10 tipů, jak vést děti k samostatnosti

1. Není třeba dítě cíleně učit samostatnosti už od nemluvněte

Jedna z nejškodlivějších rad totiž říká, že pokud dítě v příslušném věku nezvládne dovednost xy, potáhne se to s ním celým životem. Pokud se dítě v předškolním věku nezvládne samostatně obléknout, bude z něj jistojistě mamánek neschopný opustit maminkovskou náruč a bydlení i v pokročilém věku. Prostě rady, které rodiče jen stresují. Je to právě naopak: čím víc jistot v raném dětství dětem poskytnete, tím samostatnější nakonec budou.

2. Neorientujte se podle toho, co „by se mělo“, nepodlehněte tlaku okolí

Prostě zapomeňte na moudra, na která bývají experti prarodiče nebo rodiče ostatních dětí, kteří se potřebují neustále srovnávat a předvádět. Úplně ukázkově je to vidět na učení na nočník: prarodiče hrotí, někteří z ostatních rodičů hrotí, přitom vůbec o nic nejde. Dokud není dítě zralé, stojí vás to jen spoustu a spoustu úsilí, kdy výsledek ani vzdáleně neodpovídá vynaložené námaze. A pak to najednou přijde samo, protože každé dítě je zralé v jiném věku. Kolik stresu jste si mohli ušetřit!

3. Uvědomte si, co je pro vás prioritní, a nepodstatné věci neřešte vůbec

Svět se nezboří, pokud pomůžete dítěti se ve školkové šatně převléci, vás by to jinak stálo jen nervy a dítěti by to v jeho samostatnosti nijak zásadně nepomohlo.

4. U témat, která vyhodnotíte jako podstatná a která pomohou vašemu dítěti posunout se dál, můžete použít mírný tlak

Zkoušejte dítěti lehce nadhazovat věci, které pro ně mohou být výzvou. Výzvou právě tak akorát: ani příliš náročnou, ani příliš lehkou. Cílem totiž je, aby ji dítě zvládlo, ovšem s vynaložením (někdy nemalého) úsilí. Nebojte se prostě zkusit něco náročnějšího, kde dítě zažije i mírné nepohodlí. Pokud se totiž dokáže překonat, bude to pro ně velký skok vpřed a bude na sebe náležitě pyšné, což je jeden ze základů budoucí sebedůvěry. Protože pochopí, že pokud se opravdu snaží, dokáže velké věci.

5. Dítě do ničeho příliš netlačte, nic nedělejte na sílu

Pokud dítě není zralé, případný neúspěch ho jen hodí o několik fází zpět, může ho dokonce znejistět i v tom, co už zvládá. Násilné zocelování dítěte opravdu není nejlepší nápad, i když bohužel často praktikovaný.

6. Věřte své intuici, ta funguje nejlépe

Vy sami cítíte, co vaše dítě zvládne. Vy své dítě znáte nejlépe. Vy sami dokážete nejlépe rozlišit, o kterou situaci z předchozích dvou bodů se jedná.

7. Dejte dítěti prostor

Aby mohlo dítě svou samostatnost postupně budovat, je potřeba mu odmala nechávat prostor, který bude jen jeho. Pokud se mu totiž každou volnou chvilku věnujete a rozvíjíte ho, pro vlastní iniciativu mu už moc možností nezbude. Stejným problémem bývá, když mu život nalajnujete, aniž byste mu dali příležitost se na rozhodování jakkoli podílet. Mnohem lepší je poskytnout dítěti co největší rozhodovací možnosti a pak samozřejmě jeho rozhodnutí respektovat.

8. Pokud dítě projeví zájem něco zkusit samo, podpořte ho

I když se bojíte (že se řízne, že spadne, že vytopí koupelnu, …), pro váš strach v takových momentech není místo. Naopak, dítě by z vás mělo cítit, že mu a v ně věříte. Důležité je neprošvihnout správný moment, protože pokud se vám podaří kvůli svému strachu dítě od vybrané aktivity odradit, může trvat opravdu dlouho, než se k ní znova odhodlá. Jestliže se vám však podaří zvládnout své strachy, můžete být velice překvapeni: když totiž dáte dětem svobodu, často dokážou věci, které byste do nich vůbec neřekli.

9. Učit dítě samostatnosti funguje pouze v případě, že ho zároveň učíte i odpovědnosti

Bez ní to nejde, přičemž jednoznačně nejlepší metodou je metoda přirozených důsledků. Důležité je také nepřehnat to s protektivností, nechránit dítě za každou cenu před jakýmkoli selháním.

10. A poslední zásada: při všech těch co možná nejsprávnějších výchovných přístupech nezapomínejte na sebe

Ne vše se totiž řídí potřebami dítěte, vaše potřeby jsou stejně důležité. I ty si zaslouží respekt.

A teď už můžete jen dítě bez obav vypustit do života!