Inspirace jménem Summerhill

V naší základní škole SMART v Roudnici nad Labem poskytujeme základní vzdělání se zaměřením na silné stránky žáků, klíčové dovednosti, angličtinu a digitální gramotnost. Rádi hledáme nové cesty pro naši školní práci a zamýšlíme se nad tím, jaké vzdělání budou žáci potřebovat, aby uspěli v rychle se měnícím světě 21. století. S nadšením jsme proto uvítali možnost strávit týden v demokratické škole Summerhill v anglickém Suffolku.

Jaká myšlenka se skrývá za Summerhillem?

Summerhill byl založen před téměř 100 lety pedagogem A. S. Neillem. Dlouhá historie a stabilní zájem rodičů o zápis do školy je potvrzením toho, že i když se jedná o alternativní vzdělávací koncept výrazně odlišný od fungování běžných škol, Neillovy ideje jsou živé a smysluplné i v dnešní době.

Čím se demokratická škola Summerhill liší od školy, jak ji zná většina z nás? A. S. Neill věřil, že děti samy nejlépe vědí, co se potřebují naučit, a proto není třeba jim organizovat výuku, nýbrž jim nabízet různé příležitosti ke vzdělávání a nechat na nich, co a kdy si vyberou. Pro život demokratické internátní školy jsou současně nutná pravidla, která společně vytváří školní komunita. K té patří dospělí i děti, které mají v samosprávě školy stejná práva. Summerhill není školou bez řádu, ale místem, kde každý může dělat to, co chce, pokud jeho chování nezasahuje do svobody ostatních a nenarušuje školní pravidla.

Výuka v demokratické škole v praxi vypadá tak, že žáci Summerhillu, ve věku 5 až 17 let, se na začátku každého školního roku zapisují na libovolný počet hodin podle svého výběru. Volí si taková témata, která je osobně zajímají a baví, případně je potřebují pro přijetí na vybranou vyšší školu. Obvyklý počet žáků školy se pohybuje mezi 65 a 80 dětmi a umožňuje 12 až 15 učitelům věnovat se každému individuálně nebo v malých skupinkách. Práce žáků není nijak formálně hodnocena, učitelé nevystavují vysvědčení ani certifikáty. Pokud se rodiče zajímají o školní výsledky svých dětí, učitel je informuje pouze v případě, že s tím žák souhlasí.

Učitel přizpůsobuje výuku žákům na míru, s ohledem na jejich aktuální znalosti, studijní dovednosti a silné stránky. Učebny jsou menší, útulné, vybavené spíše jako pokoj studenta než školní třída. V letních semestrech jsou třídy často prázdné a děti najdete na hřišti, v lese, nebo na školní plovárně; podzimní večery v Summerhillu naopak nabízejí pohled do útulné studovny plné soustředěných žáků, kteří se věnují přípravě ještě v osm hodin večer. Vedle hlavní brány stojí nenápadná budova, kde se odehrávají zkoušky potřebné pro přijetí na vyšší školu. Starší žáci sem přicházejí v momentu, kdy se cítí připraveni zkoušku zvládnout. Vzdělávání dětí v Summerhillu je tedy od počáteční fáze čtení a psaní až po výstupní zkoušky záležitostí jich samotných a učitelé je na této cestě provázejí.

Škola Summerhill nabízí internátní studium i denní docházku, kterou využívají především nejmenší žáci. Internátní život je pro děti příležitostí poznat velmi dobře své spolužáky a navázat hluboká přátelství, jež prospívají fungování celé komunity. Škola se navíc nachází v krásném prostředí původního arboreta, kde jsou školní budovy rozmístěny po celém parku. Jeho prostředí uspokojuje přirozenou potřebu dětí i dospělých trávit čas venku a v přírodě. Žáci mohou kdykoliv během dne přerušit studijní práci a pobývat na školním pozemku, který nabízí zelená zákoutí mezi stromy, hřiště pro menší děti, rostlinnou zahradu nebo U-rampu.

A. S. Neill věřil, že děti samy nejlépe vědí, co se potřebují naučit, a proto není třeba jim organizovat výuku, nýbrž jim nabízet různé příležitosti ke vzdělávání a nechat na nich, co a kdy si vyberou.

Výrazným a jedinečným prvkem Summerhillu je demokratický systém rozhodování a nastavování pravidel školní práce a společného soužití. Všichni žáci, učitelé i personál školy se pravidelně třikrát týdně scházejí na školním shromáždění. Zde společně diskutují o každodenních problémech, společně vytvářejí a, v případě potřeby, také mění pravidla fungování školy. Každého návštěvníka Summerhillu určitě překvapí, že principy svobody, rovnosti a demokracie jsou zajištěny dlouhým výčtem pravidel a povinností členů komunity, od prostého stanovení času večerky pro jednotlivé věkové skupiny žáků přes zákaz pobývat v posteli mezi osmou a dvanáctou hodinou dopoledne, schvalování společných výletů až po investování peněz ze školního fondu.

Veškerá pravidla jsou sepsána v majestátně vyhlížející knize, kterou si můžete kdykoliv prolistovat ve společné jídelně. Napadá vás, že školní řád má přece každá škola? Rozdíl oproti klasickému seznamu povinností a omezení ve škole platných je v Summerhillu zásadní – každý žák může kdykoliv vyjádřit nesouhlas s kterýmkoliv pravidlem a navrhnout jeho změnu. Děti i dospělí pravidla školy nejen dodržují a nepokoušejí se je obcházet, ale sami také upozorní na prohřešky ostatních a vybízejí prostřednictvím shromáždění k nápravě. Takovýto svobodný prostor pro vyjádření a možnost spoluvytvářet školní pravidla je skvělou prevencí šikany a dalšího asociálního chování.

V kuchyni ale není žádný zvláštní stůl pro učitele, každý dospělý, který přijde na oběd, se postaví na konec fronty a čeká, až na něj přijde řada.

Společný život dospělých a dětí různého věku umožňuje mladším učit se od starších. Mezi žáky vyšších ročníků jsou vybíráni tzv. ombudsmani, na které se ostatní obracejí v případě, že se dostanou do konfliktu s dalšími členy komunity. Ombudsmani se pokoušejí najít řešení pro daný problém, čímž se sami učí vnímat složitosti mezilidských vztahů a rozvíjejí vlastní schopnosti empatie a ohleduplnosti k ostatním. Nemůže-li ombudsman problém uspokojivě vyřešit, je třeba vzít celou záležitost na školní shromáždění.

Rovnost mezi členy komunity umožňuje dítěti vyzvat k odpovědnosti kteréhokoliv dospělého, který nedodržuje školní pravidla. A. S. Neill vždy zdůrazňoval, že dospělí si získávají autoritu dodržováním pravidel komunity, laskavostí a pochopením, se kterým k dětem přistupují. V době oběda se u výdejního pultu v summerhillské kuchyni tvoří stejná fronta, jakou běžně vídáme v českých jídelnách. Není tady ale žádný zvláštní stůl pro učitele, každý dospělý, který přijde na oběd, se postaví na konec fronty a čeká, až na něj přijde řada. Spěchá učitel na další výuku? Jeho žáci ale také. Summerhillští učitelé jsou průvodci na cestě a snaží se dávat dětem správný příklad. Zákazy a tresty jsou v kompetenci shromáždění, nikoliv dospělých jednotlivců.

Většinu návštěvníků Summerhillu zajímá, jaké tresty shromáždění uděluje za prohřešky proti dohodnutým pravidlům. Menší děti často dostávají drobné úkoly ve školní kuchyni, pomáhají na zahradě, v případě opakovaných problémů je jim omezen čas, který mohou trávit před obrazovkou počítače či mobilu. Starší žáci platí za nevhodné chování menší pokutu do školního fondu, dokonce jim komunita může zakázat opuštění areálu školy, je-li prohřešek závažný. Viníci přijímají tresty bez výmluv a s pokorou, vždy mohou požádat shromáždění o nové projednání svého případu, cítí-li se nespravedlivě trestáni. Školní shromáždění není vnímáno jako soud, ale jako místo, kde život komunity získává svůj řád a dává svým členům jistotu, že se na něj mohou spolehnout a že je pro všechny výhodné pravidla dodržovat.

Britský vzdělávací systém umožňuje existenci demokratických škol, jako je Summerhill, i když se státní školské úřady snaží, prostřednictvím inspekční činnosti, fungování školy sledovat, regulovat a ideálně i více přizpůsobit realitě běžných škol. Summerhillu se přesto již 100 let daří uchovat si svůj jedinečný koncept, jehož hlavními principy jsou svoboda, demokracie, rovnost a odpovědnost.

Jak na nás Summerhill zapůsobil?

Pedagogy i žáky naší školy, kteří mohli v červnu 2019 školu navštívit v rámci příležitostné akce Summerhill International Schools’ Week, život školní komunity nadchl. Během několika chvil jsme se tu cítili jako doma. Ve vlídném, otevřeném a bezpečném prostředí, kde se členové komunity navzájem znají, pomáhají si a respektují se. Škola Summerhill je světoznámým vzdělávacím konceptem, o nějž se zajímá celá řada rodičů i pedagogů. Žádostí o návštěvu přijímá škola stovky ročně, a přestože každý příchozí do určité míry narušuje zaběhnutý chod komunity, všichni její členové se o nás celý týden vlídně a s úsměvem starali, věnovali se nám, pokud jsme o to projevili zájem, i nás nechali samostatně objevovat. I my jsme samozřejmě museli dodržovat pravidla školy, se kterými nás hned po příjezdu seznámili.

Zúčastnili jsme se několika výukových hodin, byli jsme hosty školního shromáždění, Summerhillští pro nás uspořádali několik výletů, společných her a sportovních soutěží. Děti z naší školy si našly během prvního odpoledne mezi místními kamarády a trávily většinu času s nimi. My, pedagogové, jsme byli vyzváni, abychom nikterak nezasahovali do rozhodování dětí o tom, jak budou trávit čas, kdy a zda vůbec půjdou na výuku, či co budou dělat mezi večeří a večerkou. Přirozená potřeba dětí objevit vše nové a nepoznané je zavedla do tvořivého ateliéru, hudební zkušebny, na hodiny angličtiny, do chemické laboratoře, bohatě vybavené školní knihovny i k obávanému školnímu stromu nazývanému Big Beech, na který jste oprávněni lézt pouze po složení náročné zkoušky tělesné obratnosti. Občas jsme naši českou partu během dne zahlédli společně sedět na větvích některého ze stromů, kde si sdělovali nejnovější zážitky a objevy. Byli zaujatí, spokojení a veselí. Po pár dnech již společně snídali a obědvali s místními dětmi u stolu a živě diskutovali o různých tématech. Těšili se na každé shromáždění, kde naslouchali situacím z každodenního života jejich nových kamarádů a obdivovali klidnou atmosféru, ve které není místo pro překřikování, hádky a nadřazenost dospělých nad dětmi.

A my, učitelé? Sdíleli jsme nadšení Summerhillem od první chvíle. Trávili jsme čas hovory s učiteli, tvořením v ateliérech a dílnách, dokonce i na stromě byste nás zahlédli. V hlavách nám celý ten úžasný týden běžela stejná myšlenka: mohli bychom mít takovou školu i u nás?

České zákony v oblasti školství neumožňují dětem rozhodovat se, zda budou chodit na hodiny, či nikoliv. Rodiče domácích školáků a další vzdělavatelé, kteří se vydali vlastní cestou demokratického vzdělávání, mohou pouze upravit rytmus školního dne a v zákonem stanoveném rozsahu také metody a obsah výuky.

Není proto pravděpodobné, že najdete na našem školním dvoře děti uhánějící na koloběžce v době, kdy podle stanoveného rozvrhu probíhá vyučování nějakého předmětu, i když by to některým z nich určitě pomohlo odreagovat se a vrátit se do třídy k další soustředěné práci. Stejně tak u nás nepotkáte dítě, které by se rozhodlo, že v tomto školním roce ho čeština jednoduše nezajímá a všechny školní dny si raději zaplní kutěním ve školní dílně. I přes velkou individualizaci tematických plánů žáků nebudeme moci čekat několik let, než se otevřou dveře třídy, vstoupí školák a řekne: „Tak už jsem se pořádně projel na kole, naučil jsem se přemet na trampolíně, umím skvěle taktizovat ve válce o vlajku a teď bych se, prosím, rád naučil číst.“

Přesto nás návštěva Summerhillu inspirovala k mnoha změnám, o kterých již diskutujeme s dětmi i kolegy pedagogy. Rovnost, demokracie a svoboda patří do každé školy a my jsme vděční Summerhillu za úžasnou příležitost si jednoduché principy pedagogiky A. S. Neilla vyzkoušet v praxi a přijmout je za své.

Autorkou článku je Klára Koubská ze Základní školy SMART v Roudnici nad Labem.