Proč se podívat na extrémní seriál o středoškolácích Euphoria
Na tuzemské obrazovky právě doputovala druhá řada seriálu Euphoria. K čemu je dobré podívat se na dramatický seriál o dospívání, který vypráví příběh skupiny středoškoláků snažících se vyznat v lásce, přátelství, ve světě drog, sexu, traumat a sociálních sítí? Třeba proto, že chcete vědět, co se může stát, když vyrostou děti, co by mohly účinkovat v Klusákově dokumentu V síti.
Seriál Euphoria, který na tuzemské obrazovky přináší stanice HBO se těžko vystihuje. Představte si High School Musical (americký muzikálový film z roku 2006), ale teď si do něj dosaďte následující postavy: Rue, která je závislá na drogách, její transgender kamarádku Jules, která se online seznámí s Natem, školním fotbalistou, co je schopný zmlátit člověka, až zůstane ležet v krvi na zemi, a třeba Kat, co si přivydělává erotickými schůzkami přes webkameru. Všechno to jsou středoškoláci. Místo zpívání v muzikálu berou drogy, jsou v depresích a smějou se dickpickům. Proč se na takový seriál dívat? Protože když dáte všechny tyto postavy dohromady, vznikne místy sice vzdálený ale jinde realitě bolestně blízký pohled na problémy dnešních teenagerů. A podívat byste se měli zvlášť, jestli nevíte, co je to dickpic.
Extrémní seriál
Nemá vůbec cenu tvrdit, že Euphoria je přesným vyobrazením života na střední. Není a nesnaží se o to. Jak si můžete přečíst v jiném článku, Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách ukazuje, že středoškoláci dnes méně kouří, méně pijí alkohol a volný čas tráví spíš s mobilem v ruce než na divoké párty. Omyl o narůstajícím nezodpovědném chování mladých vtipně glosují The New York Times: „Dostávají se do méně automobilových nehod i fyzických soubojů. S menší pravděpodobností nedokončí střední školu, s menší pravděpodobností mají sex a s menší pravděpodobností otěhotní. Páchají méně zločinů. Dokonce nosí helmu na kolo.“ Mladí Češi sice za evropským i americkým trendem zaostávají, ale směr je stejný.
Euphoria na to jde jinak. Ze života mladých si bere ty největší extrémy a všechny dává dohromady. Například předtím, než se v seriálu Jules seznámí s fotbalistou Natem, domluví si přes Grindr (obdoba seznamovací aplikace Tindr) schůzku s neznámým vdaným mužem v motelu za městem. Nebo Kat, na kterou je vyvíjen nátlak, aby měla sex s klukem na párty, jen aby to někdo natočil a video zveřejnil online. Snad jen málo středoškoláků na mobilu shromažďuje intimní fotky svých spolužáků (tak jak to v seriálu dělá Nate), ale to neznamená, že takové fotky nebo videa nevznikají. Mnoho učitelů jistě potvrdí, že na nejedné škole se pak podobné fotky začaly i šířit po třídních chatových skupinách. Nebo ony dickpics – fotky penisů zaslané přes internet, často anonymně. V jedné z nejkomentovanějších scén z první řady seriálu hlavní hrdinka Rue provádí diváky právě těmito fotkami. Všechny zmíněné příklady rozhodně nejsou normální, jak by mohlo vypadat z Euphoria. Před pár lety tu však ještě nebyly vůbec. Svými extrémy se Euphoria snaží ukázat, co všechno je dnes vůbec možné.
Seriál, co odhalí generační změny
Přesuňme se na chvilku k jiným filmovým dílům. V roce 2016 vyšel Semestr (k vidění zde). Ten si místo vyhrocených příběhů vybral pro generační představení pouze obrazovku počítače a všechno, co se na ní mihne, když před ní sedí vysokoškolák. Celé vyprávění spočívá v přepínání z Facebooku na Skype, Wikipedii, Instagram nebo SnapChat. Tomáš Feřtek seriál pro Respekt výborně okomentoval: „Kolik z těch aplikací znáte? Umíte je použít? Rozumíte, o čem se tu mluví? V tu chvíli vám naplno dojde, jak moc se změnily naše děti. Pořád mají dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu, ale uvnitř ní se zjevně odehrává něco jiného, než jsme byli zvyklí.“ Už je to více než 5 let, co Semestr vyšel, tak snad vyjmenované aplikace zas tak nikoho nezaskočí. Ostatně většinu z nich dnešní středoškoláci už nahradili jinými. Třeba Facebook se za tu dobu proměnil v sociální sít téměř výhradně pro starší.
V roce 2020 pro změnu v Česku rozpoutal debatu celovečerní dokument Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Ten záběr otočil. Místo na obrazovku počítače, se díváme na všechno, co může být vidět v dětském pokojíčku při zapnuté webkameře. V dokumentu tři herečky předstírají, že jim je 12 a komunikují se sexuálními predátory, nejčastěji staršími muži, kteří je sami vyhledali. Ti před nimi na obrazovkách onanují a nebojí se je i vydírat, když nebudou dělat, co po nich chtějí. Jules, jedna z hlavních hrdinek Euphoria, ve scéně, kdy se seznámí a následně setká v motelu s vdaným mužem, jako kdyby ukazovala, co se může stát o pět let později.
V tomto ohledu Euphoria navazuje na vyobrazování nových generačních fenoménů v Semestru i V síti. Akorát je poprávu omezena na 18+. Ne že by to ale někoho pod 18 odradilo.
