdali chce jít učit.
Jedním z důvodů, proč je ve školství málo lidí, je podle debatujících platové ohodnocení vyučujících, nicméně padla i další vysvětlení. Marta Semelová upozornila na genderovou nevyrovnanost učitelských sborů (nadměrný počet žen) a Daniel Mazur zmínil, že dochází k odchodu starších učitelů do důchodu, za něž školy nestíhají sehnat náhradu. Marek Výborný navázal na předchozí blok a vznesl návrh na zákonnou definici provázejícího učitele. Během debaty došlo i na diskuzi o uvádějících učitelích, tedy těch, kteří provádějí, řečeno světem byznysu, onboarding nastupujících učitelů.
Covid se na učitelích podepsal
Tématem posledního bloku byl dopad pandemie COVIDu-19 na vyučující. Sociolog Daniel Prokop, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a člen Národní ekonomické rady vlády a expertní skupiny pro tvorbu Strategie vzdělávání 2030, představil výsledky výzkumu na něj zaměřené. Ve srovnání s obdobím před pandemií věnovali vyučující více času přípravě na výuku a zároveň narostl počet těch, kteří splňují kritéria vyhoření. Hrozí také odchody stávajících zaměstnanců v počtu nižších desítek procent.
Kateřina Valachová vidí jako cestu ven podporu metodiků prevence vyhoření a zároveň finanční podporu doučování, díky kterým by se snížil objem práce již tak přetíženým učitelům. Pavel Jelínek upozornil, že škola je místo k učení, nikoliv k testování, a zmínil i důležitost osobního kontaktu mezi vyučujícími a studenty nebo žáky. Taktéž vyzdvihl přínos pandemie v tom, že asistenti pedagoga skutečně asistovali pedagogům, nikoliv žákům, což byla v době předcovidové školní praxe. Pavel Klíma vyšel ze své praxe dlouholetého ředitele základní a mateřské školy (funkce, kterou před půl rokem opustil) a jako další výhodu zmínil zlepšení počítačové gramotnosti pedagogického sboru. Stejně tak zmínil důležitost školních psychologů.
Celou debatu je možné zhlédnout zde.